peetriss

Drtivý dopad svedl v roce 1998 ostrý konkurenční boj s Armageddonem (Drtivý dopad měl v našich kinech premiéru jen o tři měsíce dříve) a z tohoto souboje odešel spíše poražen. Základní skelet příběhů obou filmů je prakticky totožný, Mimi Leder se však rozhodla jít poněkud jiným směrem v tom, že divákovi dala možnost hlouběji nahlédnout do psychiky hlavních postav a poněkud více hraje divákovi na city, což se dokonale naučila v Pohotovosti, jejíž některé díly režírovala. Michael Bay se se svým Armageddonem vydal cestou efektní akce, černého humoru a především (... a bohužel) přehnaného amerického patriotismu. Zatímco Drtivý dopad je spíše katastrofické drama, konkurent naopak katastrofickou sci-fi černou komedií. Opravdu težko hodnotit, který z těchto filmů je povedenější, oba jsou stejné a přesto jiné, ale asi o jedno nebo dva procentíky vychází u mně lépe Drtivý dopad. *** Drtivý dopad vzbudil svého času obrovský údiv, že v něm byla postava "černého" amerického prezidenta. Později se ukázalo, jak toto bylo prorocké, přesně po deseti letech má USA černého prezidenta!

Jde vidět, že tvůrcům panterů nedochází vtipná kaše, ba naopak další bláznivina, při které se zaručeně zasmějete. Bláznivému Clouseauovi zde skvěle sekunduje ještě bláznivější Dreyfuss v podání fantastického Herberta Loma, který si role viditelně s chutí užívá.

Tento film sice patří do panteří série, ale vymyká se tím, že se jedná o krimitaškařici a nikoli bláznivou komedii jako v dílech následujících. Inspektor Clouseau je zde jen vedlejší postavou, která se stala natolik populární, že si vysloužila pokračování svých dobrodružství. Tento první díl je sice trochu jiný, ale i přesto dobrý a zábavný. David Niven i Peter Sellers jsou skvělí, stejně jako závěrečná honička a chudák děda, zoufale se snažící přejít ulici.

Klobouk dolů. Konečně jsem shlédnul film, ze kterého jsem naprosto unešen! Kruté, depresivní, smutné a kouzelné zároveň. Obrovské uznání má u mě Paul Haggis za naprosto precizní režijní práci a spoluatorství na scénáři, obrovské uznání Marku Ishamovi za kouzelnou hudbu, uznání všem, který se podíleli na výtvarné stránce filmu a smekám i před hereckými výkony. Psychologická sonda pod povrch vědomého i podvědomého rasismu, který je všudypřítomný a prakticky neřešitelný, vykreslení naprosté beznaděje a následné rezignace na boj proti němu, spousta silných a slzyvyvolávajících scén, mnoho bolesti a paradoxů dnešního světa, skvělé prolínání osudů postav, temná a přesto občas i kouzelná atmosféra, to vše dělá film Crash nezapomenutelným!

Tvrdý a odhodlaný policista Al Pacino, který dělá to, co umí a nic jiného nedovede versus tvrdý a odhodlaný lupič Robert De Niro, který dělá to, co umí a nic jiného nedovede. Oba jsou profesionálové, soukromý život obou nestojí za nic, každý stojí na opačné straně zákona, přesto mezi nimi existují lehké náznaky sympatií a respektu, ale přesto pokud bude jeden z nich muset, neváhá zabít toho druhého. Michael Mann natočil skvěle obsazenou, netradičně pojatou a neuveřitelně perfektní krimi, ve které nám barvitě vylíčí, co se skrývá pod skořápkou psychiky obou hlavních protivníků i jejich blízkých. Jde o spojení tvrdého kriminálního a psychologického filmu a vše funguje naprosto spolehlivě, i díky perfektním hereckým výkonům, skvělé režii, scénáři, dialogům, kameře i hudbě, které výborně dokreslují zvláštní atmosféru filmu. Robert De Niro a Al Pacino naprosto excelelují v rolích, které jim sedí nejlépe a ve kterých je máme nejraději i my, diváci. Skvělá je scéna rozhovoru obou protivníků v kavárně, naprosto úchvatná je přestřelka po bankovní loupeži, která patří mezi památné a podle mě mezi nejlépe natočené přestřelky v historii kinematografie vůbec. Ono vlastně celý tento film patří mezi klenoty kinematografie. Perfektní podívaná.

Jejda, jak já to jako desetiletý na OK3 a ČTV žral :-D Svým způsobem bláznivina made in Japan, ale srdeční záležitost a vzpomínka na dětství, na to napětí, vesmírné příšerky, putování vesmírem... Nostalgie jako blázen!

Tento film by byl jen dalším z tisíců podprůměrných filmů o vztahu mezi matkou a dcerou nebýt Susan Sarandon a Natalie Portman. Na hereckých výkonech obou hereček je tento film postaven a díky nim mám nutkání dát tomuto filmu dokonce čtyři hvězdičky. Susan Sarandon zde podává tradiční standart a špatně zahranou roli byste u ní hledali jen těžko, ale především to byl citlivý herecký projev mladičké Natalie Portman, který na mě udělal obrovský dojem a dovolím si tvrdit, že se Natalie stala absolutním tahounem celého tohoto filmu.

Nahořklá komedie, která zcela minula česká kina a naší distribuční sítí prošla zcela v tichosti a téměř nepovšimnuta... a podle mě zcela neprávem. Režijně skvěle natočený počin o tom, jak vám může setkání s jedním člověkem zcela rozházet život. Herci hrají s přehledem a především u Michaela Douglase jde vidět, že mu role rozporuplných a rozházených osobností sedí dokonale, což už dokázal především v úžasném Volném pádě.

Plejáda kvalitních herců a hvězd, přikrášlená o Julii Roberts, skvěle vedená taktovkou mistra režiséra Stevena Soderbergha. Zajímavý počin o lupičích trochu jinak.

Celkem dobrý životopisný snímek, který však - nemohu si pomoci - občas trpí určitou tvůrčí nevyvážeností. Johnny Depp podal jako vždy velice kvalitní výkon, role mu sedla na tělo, velice mě potěšil i Ray Liotta, naopak nějak mi ve své roli nesedla Penélope Cruz. Film v sobě mění odlehčené pasáže s pasážemi tvrdého "obchodního" drogového světa a pasážemi citově velice silnými (především závěr filmu) a to činí Kokain filmem poměrně dobrým, avšak k dokonalosti mu něco chybí. Kvalitativně balancuje někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček.