Morholt

Tohle je hodně velká zátěž na mozkovnu. Tady člověk nemůže obdivovat dechberoucí herecké výkony (při vší úctě k Saoirse Ronan a Cynthii Nixon) a být na větvi z dramatických scén, ale o to víc ho film nutí, aby přemýšlel. Vést diskuzi o tom, zda je správné vytrhnout dívku ze spárů psychopata, byť jí dotyčný vychovává s láskou, je bezpředmětné. Prostě je. Otázkou je, co potom? Pokud je dítě uneseno jako předškolák a vráceno coby mladá žena, neexistuje uspokojivá odpověď. Ta bezvýchodnost je cítit z každého záběru V tomto případě je postup matky jistě hodný odsouzení, ale na druhou stranu se dá pochopit. Stejně jako člověk chápe hlavní hrdinku, která je prakticky bez varování hozená do světa, o kterém nemá ani ponětí a za zdnálivou neochotu spolupracovat se na ní nikdo nemůže zlobit. Nikole Beckwith si zvolila pro debut zatraceně těžké téma a obstála se ctí. 85%

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90%

On je to vlastně zrežírovaný souhrn Armstrongova případu, který vůbec neodbíhá do nějakých vedlejších linií, které by celkovému obrazu přidaly něco navíc. Vše pak působí celkově hodně stroze, což může být plusem i mínusem. Pozitivním faktem ale je, že díky tomuto přístupu zůstal Frears pouhým pozorovatelem a nechal diváka, ať si to přebere jak chce. Armstronga samotného výborně a hlavně přesně ztvárnil Ben Foster a ukázal přesně toho chameleona, kterého bych charakterizoval jako hajzla se srdcem. Ale ještě o něco víc mě bavil Chris O´Dowd ve vedlejší roli novináře Davida Walshe a je velká škoda, že ta novinářská linia nebyla výraznější. Dobrá práce, ale i tak se vkrádá pocit, že to mělo na víc. 70%

Už při první přestřelce jsem si říkal, že tohle bude hodně špatný, A taky že jo. Všechny složky tvořící akční žánr tady haprovaly a nic nepomohla ani relativně skvostná sestava, protože scénář i režie tu nutili holky chovat se jak krávy a to ve všech ohledech. Jediná Kristanna Loken občas vykouzlila normální výraz. Fakt nechápu, proč tohle spadlo do klína zrovna Asylum. Reálně to asi na odpad není, ale za to, jak je tu naloženo s tématem i obsazením, si to nic jiného nezaslouží.

Snaha se nedá upřít a pokud film zůstával v probouraných bytech, tak se to jakž takž dalo a bylo by ještě lépe, kdyby role Sergeje nebyla napsána tak kokotsky. Ve chvíli, kdy se uvězněná skupinka pokusí řešit svůj problém, jde všechno do kopru. To, co by asi mělo být jakýmsi vrcholem, je největší nuda. Ale něco na tom bylo, tak to třeba příště vyjde. 35%

Teenagerské komedie sice nejsou zrovna mým šálkem kávy, ale Britové to vzali za správný konec. Šílený učitel, neméně šílení žáci, ne tak úplně normální učitelský sbor a navrch bláznivá matka v přechodu s cornwallským bojem za nezávislost. Na tu hodinu a půl se to může zdát celkem přeplácané, ale film šlape od začátku do konce, chrlí jeden gag za druhým, najde se tu spousta hlášek a nezapomenutelná je sekvence s předkožkou. Navíc se film téměř vyhýbá kanálovému humoru a vyloženě trapným scénám, které teenagerské filmy provázejí prakticky vždy. Takhle by to šlo. 80%

Nápad s vesmírným šutrákem, který páchá dobro, zase nebyl tak úplně marný, ale film se až příliš soustředí na postavy a ta nejsou zase až tak moc zajímavé. Rozumím tomu, že si chtěl režisér trošku zafilozofovat, ale na to bohužel ještě nemá. Být to trochu akčnější, hodnotil bych asi výš, ale takhle to na víc jak 40% nevytáhnu.

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75%

Prvoplánový doják točený jen proto, aby posbíral všemožné ceny. A to se mu daří. Alena Mihulová je sice skvělá, jsou tu dva tři momenty, u kterých se člověk usměje, ale jinak jsem měl při sledování podobné bolesti, jako hlavní hrdinka. 30%

Poctivá práce. Možná až moc. Pachl si dával tak velký pozor, aby mu do sebe všechno zapadalo, že zapomněl na postavy. Teď tím nemyslím Káčka a jeho srbskou pravou ruku, ale především policisty, kteří stáli proti němu. Oproti gangsterovi, jehož charakteru byl věnován poměrně velký prostor, jsem se o kriminalistech nedozvěděl nic jiného než to, že jsou to policajti, což je pro potřeby filmu nedostatečné. Nehledě na to, že Čapka s Žákem tvořili silně necharismatickou dvojku. Naproti tomu Čermák je tady v životní formě a Bjelac je přesně takový, jaký má chlap pro špinavou práci být a i když jsou to oba hajzlové zlodějský, člověk má tendence jim fandit. Co se týče ukázky podsvětí v jeho několika odstínech, tak s tím jsem absolutně neměl problém, stejně jako s předvedením provázanosti zločinců s nejvyššími politickými špičkami, přičemž mě bavila postava politika, která dohromady mixovala buldozera Jyrku a křišťálově čistého Standu. To se povedlo. Stejně jako celý film. Mouchy sice má, ale i tak patří k našim nejlepším porevolučním kriminálkám. 85%