Morholt

Taková příjemná nenáročná fantasy pohádka. Nápad s mezidimenzionální celnicí se mi líbil a to samé se dá říct o charakteristice celého universa. Motiv vzpoury kvůli zakázané lásce mě také nijak neurážel a navíc to má celkem hezký vizuál. Film mě nezklamal ani herecky a tím, že Lukjaněnkovu předlohu neznám, nemám ani potřebu se v tom nějak šťourat. Otevřený konec vítám a na případné pokračování se rád podívám. 80%

Ono to není zase tak zlé. Obyčejně ty čistě černošské záležitosti moc nemusím a ani nigga style není mým šálkem kávy, ale dneska mi to nijak nevadilo. Větší problém jsem měl s hlavním hrdinou, který chce ovládnout trh s drogami. Tohle není ten typ postavy, které by mohl člověk s klidným svědomím fandit. Ale i tohle si nakonec sedlo. Co se týče tempa, tak to sice není nějak zběsilé a na dané stopáži by si to zasloužilo víc přestřelek či rvaček, ale na druhou stranu pořád se tu něco děje, ačkoliv místy to stojí dost na vodě. Ale s vypnutým mozkem se to dá přežít. Film mě nijak neurazil ani herecky a v závěru mě dostala mexická drogová máma. Nečekal jsem vůbec nic, takže jsem docela příjemně překvapen. 60%

Právníka, který začne mít pochybnosti o své práci a pustí se do drogového dobrodružství, to bych ještě bral, ale že mu po pozření jedné houbičky rupne v kouli, to mi přišlo trochu laciné. Pokud by ten proces byl zdlouhavější a hlavní hrdina by prošel nějakým sestupným vývojem, bylo by vše v pořádku, ale takhle prostě ne. Pochvalu tak zaslouží jedině Bleibtreu, který zahrál na jedničku, ale o to je to větší škoda. 35%

Sice jsem se zařekl, že se vyhnu srovnávání s Braveheart, ale ono to dost dobře nejde, tak tedy alespoň ten nejzásadnější rozdíl a totiž že Mackenziemu se podařilo zachovat historickou věrnost a to jak v líčení tehdejších událostí, tak třeba v kostýmech. Bylo fajn sledovat Skoty v drátěných košilích a nohavicích a ne polonahé v kiltech. Jasně, nějaká autorská licence tu je, takže ani tady se film úzkostlivě nedrží faktů, ale nebije to tolik do očí. Oslovila mě i stránka příběhová, což je dáno tím, že vedle Bruce dostaly prostor i další postavy ať už to je Bruceova manželka, James Douglas nebo třeba hlavní záporák princ Edward a pomáhá i dokonalé navození středověké atmosféry. Výtky nemám ani ke castingu a ačkoliv jsem si jako Bruce dokázal představit řadu jiných herců, Pine v mých očích obstál. No a na své si samozřejmě přijdou i milovníci dobových řeží, přičemž vrchol přichází se závěrečnou bitvou u Loudoun Hill. Sice jsem byl zpočátku zklamaný, že se Mackenzie nepokusil o zpracování Bannockburnu, ale to mě přešlo ve chvíli, kdy se dala anglická jízda do pohybu. Pak už jsem jen slintal blahem. Sice bych se obešel bez úplného závěru, ale nad tím se dá v pohodě mávnout rukou. Takhle jóóó! 100%

Mě se líbilo, že tvůrci nechávají na divákovi, aby si o udělal obrázek sám, což platí zejména pro postavu Edwarda Kennedyho. V jednu chvíli se chová jako klasický politik, který si chce zachránit kůži a s týmem svých poradců vymýšlí, jak z toho nejlépe vybruslit a v té druhé ukazuje tvář člověka trpícího výčitkami svědomí. Tyhle dvě polohy spolu vůbec nekorespondovaly, protože ukazovaly dvě rozdílné osoby, ale zároveň byly od sebe neoddělitelné, na čemž má zásluhu i výborný Jason Clarke. Ono se nejedná o nějaké hlubokomyslné psychologické drama a některé momenty se dotýkají žánrového kýče, ale tady to funguje. Zlatý hřeb přichází se závěrečným projevem, kdy jsem netušil, zda jde o brilantní politický tah, nebo to hlavní hrdina říká opravdu od srdce. 80%

Dcerka přijede po delší době navštívit matku a s překvapením zjišťuje, že si matinka pořídila zajíčka na hraní. A jako správná dcerunka okamžitě pojme podezření, že s mladíkem není něco v pořádku. Bylo to blbé, naivní a neuvěřitelně mizerně zahrané, ale díky tomu i vzdor žánru úsměvné. A na hlavní hrdinku se občas dobře koukalo, takže těch 10% to dá.

Holka najde sklenici, vypustí z ní zelený bordel a od té doby se začne chovat divně. Doktoři nepomáhají a tak se jde za čarodějnicí. Kromě toho začínají na povrch vyplouvat špinavá tajemství. Nic nového pod sluncem jak námětově, tak zpracováním. Uznávám, že film má svoje momenty. Některé detaily fanoušky chuťovek potěší a já se při aplikaci babského potratového receptu chtě nechtě otřásl. Zjevující se bubák měl také něco do sebe, ačkoliv byl trikově nedotažený. Problém je, že ta vata mezi tím vším byla ukrutně nudná a herecky to stálo na holčičce, která sice zahrála solidně, ale sama to utáhnout nemohla. Nicméně s přivřenýma očima to mohl být průměr, kdyby nepřišel konec. Buď jsem úplně tupej, anebo Yauovi přeskočilo. 35%

Holka trpící řadou fóbií se jim rozhodne čelit tím, že si prostřednictvím zvrácené hry prožije všechny hnusný věci, které se jí děly v dětství. Ten koncept možná není úplně originální, ale DiBlasimu se zpracování povedlo. Asi největší devízou je tempo. Hlavní hrdinka prožívá kolotoč teroru, občas se vrací do minulosti, která nebyla o nic lepší a objevují se i prostřihy ze soukromí či terapeutických sezení, které celý příběh dokreslují. Šťastná ruka zafungovala v případě obsazení Dany Christiny. Bavila mě i partička provozující celou hru. Její členové nebyli pouhými mučiteli skrývajícími se za maskou, ale konkrétní lidé s náznakem charakteru. A nakonec se povedlo i zabudování japonského štábu, který to celé dokumentoval. Vizuální stránka věci se také vydařila a fajn je i našláplá muzika. Milovníci gore si na své zase tolik nepřijdou, ale to tady není až tak důležité. Konečně důstojné navázání na výbornou Noční směnu. 85%

Co beru jako velké plus je to, že se film neomezil jen návrat pilotů a následnou buzeraci ze strany komunistických pohůnků, ale dal prostor i rodinám. Na manželky, rodiče či děti se dost často zapomíná a cesta k znovunavázání vztahů musela být často bolestivá či dokonce nemožná. Kor když během nepřítomnosti vyplavou na povrch četné nevěry. Tahle linka sice mohla působit trochu chladně, ale mě to sedělo a Lucii Žáčkové to se Švehlíkem skvěle (ne)klapalo. Linie politická mě jako vždy dokázala nakrknout, ale přesto mi připadala trošku nedotažená. Samozřejmě je jasné, že NKVD byla všehoschopná, ale aby jeden z jejích nejvyšších představitelů věnoval tolik energie k získání ne až tak významného pilota, o tom jsem musel pochybovat. A to samé platí i o závěru, jakkoliv byl výborně natočený. Ale i přes tyhle rozpaky jsem spokojen a to i proto, že podobných záležitostí je v našich luzích a hájích jako šafránu. 70%

Po Angličanech, Rusech a Američanech přišli s show pro jednoho muže s telefonem i Dánové a i v tomto případě se jedná o debut z říše snů. Po celkem rychlém rozjetdu, který seznamuje diváka s prácí na tísňové lince se ozve oběť únosu a od té doby pomalu přituhuje. Celý příběh, dá-li se to tak nazvat, navíc celkem rychle zaleze pod kůži, takže člověk záhy drží palce jak policistovi, tak hlasu na druhé straně linky. Zhruba v půlce filmu přišel šok, který se mnou docela zamával a pak už jsem jen zíral s očima navrch hlavy. Konec, který kromě jiného nabídl i vysvětlení, proč byl hlavní hrdina odsunut na v podstatě podřadné místo, možná působil trochu moc pateticky, ale pro mě to byla jen minimální vada na kráse. Takhle jo. 90%