angel74

Velmi poutavě zpracovaný dokument o svobodomyslné umělkyni, které ani nesmírně těžká doba, v níž žila, nedokázala nasadit okovy. Režisérce Andree Sedláčkové patří obrovský dík za tak ucelený pohled na život a tvorbu výjimečné osobnosti, jež byla jednou z průkopnic rovného postavení žen v umění. (90%)

Filmový debut režisérky Fiony Ziegler určitě není tak špatný, jak by se mohlo zdát podle zdejších hodnocení. Autorka zřejmě doplatila na to, že nakousla poměrně velké množství témat, ale bohužel skoro žádné nerozvinula takovým způsobem, aby výrazněji upoutalo divákovu pozornost a vtáhlo jej do děje. Škoda promarněného potenciálu, protože třeba casting nedopadl vůbec zle. Vedle naprosto přesvědčivého Ivana Pokorného v roli autoritativního otce mě herecky nejvíce zaujal představitel hlavního hrdiny Dominique Jann, ovšem ani Hana Vagnerová coby jeho femme fatale nebyla marná. (55%)

„Zemětřesení je vůle Boží, Zemi dělá dobře. Stejně jako když je člověku zle. Střádá a střádá. A buď vybuchne a osvobodí se, nebo umře.” - Jasně, že jsem si tajně přála Cirovo zmrtvýchvstání. Tím pádem jsem si tenhle film nemohla nechat ujít. Ze začátku jsem sice měla trochu strach, aby to nebyl průšvih, ale naštěstí byly mé obavy liché a já teď mohu s úsměvem napsat, že snímek Nesmrtelný velmi dobře funguje jako dějový svorník mezi čtvrtou a pátou řadou seriálu Gomora, s nímž ho pojí dusná atmosféra a skvělý soundtrack. Grandiózní finále je pak takovou šťavnatou odměnou pro fanoušky drsných hochů z italské Neapole. (80%)

Norské teen drama Psychobitch je vskutku trefnou sondou do života dnešních pubescentů potýkajících se s velkou citovou a sociálně-psychickou nevyzrálostí. Musím říct, že takhle ubučenou a v některých momentech poměrně nechutnou romanci jsem asi ještě neviděla. Ale i když na první pohled působí nevábně až odpudivě, přesto má své neodolatelné kouzlo, které se naplno projeví v posledních minutách filmu. (85%)

„Nesmíš si zakazovat lásku jenom proto, že se bojíš, že ji ztratíš.” - Komedie Óda na radost sice není žádná velká chlámačka, ale má naprosto geniální zápletku, díky které jsem se přímo královsky bavila. Brooklynský knihovník Charlie trpí vzácným onemocněním zvaným kataplexie, kvůli němuž se mu bohužel nedaří navázat láskyplný partnerský vztah. A od toho se odvíjejí všechny životní peripetie hlavního hrdiny, přičemž samým štěstím omdlévající Martin Freeman je v roli Charlieho úplně k sežrání. Taky bych měla velké nutkání ho vysvobodit z takového hrozného prokletí... Pochvalu si rozhodně zaslouží i stylový konec, ten se tvůrcům fakt povedl. (80%)

„Nemám rád ty, co si myslí, že všechno vyřeší jedna rána do týla. Nesnáším pocit bezmoci, když štvané zvíře hledí do hlavně pušky. Nesnáším nešťastné souhry náhod, co se objeví, když přijdeš do cíle. Nesnáším neznámé důvody, nesnáším nenahraditelné ztráty. Nesnáším počítání nesplněných přání, než mi poslední z nich zdvořile splní kat. Nesnáším sám sebe, když jsem zbabělý, když hledám vysvětlení pro své špatnosti. Když se směju na ty, kterým sloužím, i když je z celé duše nenávidím.” - Myslím, že není třeba nic dalšího dodávat, jelikož ideu Kieślowského snímku Náhoda bych zcela jistě nedokázala lépe vystihnout. Dovolím si jen jednu malou poznámku ke scénáři. To svým způsobem šokující dějové propojení začátku a konce filmu prostě nemá chybu. (80%)

Není to špatné, ale Jan Prušinovský rozhodně umí i líp. Čtvrtá hvězda a Most! budiž toho důkazem. Tady jsem se nejvíc nasmála u hudebního dílu s dávnou hvězdou Láďou Křížkem. Ten se vtipem a kvalitou bez problémů vyrovnal výše zmíněným seriálům. Každopádně bych se příště obešla bez fekálních šprýmů. Nicméně je potřeba říct, že casting se povedl na výbornou. Skoro všichni zúčastnění se mi nesmazatelně vryli do paměti. Oblíbila jsem si hlavně Jana Kolaříka, Zuzanu Zlatohlávkovou, Simonu Lewandowskou a Ondřeje Kokorského. (70%)

Celková koncepce tohoto pořadu je vážně příšerná a chování soutěžících celebrit snad ještě o fous horší. Jednu hvězdičku si zaslouží šikovná zvířátka, kterým tu však není vyhrazeno zrovna moc prostoru, třebaže upoutávky lákají především na ně. (15%)

Kupodivu mi to nepřipadá tak hrozné, jak zde mnozí zmiňují. Některé pasáže jsou opravdu vtipné (i když takovým tím Suchošovým lehce nekorektním způsobem) a hlavně tedy výborně zahrané. Občas trochu zamrazí z té podoby s nepříliš povzbudivou realitou... Myslím si, že se teď u nás točí daleko horší komedie. Tahle je celkem neškodná. (50%)

Najít dobrý námět na film je čím dál složitější, a já musím s povděkem konstatovat, že Robertu Sedláčkovi se to v případě krimi dramatu Promlčeno podařilo. Každopádně jde o vskutku nebývalý počin čeřící stojaté vody našeho zatuchlého rybníčku, který reflektuje současnou vykloubenou dobu daleko drsněji, než by se na první pohled mohlo zdát. Radkův příběh totiž nepojednává pouze o promlčeném zločinu z nechvalně proslulých devadesátek, ale také o tom, v jak bezohledném informačně-ekonomickém sevření dnes žijeme. Jakoby nic jiného než ekonomická měřítka nesmělo hodnotit kvalitu lidského života, jakoby neexistovaly jiné stejně oprávněné pohledy na svět náš vezdejší, nebylo jiných radostí. Morálka bohužel ustupuje do pozadí, člověk slouží mamonu. Tohle všechno Sedláčkův snímek obsahuje, ba ještě mnohem víc. Když pak přihlédnu k mistrovské režii a skvělým hereckým výkonům, nemám v podstatě žádnou výhradu. (90%)