Recenze (866)
Pohraniční pásmo (2000)
nebýt otravného a zdlouhavého mudrování vyšetřovatelů, z nichž každý mluví anglicky jiným uširvoucím přízvukem, tak bych šel na pět - tento chlapský příběh o kamarádství a nesmyslnosti predikce vzájemné nenávisti má sílu a spoustu věcí na srdci.
Katakurike no kófuku (2001)
založit muzikál na neposluchatelné hudbě a hercích, kteří neumění zpívat ani tancovat je obrovská chyba - totální hovnařina, které dávám jednu hvězdičku jen za nápad se zpívajícíma zombíkama.
Fear X (2003)
ve výsledku nezáživná a zdlouhavá Lynchovina, která vás díky absenci děje dostane do stejného apatického tranzu, ve kterém se nachází hrdina po celodenním sjíždění záznamů z bezpečnostních kamer.
Říše slunce (1987)
po pomalejším né moc sympatickém rozjezdu se stejně nesympatickým mazánkem Jamiem postupně sledujeme jeho přerod v soběstačného, předčasně dospělého Jimiho (jojo, z tohohle klučiny jednou bude Temný Rytíř!), který se ani na chvilku nezastavý a v internačním táboře pod ochranou rukou gangstera Baileyho v podstatě nachází sám sebe. Jo a poslední scéna se znovushledáním je děsnej doják.
Okamžik zlomu (2007)
Schéma s geniálním padouchem a neprohrávajícím vyšetřovatelem sice není nic nového, ale to vzájemné přechytračování mě moc bavilo, hlavně díky výborným a naprosto strhujícím výkonům dvou hlavních představitelů - trošku mě mrzelo, že finta se zmizením vražedné zbraně mě napadla skoro hned po pronesení věty "pročesali jsme celej dům, ale ta pistole nikde není" a do konce filmu jsem jen čekal kdy to konečně trkne i mladého právníka, ale jak už jsem napsal: díky skvělým výkonům v hlavních rolích byla radost tento sympatický film sledovat.
Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008)
působivé a dost povedené, ale trošku mi vadila rozkolísanost a nedotaženost jednotlivých pohledů - buď by to celé mělo být viděno naivníma očima osmiletého chlapce, nebo očima ženy, která zjišťuje co její manžel páchá za zvěrstva, při čemž se jí vymyká z rukou výchova dětí a ona sama upadá do depresí - takto podle mě finále není až tak zdrcující jak by mohlo být.
Město zločinu (2009)
Jackie Chan tentokrát brnknul na vážnější notu a musím, že mi k němu role bez směšných ksichtíku a akrobatických opičáren celkem sedla. S filmem je to malinko horší - na začátku mě celkem upoutal příběh s čínskými přistěhovalci, ze kterého se bohužel v průběhu stává naivní a stokrát viděná asijská gangsterka (omg, proč jen tam dávali ty úplně zbytečné flashbacky na traktoristu Jackieho?!).
Jakubův žebřík (1990)
tajuplně plynoucí film, který rýpe jak do války ve Vietnamu, tak do hrdinovy křehké psychologie.
Jugeodo haepi ending (2007)
po pomalejším rozjezdu mě potkala dost příjemná černá komedie s hromadou neuschovatelných mrtvol, drsným detektivem a dvěma hloupými gangstery. A scénka parodující Kruh mě totálně dostala, to jsem opravdu smíchy padal ze židle:)
Ip Man (2008)
životopisný bojový snímek natočený srdcem, ze kterého přímo tryská láska k žijící předloze a bojovým uměním obecně - a to co ve filmu předvádí Donnie Yen je občas až neuvěřitelné.