V říši Stříbrného lva

Je to smutné, kam spadla kvalita "májovek". Lex Barker dále pracuje na své "hvězdnosti" a je mohutně obsazován do každé kladné postavy v každé filmové adaptaci slavných příběhů. Pro mě osobně skončily ty pravé adaptace Karla Maye se smrtí slavného rudého gentlemana. Přestože se V říši Stříbrného lva natáčelo prakticky ve stejném roce jako poslední díl Vinnetoua, kvalita i příběh už je úplně jinde. Obdobné lokace, podobný příběh jako vždy a stejní herci s jinými jmény. Recyklace, kterou svým dílem Karel May naznačil využita do poslední kapky... V dnešní době pro mě prakticky nekoukatelné až směšné ... (04.08.2009)

O něco lepší film než jeho "předskokan" Divokým Kurdistánem. Musí se brát v úvahu, že se to natáčelo před 40. léty hlavně pro mládež, která zde kromě pár českých pohádek a filmů sovětské kinematografie, nic jiného nemohla vidět. Při dnešním pohledu na některé americké produkce zbývá otázka, zda to bylo dobře nebo špatně. (28.07.2009)

Jéžiš, to byla nuda. Knihy z Kadir Bellem jsou trochu méně zábavné než ty s Old Shatterhandem, ale u filmu je ten rozdíl propastný - Stříbrný lev prohrává proti kovbojce natočené ve stejném roce na lopatky. Nezáživný děj s odfláknutými momenty plus neatraktivní krajina spolu s únavně zaměnitelnými jmény odtažitého arabského světa mě čím dál víc nutily vypnout film před koncem. Nakonec jsem dokoukal. Ale byla to dřina, musel jsem přetrpět všechny ty scénáristické výmysly, podivnou režii i legrační souboje. (04.11.2012)

V říši Stříbrného lva přímo navazuje na předchozí májovku Divokým Kurdistánem stejným duchem. Naivita je zřetelnější a každou chvíli se soupeřící strany na výsluní ochranné vladařovy ruky střídají. Jihošpanělské hory, skalní útvary a pouštní části jsou působivou kulisou pro zidealizovaný příběh s chlapeckou vůní po královském dobrodružství romantiky dálek, panenské přírody, tajuplného nebezpečí a upřímného a čestného postoje na straně spravedlnosti a dobra. Celý ten dětský dobrodružný svět z knih a představ ožívá a s nostalgickou hřejivostí přináší přenesený pocit uspokojení. Pro zábavu a odreagování je to ideální filmový výtvor. Hlavní postavou příběhu je samozřejmě aktivní bojovník za spravedlivý řád světa Kara ben Nemsí (velmi příjemný Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Po jeho boku stojí věrný a spolehlivý německý ovčák a oddaný přítel Hadži Halef Omar (sympatický Ralf Wolter), trpící zuřivými návaly povýšeného vychloubání. Třetím hrdinou na straně dobra je Ahmed el Corda (zajímavý Gustavo Rojo s hlasem Michaela Chevaliera) v neústupném boji za osobní i kmenovou spravedlnost a ve jménu osudové lásky. Hlavní ženskou postavou je mladá Ingdža (půvabná Marie Versini s hlasem Ursuly Heyer), dcera šejka chaldejských křesťanů, s romantickou funkční linkou. Nejvýraznější postavou na straně zla je Machredž z Mossulu (dobrý Djordje Nenadovic s hlasem Martina Hirtheho), vytrvalý a vynalézavý ve své pomstychtivosti a podlé zákeřnosti. Pozadu nezůstává Abú Sajf (velmi zajímavý Sieghardt Rupp), vychytralý a nesmlouvavý vůdce všehoschopné pouštní lupičské bandy. Humorný nadhled je opět doménou velkorysého anglického lorda Davida Lindsaye (příjemný Dieter Borsche) a jeho oddaného sluhy Archibalda (zajímavý Chris Howland), trefného komentátora prožívaného dobrodružného nebezpečí. Z dalších rolí: laskavý a ovlivnitelný vládce padišáh (Fernando Sancho s hlasem Konrada Wagnera), dobrosrdečný Ingdžin otec a chaldejský šejk Kadir Bej (Charles Fawcett s hlasem Curta Ackermanna), Machredžova zuřivá a poslušná pravá ruka Durek (zajímavý Antonio Iranzo s hlasem Rainera Brandta), Ingdžina láskyplná babička a moudrá nejvyšší chaldejská kněžka Marah Durimeh (zajímavá Anne-Marie Blanc), či vůdce kmene Abtuelů šejk Zedar (Antonio Casas s hlasem Wolfganga Lukschyho). Občasné sledování filmového vítězství dobra nad zlem a následné nastolení idealistické rovnováhy spravedlivého řádu světa chlácholí a v duši zanechává jiskřičku naděje a potřebnou odvahu do normálního života. (14.02.2017)

I když téměř každou scénu podporuje skvostný hudební motiv, k vyššímu levelu to zkrátka nestačí. Tyhle Mayovky jsou jak Baťovy cvičky. A když pokaždé držím palce záporákům, není něco v pořádku. A v každém podobném filmu se objeví nějaká přemoudřelá postava až hanba, tady Mara Durimena (škoda, že skapala až na konci). S postupem času se směju i všem bojovým scénám, které dnes působí neuvěřitelně amatérsky, to máte tak - párkrát se vystřelí a je po boji, hlavní záporák vždycky někam uteče a tam ho zmasakruje buď superstar s X-factorem v jednom Kara ben Nemsi, nebo jinej nechutnej klaďas (Ahmed bla bla). Přesto je to vcelku zábavné, tedy - svým způsobem. (20.08.2011)