Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (674)

plakát

Gump - pes, který naučil lidi žít (2021) 

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film považuju za zdařilou nápodobu "psích" filmů z americké produkce, i když tomu chybí pořádný příběh a je to jen taková "road movie" s příliš polopatickým komentářem titulního hrdiny. Nečekaně dobrá práce se zvířaty a příjemný výkon Bolka Polívky patří ke kladům filmu. Sice z toho čouhá "charitativní" záměr jak sláma z bot, ale v tomto případě mi to nevadí. Psí útulky si pozornost zaslouží.

plakát

Žáby bez jazyka (2020) 

V podstatě obyčejné rodinné drama o narušených vztazích, které Mira Fornay zašifrovala do nezáživného brutálního artu, navíc s přestřelenou stopáží. Kdo chce, ten si to užije, my ostatní bychom přece jen přivítali přístupnější zpracování stejného příběhu, resp. stejného tématu. Filmu navíc škodí obsazení většiny rolí amatérskými (nebo špatnými) neherci, většinou z řad příbuzenstva paní režisérky. Čestnou výjimkou jsou Plesl a Rázlová.

plakát

Devadesátky (2022) (seriál) 

Čekal jsem to lepší. První tři díly na nás vychrlí asi deset tisíc jmen podezřelých a svědků, v nichž aby se prase vyznalo. Další tři díly pak zdlouhavě popisují dlouhé přemýšlení o tom, kde ty sudy asi jsou, potom neméně dlouhé vytahování sudů a nakonec výslechy plus nezbytnou byrokracii. Což je "strašně" napínavé, zvlášť když orlické vraždy známe všichni nazpaměť. Tohle všechno by asi nevadilo v dokumentu, ale v detektivním seriálu by to chtělo jiné pojetí. Postavy převzaté z Případů 1.oddělení se svým předobrazům (nebo spíš poobrazům) nepodobají ani v nejmenším, herci nepředvedli nic zajímavého, režie taky ne. Pan Mareš navíc ze sebe udělal supermana, který vlastně vyřešil všechno sám, přestože v reálu byl pouhý poskok. Takže pochválit lze jedině rekvizitáře, architekty, maskéry a kostyméry za realistické vyobrazení devadesátek. A zdejším nadšeným uživatelům, kteří sázejí víc než tři hvězdy, fakt závidím, jak málo jim stačí ke štěstí (aneb jak málo stačí k dětskému smíchu...).

plakát

Matky (2021) 

Vtip a tempo filmu vydrží asi půl hodiny (a ten humor navíc většinou sestává z otřepaných fórů na téma mateřství, partnerství, sex aj.), načež se film zvrhne do tradiční únavné přehlídky vztahových problémů a konfliktů, nakoupených ve scenáristickém vetešnictví a viděných v tisíci jiných filmů. Najdou se tu i podivné wtf scény (cvičení v bazénu, revizor). O tom, že některé hrdinky jsou občas na pěst, se rozepisovat ani nebudu. Pobavily mě snad jen některé scény se Sárou - influencerkou nebo scény s Eliščinými rodiči. Prostě: další sériový výrobek z dílny na výrobu českých vztahových komedií, poskládaný z klišé a starých vtipů.

plakát

Bábovky (2020) 

Komerční eintopf, na české poměry dobře natočený a zahraný, ale úplně prázdný a o ničem. Stačí vidět jednou, ale popravdě, když to neuvidíte vůbec, nic se nestane.

plakát

Tichý společník (2021) 

Podivná, nezáživná záležitost. Pavel Göbl je zjevně velmi zvláštní člověk (nechci říct blázen, ale aspoň jedno sezení u psychiatra by mu prospělo). Natočil si film zcela podle sebe a pro sebe, v němž je na jedné straně tak trochu všechno (komedie, drama, magický realismus) a na druhé straně v podstatě nic. Nepobaví, nedojme, nezaujme, nemá děj, ani nic nesděluje, jenom nudí. Slepá ulička české kinematografie (jedna z mnoha). Jediným kladem je výkon Ondřeje Malého.

plakát

Ubal a zmiz (2021) 

Pokus o komedii ve stylu Guye Ritchieho dopadl tak, jak obvykle české pokusy dopadají. Režisér by na to po řemeslné stránce měl, herci vesměs taky, ale hodil jim do toho vidle nenápaditý a málo vtipný scénář. Některé postavy sice mají potenciál, který je ale žalostně nevyužit. Prostě další nevtipná komedie. A v tomto případě je mi to docela líto.

plakát

Deníček moderního fotra (2021) 

Landsmanovy texty neznám, ale obávám se, že jejich humor spočívá ve stylu, jakým jsou napsány. Což lze těžko převést do filmu. V tomto snímku tak téměř veškerý vtip spočívá v tom, že mimino řve, blinká a čůrá a jeho otec je z toho na nervy. Což po nějaké době (už po 10 minutách) začne být monotónní a otravné. Nezachrání to ani populární herci, kteří většinou předvádějí to, co už mnohokrát (zvláště Voříšková, která hraje ve všech filmech stejně). Ke kladům naopak patří režie Jana Haluzy, který má v paži skoro hollywoodské řemeslo. Hudba je taky jako z amerických filmů, ale to jako pochvalu neberte (naopak). Nicméně uznávám, že já jako bezdětný nejsem cílovkou tohoto filmu. Cílovkou jsou nejspíš ženy-matky a ty si to určitě užijí. P.S. Zajímavé je, že děj se odehrává v průběhu celého roku a přitom je venku pořád léto.

plakát

Je suis Karl (2021) 

Další produkt sluníčkářské propagandy, který nás chce poučit o tom, že kdo nemá rád migranty, je hnusný fašista a navrch i terorista. Pro jistotu je ten příběh vyprávěn hodně polopaticky a tato "správná" myšlenka je nám do hlavy vtloukána s jemností pneumatického kladiva, aby to opravdu každý pochopil. No, nevím, tohle opravdu někdo s fungujícím mozkem bere vážně ? Mě ani tisíc podobných agitek nedonutí změnit názor.

plakát

La dona il·legal (2020) 

Sluníčkářská agitka o andělském právníkovi, který ze všech sil pomáhá ilegálním imigrantům ve Španělsku. Pohled tvůrců je naprosto černobílý: všichni imigranti jsou hodní a politováníhodní, všichni policajti a imigrační úředníci jsou zlí a zvrácení. Taková dávka propagandy (dvě hodiny !) se dá vydržet jen se sebezapřením (naštěstí jsem odolný). Pro nás je zajímavostí malá (ale důležitá) role Klaudie Dudové, která hraje imigrantku z Kosova (ale mluví česky). Film vznikl ve španělsko - české koprodukci.

Ovládací panel
4 body

Reklama

Reklama