Han22

Remake si moc nepamatuju, jen že to byl celkem napínavý zlodějský film. Originál je bohužel tak trošku meh. Hlavní hrdina po propuštění z vězení zorganizuje "dokonalou" loupež v Itálii - 4 miliony ve zlatě z automobilky Fiat. Stačí vyvolat dopravní zácpu a v chaosu ujet i se zlatem. Michael Caine to táhne, bavila mě postava hlavního bosse, který je ve vězení víc než ředitel věznice. Nikdo další zajímavý už tu ale není, samotný zlodějský plán je jeden velký chaos a náhoda. A protože film je napůl komedie, ty honičky ve finále jsou spíše jak z grotesky, než napínavé. Autíčka v chrámech, v kanále, na střeše atd... no ale bylo to celkem vtipné. 3* za naprosto stupidní konec... SPOILER autobus se všemi a zlatem se houpe nad propastí... a rozjedou se titulky. Hergot to aspoň jeden zlodějský film nemůže dopadnout "dobře"?

Po obrovské náloži krimi/thrilerů v roce 1968 o rok později vznikly jen tři slavnější žánrové filmy. Sestřička je takový rozjezdový film. Noirová Marlowovka s typicky cynickým, švorcovým soukromým očkem, který se zaplétá do zamotaného případu. Několik holek, mafián, ztracený bratr, všehoschopný doktor a přibývající mrtvoly se sekáčkem na led v krku. Každý má špinavé ruce, případ je slušný, ale tak překombinovaný, že jsem si musel přečíst co a jak na wikipedii. Jinak celkem pohoda. Žádná akce, žádné velké napětí, ale ani žádná nuda, charismatický Garner v hlavní roli, krásné holky a zcela nečekané "cameo" Bruce Leeho. Slušné 3*.

Poslední film roku 1968 a jako vždy Oskarovka. Olivera jsem kdysi kolem 20ti měl půjčenýho na videu a kromě písničky Pick a Pocket or Two jsem si z něj nepamatoval ani ň. Takže jsem čekal průšvih, ale Oliver není špatný film. Příběh je Dickens, který uměl napsat opravdu poutavé drama. Hlavní hrdina, andělsky vypadající Oliver si ve filmu projde peklem, které statečně snáší. Povedly se i ostatní postavy - odpudivé vedení sirotčince, které se cpe na bohatých hostinách, zatímco děti jedí ovesnou kaši. Fagin, vůdce zlodějského gangu zde narozdíl od Leanovy verze není hajzl a svým způsobem se o děti stará a má je rád. Naopak Bill Sikes v odpudivém podání Olivera Reeda je psychopat jak ze škatulky. Naprosto úchvatná je výprava, ať už chudinské čtvrtě plné doupat a slumů, pouliční ruch Londýna či bohaté sídlo. A ruku v ruce s tím jdou velkolepé taneční scény (Consider Yourself, Who Will Buy), které jsou fantastické. A finále je strhující a připomíná Universal/Hammer horory. Problém je, že písniček je prostě moc, jsou někdy neskutečně natahované a jelikož děj se posouvá v nich, ostatní je vata. Vím že je to muzikál, ale díky tomu a šílené stopáži je jinak výborný příběh na vedlejší koleji. A Oskar za nejlepší film? V roce kdy vznikla Vesmírná odysea, Tenkrát na Západě, Romeo a Julie a pár další výborných filmů. Sorry, ale absolutně nezasloužený.

Třetí Beatlesácký film je naprostý psychedelický úlet, který nejde ani tak nějak rozumně hodnotit. Dialogy prakticky neexistují, jen různé slovní hříčky. Animace určitě nedosahuje kvality tehdejších Disneyovek, ale na druhou stranu ty desítky, stovky podivností co jsou tu vyobrazeny muselo dát mnohem větší fušku nakreslit a naanimovat, než řekněme Knihu džunglí. Na tou vší šíleností je naštěstí celkem tradiční příběh - Beatlesáci se vydávají v ponorce do Pepřenie, aby ji zachránili před invazí modrých hnusáků, kteří vymazávají všechny barvy z lidí. Dá se říct, že mě mnohem víc bavily úlety v ponorce, než finální dění v Pepřenii, ale celkově je to narozdíl od Help pohodová zábava. A hlavně jsou tu opět nezapomenutelné písničky. Většina z nich by v pohodě stačila na Oskara, ale bohužel vznikaly rok, dva zpátky, takže smůla. A hlavně je tu spousta hitů - popově rozjásaná Yellow Submarine, smutná Eleanor Rigby, Nowhere Man, oslava lásky All You Need Is Love, rockový nářez Srg. Pepper Lonely Heart Club či psychedelická Lucy in the Sky with Diamonds, kterou si později půjčil a proslavil Elton John. I ty ostatní písničky mě celkem bavily, takže ač jsem se toho filmu poměrně bál, nakonec to vychází na solidní 4*. Animovaný film roku 1968.

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*.

Vypadá to, že v 60. letech byli v Hollywoodu posedlí retrem, protože Funny Girl je přesně ten kýčovitý, kulisový, melodramatický muzikál, jaký byl natočili ve 30. letech. V podstatě Velký Ziegfield ve verzi z 60 let. A ještě ti herci. Omar Sharif ač jindy výborný herec zde působí jako slizký seladon, gambler a nakonec i zbabělec. A Barbra... na to její afektované herectví i zpěv jsem si dlouho musel zvykat, až tak že jsem uvažoval o 2*. No abych nekřivdil, začátek, kdy se bezelstně vtírá do divadla a mění Ziegeldovi scénář je vtipný a ke konci to kupodivu zcivilní včetně obou herců, stane se z toho solidní drama, které SPOILER překvapivě neskončí happyendem. KONEC SPOILERu. Pár písniček se mi taky líbilo, hlavně People, kterou jsem kupodivu odněkud znal. Takže 3* ano, ale do Wylera a nejvýdělečnějšího filmu roku 1968 jsem čekal trochu větší klasiku.

A tak mě v roce 1968 zbylo pět hudebních filmů, většinou přes 2,5 hodiny, tak s chutí do toho. A hned tenhle vůbec nevím jak hodnotit. Na jednu stranu až malebná výprava, pěkné triky s létajícím autem a některé výborné taneční čísla, hlavně v továrně na sladkosti či "panenky". Na druhé straně šílená stopáž, žádná zapamatovatelná písnička a ukrutně ale ukrutně infantilní děj a scény, až jsem se místy styděl. Herci to moc neutáhnou a dětský film se mění v druhé půlce v dosti pitomou pohádku. Je to prostě film pro nejmenší, ale ty těžko ocení nekonečnou stopáž a tunu písniček. A ač mě podobné filmy většinou baví (Mary Poppins, Doktor Dolittle), tady to bylo jak na houpačce. S ohledem na cílovou skupinu a dobu vzniku smířlivé 3*.

Překvapivě výborný řekněme katastrofický film. Filmů o hasičích jsem moc neviděl, natož takhle starých a hašení ropných vrtů jsem viděl jen v jednom díle McGyvera. Běží to podle klasické šablony kdy akce střídají rodinné scény. Přičemž ty akce jsou dechberoucí, plameny vypadají fantasticky a finální požár, kdy hoří několik vrtů najednou a kolem se rojí partyzáni je parádní. No a ty rodinné problémy nejsou vůbec nudné - stárnoucího šéfa kdysi kvůli jeho práci opustila manželka a teď to řeší znovu, protože jeho umíněná dcera si vzala člena party a nedá si říct, aby se kolem požárů nemotala. John Wayne si uhraje svoje v obou rovinách, nechybí barová rvačka, ostatní slušně přihrávají a na konci nikdo nezařve, takže u mě spokojenost.

Peter Sellers jako trošku zmatkářský Ind se omylem dostává na snobský večírek. A celou dobu mě to připomínalo skeče Mr. Beana, jenže tak na půl plynu. Hrdina se chová spíše jako smolař než trouba, leč na co sáhne to skončí katastrofou. Párkrát jsem se zasmál (záchod), ale příběh veškerý žádný a místy i nuda. Ke konci ale přicháchází grupa mladých se slonem, rozjede se brutální pěnová párty a s tím  večírek (i film) najednou dostane vtip a grády. Bohužel trošku pozdě, dle hodnocení jsem čekal rozhodně větší srandu, nemůžu si pomoc, ale Francouzi či Italové v té době prostě uměli o dost vtipnější a zběsilejší komedie. PS: Z toho načerněného obličeje Sellerse by se dneska aktivisti šli zbláznit.

Tak tohle teda byla komedie. Utrápený muž (Lemmon), kterého po 12 letech vyhodí manželka se chce zabít a místo nachází u svého flegmatického kamaráda z pokeru (Matthau). Zpočátku mě byl příšerně nesympatický Matthau, který kromě toho že je bordelář a salámista mě přišel jako bezcitný blbec, který nechápe, že kámoš co žil pro rodinu prostě nehodí 12 let manželství jen tak za hlavu. Pak se to otočilo, protože Lemmon předvádí nejen zdeptaného muže, ale pedantskou, hystarickou, kontrolující hospodyňku, chovající se hůř než většina ženských a na konci neváhá sáhnout i po odporném citovém vydírání. A moc se divím, že ho ta žena vyhodila až po 12 letech. Dobré dialogy, dobře zahrané, ale místo smíchu by z tohohle filmu člověk dostal depresi. PS: A fakt by mě zajímalo, jak se dva takto odlišní lidi vůbec stali kamarády, to je trošku z prstu vycucané.