imaginer21

"Kdybych radši byl doma, zdobil pos*anej stromeček a balil zas*aný dárky. Ale to né. Musím se tu plazit zku*venou šachtou, která ani nevím, kam vede." Nebo tak nějak to bylo. Když se John McTiernan rozhodl k filmovému zpracování Johna McLanea, dost těžko ještě mohl tušit, že o pár měsíců později se z jeho kousku nestane jen kasovní trhák nejen díky skvělému Willisovi, ale taky legenda a dneska asi už i kult. Jak asi, určitě. Značka Die Hard je přinejmenším značkou precizně vygradovaného napětí, naturalistického pojetí hrdiny proti své vůli a dokonale slizkého záporáka. Die Hard je zkrátka jeden z nejlepších akčňáků všech dob, kterému se nevyrovnaly snad ani jeho vlastní pokračování. "Yipi ky aye mother F*cker"

"Byla to nehoda..." "Jasně, nehoda.... To se přece může stát každýmu. Šel jsi, zakop si a vrazil jsi ptáka do mý ženy. Jé, promiňte paní Hallenbeková. Mám dneska den blbec..." --- "Kam jdeš?" "Jdu se vymočit. Pomůžeš mi? Mám zákaz zvedat těžký věci..." --- "Kožený kalhoty?" "Jo." "Co stojí taková sranda?" "650." "650 dolarů?" "Jo." "To v tom máš zabudovanou televizi, nebo co?" A tak dále. Nejdrsnější buddy "komedie", nejlepší Willis, nejslizštější Willingham a nejhubatější dcerka (Danielle Harris). Pro mě nejlepší Tony Scott.

Předchůdce Baraky, předchůdce Home. Oproti Barace je ovšem tento film (a pozdější Home) zaměřený na konflikt člověka s přírodou, kontrast mezi malebnou zemskou romantikou a krutě do ní zasahující průmyslovou civilizací. Do toho zní hudba Philipa Glasse, která ač je skromná, je neuvěřitelně trefná k absolutně podmanivému zážitku. Koyaanisqatsi tu byl první, dodneška nejspíš svého druhu nepřekonaný hudebně-obrazový dokument bez komentáře...

Originál nad originály s majestátným zatměním Slunce z července 1991 (jedno z nejdelších a nejkrásnějších zatmění Slunce v minulém století vůbec). Baraka není o ději, je o obraze. A na to si člověk musí vyhranit čas i klid, aby jí porozumněl. Teprve pak pochopí jejího ducha a nespoutanou krásu.

Dost těžko se hledá film, do kterého stačí málo dát a dostanete přesto hodně. Jen hrstka filmů obsahuje skromný a přesto naprosto kouzelný a zapamatovatelný hudební doprovod. Málo filmů obsahuje úsporné dialogy na úkor hlubokého děje. Málokterý film dokáže, že herec ve vedlejší roli doslova strhne diváka a dá mu pocit, že už jen díky jemu tomu celému uvěří a dokouká do konce. V málokterém filmu je nám tak precizně předkládaná kupa důvodů, proč je hlavní hrdina takový, jaký je, a to jenom k tomu, abyste po sledování podstatné části filmu doslova chtěli happy end. A v málokterém filmu je i ten happy end tak jemný a čistý, že zdaleka nespadá do hloubi patosu a klišé. A pokud pořád nevíte, o čem je řeč, koukněte se na to prostě sami. Leonardo DiCaprio je geniální, když nemusí být nutně podle scénáře na výsluní. A Juliette Lewis je tady bezkonkurenčně kouzelná.

Tady nemůžu jinak. Už jen proto, že jsem si ty školní léta prožil ze stejného pohledu jako malý Russ. Strašně bych chtěl potkat svoje velké já, co mi poradí, jak všem dát přes držku a s ničím se nes*at. Ale stane se to jen ve filmu. Aspoň tam. Za to Turteltaubovi dík. A Emily Mortimer - bože, na scény s ní jsem blaženě čekal po každém záběru. Jo a že je pointou vysvětlení červeného Měsíce při obzoru... Mě to náramně sedlo jako originální višnička na závěr. Nostalgii neupřu. 90 %.

Váhám mezi 3* a 4*. Jak bylo řečeno, Sorcerer's Apprentice je prvoplánově pohádka se šťasným koncem a nesložitou strukturou. Na druhou stranu tu máme čaroděje Cage (v originále s tím čarodějským akcentem rulez), hláškujícího Baruchela a jako bombónek na samém konci pořád sexy Bellucci. Já vám nevím. Když Turteltaub natočil Kida, všichni ho sepsuli a přitom je to taky vcelku příjemná podívaná bez potřeby všechno protkat do nějaké mentální hloubky. A to je i učeň. Ve své podstatě efektní pohádka, která se má tvářit dospěle, aby i dospělí z toho měli. Ale patrně těm to určeno není. Bruckheimer by však měl produkovat zajímavější věci. 75%.

Nevím. Bill Nighy mi prostě přirostl k srdci jako nesnesitelný, ale dobrák (Láska nebeská, Piráti na vlnách) a role bezcitného zabijáka, byť s tou špetkou ironie, mi u něj nesedla. Emily Blunt je kočka a Martin Freeman coby bezcitný zabijácky konkurent je mi taky spíš proti srsti. Pár dobrých scén tu je (spoiler - papoušek, matka na vozíčku s nožem a brokovnicí, syn na samotném konci si hraje s lopatičkou na hrobě při záhadné ztrátě kočky...), ale k plnému požitku to nestačí. Obecně mi přijde, že je to buď dost zlá kombinace žánrů, nebo spíš jejich špatné vyvážení. Váhám mezi dvěma a třemi *, ale zatím nechám tři, možná si to časem rozmyslím. (shlédnuto na osmipalcovém screenu v letadle)

Obsah: Ovdovělá maminka, návrhářka svatebních šatů a baletka, věnuje celý svůj čas desetileté dceři Soře. Ta má problémy začlenit se do kolektivu ve škole a svým extrémně samostatným životem ve své mamince vyvolává neblahé obavy. Vše se ale změní ve chvíli, kdy žena zkolabuje a doktoři jí sdělí strašlivou diagnózu: rakovina v pokročilém a neléčitelném stádiu. Zbývá několik měsíců, možná rok. Zatímco Sora dál žije svůj osamělý život, její maminka bojuje nejen s nemocí, ale i s vědomím, že společný čas se svou dcerou se krátí. Navíc co s ní vlastně bude, až žena zemře? Zpočátku se maminka snaží před Sorou svou nemoc tajit, ale Sora velmi rychle zjistí krutou realitu. Prosí maminku, aby neodcházela. Že nikoho jiného nemá. Nikoho dalšího, kdo by jí otevřel deštník nad hlavou, když začne pršet. Nikoho, kdo by ji dokázal rozesmát. Jenže takové přání se dost těžko plní... Komentář: Doposud jsem viděl několik korejských filmů a nic mi to neříkalo. Jenže pak jsem shlédl tenhle příběh a poprvé v žovotě se mi chtělo u filmu fakt nezadržitelně brečet. Emoce srší z obou hereček; těžko říct, jestli je lepší výkon od malé dívky či její maminky. Ale jestli si představuji nositele Oscara pro herečku v cizojazyčném filmu, pak je to právě bez rozdílu ústřední dvojice filmu. (viděno během letu s Korean Airlines z Nového Zélandu do Soulu 14. července 2010)

Co mě u téhle Palmovky nejvíc dostalo, byla kamera. Několikaúhlová retrospektiva byla fajn a děj šel s dobrými dialogy i motivační zápletkou kupředu. Co mi ale vadilo, je to že (spoiler) z Garyho Sinise se zase vyklubala na nebetyčná svině. Díky za Apollo 13 nebo Forest Gumpa, kde hrál klaďase. Zajímavá hudba. No co, aspoň jsem byl v televizi...