angel74

Jedním z fenoménů dnešní doby se stala povrchnost. A přesně o tom vypráví tenhle film, ale bohužel tím nejpovrchnějším možným způsobem, jaký si dovedu představit. (35%)

Kvalitních amerických komedií je jako šafránu. Tahle sice není zrovna extra vtipná, nicméně působí tak nějak správňácky ulítle. Škoda jen, že nemá promyšlenější příběh. Hodně mi však sedl styl humoru. Ovšem ani herecké obsazení nebylo vůbec špatné. Osobně mě mile překvapila představitelka titulní role Kristen Wiig, kterou jsem nikde zatím pořádně nezaregistrovala. Teď už si ji ale budu určitě pamatovat. (60%)

Ze všeho nejdříve musím zmínit, že italský herec Toni Servillo je v hlavní roli Eduarda Scarpetty naprosto úžasný. Už jen z toho důvodu stojí za to tenhle životopisný snímek vidět. Nicméně ve scénáři se najde pár hluchých míst, kvůli nimž jsem se chvílemi docela nudila. Výslednému dojmu z celého filmu by tedy určitě prospěla kratší stopáž. (60%)

Snímek Strachy v nás inspirovaný skutečným příběhem konceptuálního umělce Daniela Rycharského má značně tíživé téma, výborné herce, téměř dokumentární styl a je velmi aktuální, tedy minimálně v Polsku. Hlavní hrdina skvěle ztvárněný Dawidem Ogrodnikem se jako silně věřící katolík a zároveň gay nutně potýká s intolerancí většiny obyvatel polského venkova, kde žije a vytváří svá kontroverzní díla. V jeho tvorbě se zrcadlí nejenom hřích a přijetí, ale i konečnost pozemského bytí a znovuzrození, což zde ovšem přerůstá v syrově naléhavou výpověď o touze po důstojnosti lidské existence oproštěné od předsudků. (75%)

Tak silný příběh by si zcela jistě zasloužil poutavější filmové zpracování. Spoustu zneklidňujících témat tvůrci jen lehce nakousli a dál už se jimi moc nezabývali. Co mi ovšem vadilo asi nejvíc, byla skutečnost, že se na mě nepřenesly žádné hlubší emoce hlavních postav. Když vezmu v úvahu hvězdné herecké obsazení, určitě to není dobrá vizitka pro nikoho z nich. (55%)

Vždycky jsem měla ráda taneční filmy, takže i když tady proběhl stokrát obehraný scénář, docela se mi to líbilo. Nebudu si nic nalhávat, ale hodně tomu pomohl okouzlující sympaťák Brant Daugherty, na kterého byl prostě hezký pohled. (50%)

Klasika, která asi nikdy neomrzí. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak je tenhle Formanův film geniální. (100%)

Tohle je podle mě zatím určitě nejlepší díl seriálu. Snad u všeho, co se týkalo hudební dramaturgie ranní show brněnského televizního studia, jsem dostávala záchvaty smíchu. Dějová linka s Láďou Křížkem mě teda úplně odrovnala, jak byla přesná. Kdo zažil jeho éru, tak určitě ví, o čem mluvím. (90%)

Francouzské komedie mě obvykle dokážou dobře pobavit, ale tahle se podle mého názoru fakt nepovedla. Během sledování filmu jsem se snad ani jednou nezasmála, což asi nebude tím, že bych ztrácela smysl pro humor. Celé to působí dojmem, jako by si tvůrci chtěli užít pěknou dovolenou na Ibize a aby se neřeklo, tak při té příležitosti občas vytáhli kameru a něco natočili. (25%)

Pohodová nálada sálající z téhle romantické komedie je poměrně dost nakažlivá. Nenašla jsem tu sice humor, u kterého bych se válela smíchy, ale potěšila mě absence fekálních a sexistických rádoby vtípků. Navíc mám bezva pocit, že při opakovaném zhlédnutí bych se u některých scén a hlášek bavila ještě podstatně víc. (65%)