Han22

Scream Bloody Murder (kdo proboha vymýšlel v 70. letech ty názvy?) je film tří částí. Začíná jako slasher s pár brutálními vraždami, kdy hrdina pronásledován vizemi své matky zabíjí někdy ve stavu pominutí mysli a někdy zcela promyšleně. V druhé půlce však potkává dívku svých snů a poté co je odmítnut se rozhodne, že s ním dívka bude ať chce či nechce. Film se mění na velice solidní psychothriler, připomínající majstrštyk Misery nesmí zemřít, kdy se oba snaží získat navrch. Skončit to takhle dám 4 hvězdičky, jenže pak si režisér něco šlehnul a rozuzlení a nepochopitelných posledních psychedelických pět minut pro mě film doslova zabilo. Škoda, protože mě to celkem bavilo.

Nejen hororem je člověk živ a tak jsem se rozhodl prozkoumat i ty největší klasiky žánru sci-fi. A na začátek jsem si nemohl vybrat lépe. Destination Moon nastartovalo sci-fi boom 50. let, ale nejedná se o žádné béčko s mimozemšťany, ani o žádný extra napínák, nebo akční film. Naopak, jde o velice reálný, poctivě natočený film o první cestě na Měsíc, 16 let před tím, než se to povedlo ve skutečnosti. Nic na mě nepůsobilo vyloženě úsměvně a ani efekty nebyly do očí, naopak na rok 1950 jsou velkolepé přesně tam kde mají být (měsíční krajina). Závěr s odlehčováním lodi, aby mohla odstartovat byl pěkný nervák. Vynikají záležitost a zasloužených pět hvězd. Sci-fi roku 1950.

Když jsem tak viděl vlkodlačí horor od Nathana Jurana se šedivým Kerwinem Matthewsem v hlavní roli, napadlo mě zkouknout jejich nejslavnší spolupráci - první Sindibádovku a zřejmě první regulérní fantasy. A zjistil jsem, že jsem tenhle díl nejspíše nikdy neviděl! Sindibád se po návratu z plavby má ženit s princeznou Parisou, ale zlý čaroděj Sokurah ji zmenší, aby ho donutil k ještě jedné výpravě - za džinem na ostrov kyklopů. Sindibád to ale netuší a myslí si, že jedou za lékem pro zmenšenou princeznu. Na ději, jeho logice a také výpravě se zub času hodně podepsal, nicméně pokud přijde na monstra, je to podívaná. Boj s kyklopem, dvojhlavý pták Noh, fantastický souboj s kostlivcem nebo souboj kyklop vs. drak to jsou scény, které berou dech i po mnoha desetiletích. Naopak takový džin, o kterého jde je celkem k ničemu, když Sindibád kupříkladu chce, aby ho dostal z jeskyně, přinese mu provaz. No za příběh tak tři, za efekty pět, vychází mi to na čtyři hvězdičky.

Tady je zase odpadů... a on je to přitom úplně průměrný rodinný horor. Kluk ví, že jeho táta je vlkodlak, ale nikdo mu to nevěří. Takových filmů se 80. letech točily desítky a i když tenhle není nejpovedenější, žádná hrůza to není. Dolů to bohužel sráží kromě otravné hipízácké sekty také to nejdůležitější - maska vlkodlaka a efekt proměny jsou mizerné a vypadají jak z české televizní pohádky. Jo a taky mě naštvaly upírské inovace - odkdy na zabití vlkodlaka stačí probodnout srdce kůlem?

Vincent Price v roli zneuznaného herce se mstí devíti kritikům, kteří mu odmítli předat cenu za celoživotní dílo. Vraždí se podle Shakespeara a v lecčem to připomíná Ohavného dr. Phibese. I zde máme neschopnou policii a fantastického Price. Na moje gusto by si však vraždy zasloužili trochu více originality a hlavně nejsem fanda Shakespeara, takže ty nekonečné proslovy mě moc nebavily. A chybělo mě v tom trochu toho napětí. Ale jinak solidně udělaný thriler/horor.

Tohle není žádný horor jak by se z popisu mohlo zdát. Jen brutální černohumorná staronglická detektivka (ovšem bez detektiva a vyrobená v USA). Starý boháč Arnold je sice mrtvý, ale to mu nezabrání, aby za pomocí přesně naplánovaných nehod nezredukoval chamtivé příbuzenstvo - vdovu, mladou novomanželku, flákače mladšího bratra, indického sluhu, dvojici právníků a prostoduchou starší sestru. Jeden po druhém umírají brutálními způsoby, přičemž flegmatický konstábl všechno s ledovým klidem uzavírá jako nešťastné náhody a u hrobu nezapomene zavtipkovat s místním hrobníkem. Vraždy jsou skvělé (hlavně oblek), humor tak akorát - nejvíce mě rozsekala úvaha jestli hřbitov byl postaven v údolí protože je tam mlha, nebo se tam mlha objevila protože je to hřbitov :-) Ve vedlejších rolích potěší Roddy McDowall (z Planet opic) a Jamie Farr (Klinger z Mashe).

Druhý povídkový film roku 73, který tentokrát spojuje pouze motiv starožitnictví. V něm prodává Cushing různé cetky a kdo se ho pokusí podvést, zle se mu povede, jak vidíme v krásném dovětku filmu. 1. Gate Crasher: Chlápek získá zrcadlo, ale ve světě za zrcadlem sídlí démon lačnící po krvi a chlápek pro něj musí zabíjet. I přes hrůzostrašného démona a solidní počet mrtvol se to celkem dost táhne a konec je dost o ničem - 3/5. 2. Act of Kindness: Vysloužilý voják se díky ukradené medaili zaplete s pouličním prodavačem a jeho dcerou, která ovládá voodoo. Zdlouhavá nuda, kterou trošičku vylepšuje jen solidní pointa - 1/5. 3. Elemental: Nepoctivě získaná tabatěrka vede k tomu, že se hrdinovi na rameni usídlí neviditelný elementál. Následně se ho pokusí s pomocí kouzelnice vymítat. Vtipný a zábavný příběh, zejména scéna s vymítáním, jen se zbytečně a nelogicky špatným koncem - 4/5. 4. Door: A to nejlepší nakonec - mladí si koupí starobylé dveře, které otevírají cestu do starobylého modrého pokoje s prastarým duchem. Atmosférický a v závěru slušně akční příběh s vynikající pointou - 5/5. Celkově slušný průměr.

Na jedné straně příšerná nána v roli hlavní hrdinky, debilní pointa kterou jsem odhadl hned na začátku a celkem zbytečný a nesmyslný masakr na konci. Na druhou stranu opravdu povedená přehlídka bláznů, magorů a cvoků. S jednou z postav jsem se dokázal identifikovat, což nejspíše značí že jsem na nejlepší cestě do cvokhausu. Jako horor nic moc, ale jako psycho drama a light verze slavného Přeletu docela slušný.

Osmý a poslední díl hammerovské série s hrabětem Drákulou se opět odehrává v současnosti. A tentokrát se režisér rozhodl přitlačit na modernizaci a propojit horor s mírným nádechem bondovky. Drákula se plně adaptoval na moderní svět, s pomocí vlivných přátel, zázemí finační společnosti a tlupy najatých žoldáků se rozhodle tento svět ukončit jednou a to tak že morovou ranou. Proti němu nestojí jen profesor van Helsing, ale také MI5, resp. mladý agent. A tak v osmém díle máme pár akčních scén, ale ne tolik aby se stále nejednalo o horor s působivými scénami (sklep plný upírek). Možná je to béčko, ale zábavné béčko co má spád. A trochu mi to připomělo rodokapsovou sérii John Sinclair, díky které jsem se v dětství dostal k hororu.

Freddie Francis uměl točit dobrý horory, ale také hrozné kraviny a tohle je bohužel ten druhý případ. Ani krásný název, dobrý námět nebo duo Cushing-Lee to nezachrání. Většinu filmu totiž sledujeme Cushinga jak řeší problémy s dcerou nebo bratrem, případně zkoumá kostru, do toho jsou montovány scény z blázince a pronásledování uprchlého psychopata, část z chudinské čtvrti jak kdyby vypadla z jiného filmu. Monstrum uvidíme až pár sekund na konci, vypadá k smíchu a nic v podstatě nepředvede. Cushing je zde už strašně starý a navíc poprvé opravdu slabý, Lee taky nic moc. A celou tu nudu ještě podtrhává příšerná kamera (pochybuju že to zoomování a švenkování bylo naschvál), příšerný herecký výkon dcery a opravdu dementní pointa.