Morholt

No já nevim. Tohle není žádná romantika a už vůbec komedie. Spíš drama o tom, kterak se lesbička po x letech rozhodne vyjevit rodičům pravdu o své orientaci, což relativně harmonickou rodinu docela rozloží. Nenajdete tu sice žádnou hlubokou psychologii a vypjaté scény, ale přesto film emocemi nešetří a i když je to někdy strašně kýčovité a účelové, na mě to fungovalo. Povedlo se i obsazení. Katherine Heigl v mých očích zase o něco povyrostla a Wilkinson je jistotou, ale bavily i Grace Gummer a okatá Alexis Bledel. Čekal jsem, že se zasměju, ale i přesto, že se tak nestalo, jsem si na konci rozhodně nestěžoval. 80%

To srovnání s béčkovým Jumanji sedí, ale mě se tohle líbilo ještě víc. Nakonec kdy jindy se u rodinné večeře sešli zombie praprapraděda, mládě pterodaktyla, oběť indiánského rituálu a housenkopes? Stejně jako u předchozího dílu se filmařský štáb u natáčení musel bavit a oproti jedničce, se kterou teda dvojka nemá vůbec nic společného, tu tvůrci hodně popustili uzdu fantazii. A vyplatilo se. 70%

Pohodová komedie o strašidelném domě, ze které je cítit, že si její natáčení tvůrci užívali. Je to samozřejmě béčko a podle toho to také vypadá, ale ačkoliv o nějakém napětí či atmosféře nemůže být řeč, tak svoje momenty film určitě má. Navíc na Mary Stävin v plavkách je nádherný pohled. 60%

Zdravotní sestra, která má až příliš pozitivní vztah k hygieně, se rozhodne řešit trauma z násilného zážitku tak, že začne docházet do vězení za chlapem, který jí znásilnil. Teď budu možná trošku spoilerovat, když napíšu, že se jedná o pokus o trošku sofistikovanější rape and revenge. A zrovna dvakrát nevyšel. Nejzásadnějším problémem je fakt, že se to celé strašně táhne. Už dlouho mě nic tak neuspávalo. Za pozornost stojí vlastně jen začátek a konec. Další věcí je strašná předvídatelnost, kterou se sice režie snaží zamaskovat profilem násilníka, ale moc jí to nejde. A nakonec je tu Rosamunde Pike, kterou mám sice rád, ale tady svou roli absolutně nezvládla. Zklamání. 15%

Ta stísněná a zoufalá atmosféra potápěčského modulu byla vyvedená a jsem toho názoru, že posádka se chovala smysluplně a nevymýšlela žádné hovadiny, takže případný potápěčský hnidopich nemůže příliš mnoho namítat. Nicméně chlapci byli pod vodou příliš dlouho a časem začali, vzdor výborné herecké sestavě, hodně nudit. Bylo to příliš jednotvárné. Kdyby jim tam Scalpello poslal hejno nasraných mořských pannen, mohla z toho být veselá podmořská taškařice. Takhle je to jen průměr. 50%

Navnadily mě už úvodní titulky, které popisovaly, co se vlastně během Spartakova povstání stalo a pak hlavně dobová muzika. Potom film sice na půl hodiny zamrznul, ale když se mládenci začali projevovat, začala parádní brutálka, u které jsem si občas říkal, že takhle by se ženské neměly bít ani v hororu. No a potom si vzala slovo sebranka gladiátorů, které kdysi dávno jejich psychopatičtí kolegové odpravili, protože byli ještě psychopatičtější, než bylo tehdá únosné. A podle toho sekaná také vypadala. Samotný závěr provázený zase tou parádní hudbou tohle povedené dílko už jen korunoval. 80%

Blockbuster jak se patří. Prvních cca 40 minut sice nebylo nic moc a jediné, co si z nich budu pamatovat, jsou dva extra protivní chlapečci, kteří měli být sežráni tím megakrokodýlem místo chudáka žraloka. Prostě prachsprostá nuda. Ovšem jakmile to modifikovaná ještěrka rozjela, začal jsem spokojeně chrochtat. A nezůstalo jen u ní. Přítomní byli pochopitelně neodmyslitelní raptoři, již výše zmíněný obří krokouš také dostal jistý prostor a své si k tomu řekly i létající mrchy, které byly v předchozích dílech trošku diskriminované. Příběh sám či herci nebyli v tomto případě důležití, takže ani nemá smysl se k nim nějak vyjadřovat. Každopádně po nepříliš povedených dvojce a trojce se prehistorické kreatury vrátily v plné parádě, tak doufám, že to nebude chtít někdo kazit nějakými sequely. 80%

Home invasion nepárající se s nějakou unavující předehrou a jdoucí. rovnou na věc. Dalším plusem je i tempo, které neupadá. Mínusem jsou debilní postavy a všeprostupující vřískot. Navíc postižená rodinka je silně nesympatická, takže člověku je tak nějak jedno, co se s nimi stane. Kouknout se na to dá, ale jinak se jedná tuctovou záležitost., která s posledním záběrem vyšumí. 40%

Ale jo. Tahle postapokalyptická zombie záležitost se dá připočítat k těm několika málo projektům z posledních let, které do jinak vyčpělého žánru přinášejí svěží vítr. Líbilo se mi zasazení do ledového prostředí, spokojený jsem byl i s podobou, do které se zombíci vyvinuli a hodila se i dramatická rodinná linka. Herci si odvedli své a představitelka holčičky potěšila jak zvládnutým herectvím, tak faktem, že nebyla protivná. Určitě by se dala najít spousta much jako jsou digitální efekty či noční, takřka neviditelné ataky, které, vzhledem k vlastnostem potvor, neměly opodstatnění. Ale mě to nijak zvlášť neotravovalo, takže Extiniction hodnotím jako milé překvapení. 75%

Srovnávání se se ztrátou nejbližších vždycky zavání citovou vydíračkou a toho jsem se bál i tady. Obavy ale byly, díky Bohu, plané. Postava hlavní hrdinky byla napsaná tak, že jakékoliv účelové hraní na emoce bylo vyloučené a když pak na nějaké vzedmutí citů došlo, působilo to přirozeně. Jenniffer Aniston si tu vystřihla zatím svou nejlepší roli a nějakým záhadným způsobem jí to seklo i nenalíčené, zjizvené a potácející se v cynické depresi. 75%