Morholt

Ze začátku to docela šlo. Policajt a terapeut řeší i s pomocí hypnózy satanistický případ. Jenže celkem brzy začal být Amenábar až moc tajemný a splétal sítě, ze kterých jsem nebyl schopen se vymotat a ani na konci jsem si nebyl jist, o co jemu a těm klaunům v kapucích vlastně šlo. Ethan Hawke se nechal strhnout a podařilo se mu zahrát nesympatického magora, kterému se nedá fandit ani se zavřenýma očima a zacpanýma ušima, ale ani tak nedosahoval na Hermionu, která kdovíproč chybí v nominacích na Maliny. Takhle teda ne. 25%

Takhle nějak by měl populárně naučný dokument vypadat. Na Mary Beard je vidět, že je profesorkou historie a tudíž se v Caligulově životě nesnaží hledat nějakou další senzaci a ani nezdůrazňuje jeho známé zápory. Naopak se snaží některé mýty vyvracet a to, co říká, má vždy podložené dobovými prameny. Občas sice přijde pro zpestření s nějakou méně známou perličkou, ale nikdy to není nic, co by sklouzlo do historického bulváru. Bavilo. 80%

Tak jestli to v té sprše byla opravdu Angie Dickinson, tak vzhledem k věku respekt k jejímu tělu a Robocopova parťačka taky nebyla k zahození. Jenže tím pozitiva končí. De Palma odhalil karty snad po pětadvaceti minutách a to člověk ani nemusí být nijak zvlášť bystrý. V té chvíli pro mě film vlastně skončil, ale i když bylo předem jasné jak a kdy, pořád jsem si říkal, že by mě De Palma mohl něčím překvapit. Nepřekvapil. Kdyby člověk neznal Hitchcocka, byla by to jiná, i když i tak to bylo průhledné, ale takhle to působí jako nepovedený remake. 30%

Nic co by vyrazilo dech, pokud člověk nepočítá závěrečný seznam amerických a světových měst, kde byly zaznamenány nejvýraznější případy zneužívání. Nicméně i přesto, že děj není nijak strhující, se jedná o velmi dobře napsanou novinářskou detektivku, která se soustředí výhradně na mravenčí práci party novinářů, skládající střípek po střípku dohromady reportáž, která do jisté míry otřásla katolickým světem. To, že se film nesnížil k citovému vydírání, ačkoliv téma k tomu určitě svádělo, beru v tomto případě jako obrovské plus. Samozřejmě oběti tu vystupují, ale nejsou podávány výhradně jako rozklepané trosky. O to víc film působí realističtěji. Vyčetl bych snad jedině úvodní půlhodinu, která předcházela začátku řešení samotného případu. Ta se moc nevydařila. Herecky bez chyby, jen na Rachel McAdams jsem si musel chvilku zvykat. Naopak Mark Ruffalo si svou nominaci na Oscary určitě zaslouží a budu mu při udílení držet palce. 85%

Agorafobie je celkem vděčné téma a ani tady zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že by film přišel s něčím novým. Banda týpků vtrhne do baráku v domnění, že majitelka je na pohřbu svého bratra a když se ukáže, že je doma, začne sice solidní, ale jinak obyčejná domácí naháněčka. Když ale vyjde najevo, že to děvče nemá v hlavě v pořádku i v jiných směrech a že dům není tak obyčejný, jak vypadá, získá film kapánek jiný rozměr. Je sice fakt, že to bylo trochu přitažené za vlasy a v závěru mi jednání hlavní hrdinky přišlo až moc mimo, ale bylo to neotřelé a to je plus. Hercům není moc co vytknout a mě neznámá Beth Riesgraf byla výborná. Příjemné překvapení. 70%

Tady se zase někdo snažil ve stojatých slasherových vodách rozčeřit nějakou tu vlnku, ale dopadlo to tragicky. Hororového se tu nenašlo nic, zasmát se nebylo čemu a přítomná děvčata neukázala vůbec nic navíc. Jedna velká ztráta času.

Rozpaky. Technicky to nebylo špatné, herecky jsem s tím také neměl problém ačkoliv Jessica Alba, na kterou film táhl především, mě ani tady nepřesvědčila, že je bůhvíjaká herečka. Ale Lily Rabe byla fajn a Thomas Jane celkem ucházející. Problém vidím především v až úzkostlivé snaze udržovat zneklidňující atmosféru po celou stopáž, protože byť místy film příjemně zamrazil, jindy byl ten záměr napínat diváka úplně mimo. A v tom se pak ztrácely ty dobré hororové prvky charakteristické pro duchařiny. Takže ano, ušlo to, ale upřímně řečeno jsem čekal trochu víc. 50%

Citová ždímačka. Hispterská, účelová a průhledná. Režie se strašně snaží o nevážný pohled na vážnou věc, ale strašně při tom tlačí na pilu, takže je všechno až moc strojené. Plusem je snad jedině to, že se tu nepřekročila hranice vkusu. Co se herců týče, tak Mann hraje ty svoje trouby pořád stejně a i když to není špatný herec, tak mě jeho projev nijak neoslovil. To Olivia Cooke naopak nezklamala ani tady, ale sama to utáhnout nemohla. 30%

Tohle neberu. Záběry z demonstrací sice byly místy děsivé a běhal mi z nich mráz po zádech, nicméně tvůrci naprosto ignorují širší souvislosti a vystavují dokument na základě "spravedlivě rozhněvaný lid vs. zlá vláda", což je hodně zavádějící. Tu jednostrannost pohledu dokresluje i fakt, že prostor dostává pouze jedna strana konfliktu a o Pravém sektoru a dalších podobně laděných skupinách se taktně mlčí. Pro zaryté příznivce Majdanu bude Winter on Fire potvrzením jejich víry, ale pro mě, skeptika, se jedná jen o další zbytečný dokument viděný černobílou optikou. 30%

Zápletka není nijak složitá. Sanitární jednotka operující v polovině 90.let na Balkáně se snaží sehnat lano, aby mohla vytáhnout mrtvolu ze studny a vesničané tak měli přístup k vodě. Do určité míry je to taková road movie, která s vtipem a nadhledem ukazuje hrůzu a absurditu tehdejšího konfliktu. A výborně to funguje. Jediné hluché místo přijde ve chvíli, kdy celá skupina uvízne na jednom úseku cesty a řeší se vztahové záležitosti. To mi tu moc nesedělo. Ale i díky osvědčeným hereckým jménům se to dalo přežít, přičemž asi nejvíc mě bavil Tim Robbins. Vše pak napravil konec, který je vyloženě k nasrání a stejně jako u filmů s rwandskou tématikou člověk začne přemýšlet o tom, jaký mají smysl mírove jednotky OSN. Příjemné překvapení. 85%