Rebeca

"Ucho" si vyžaduje i zaslouží víc, než pár slov. Jenomže mrazení v zátylku mi brání napsat cokoliv dalšího...

Vlado Müller mě přesvědčil, že (i) muži umějí dělat víc věcí najednou - ve dvou minutách záběru plní odstředivku prádla, holí se břitvou (!), připravuje si čaj, následně věší prádlo, posléze poskytuje návod jak bleskově vykostit rybu, uklízí, obléká se...Film odpovídá době vzniku, ale prioritou je vliv přirozené autority, otesané vlastní zkušeností,  na vývin ukotvení dalších bytostí. Vztah řidič-závozník vypadá tedy úplně jinak, než ve Vesničce mé střediskové... Lidsky  velice přívětivý snímek a první-poslední filmová role Pavlínky Kárníkové...

... bylo použito víc vyšetřovacích verzí, DNA pachatele: nezjištěno ... :D

Zvědavost, marnost, přepych, frivolnost - msta, zločin, válka... etudy končící v jámě a zality betonem...

Japonsko v roce 1940, před leteckým útokem na Pearl Harbor; atmosféra už ale vzhledem na situaci v Evropě houstne a každý den je potřeba vzdávat náležitou úctu císařovi; Asakuská divadelní čtvrť, Divadlo smíchu, jeden cenzor, scénárista a výslechová místnost - tolik k lokacím snímku. (!obsah) Cenzor, pan Sakisaka je človek, jenž vzbuzuje strach; na druhé straně ale potlačuje své touhy, protože je přesvědčen, že své představy není schopen realizovat a tak raději kritizuje a "škrtá" tvůrčí práci jiných z prostého důvodu: je to jednodušší. Má promyšlený nebo nalajnovaný systém, jak to dělat. Červené štítky označují nevhodné části textu a čím je jich více, tím nižší je šance na schválení scénáře. S žadatelem, či spíše obětí rozehrává psychologickou hru slovíček, aby ho "nachytal"  a výtvor mohl opatřit razítkem "Neschváleno". Nejprve si s ním hraje ("Klid prosím, mučíme jen zřídka...") a pak ho postaví před realitu ve spojení se svým heslem: "Všechno zakázat! Zámek-pažba-hlaveň!" Nepomohou ani pozornosti žadatele typu fazolových koláčků. Je nekompromisní, ale něco  v něm začíná "tát" pod vlyvem mladého a ambiciózního autora (každý den s novým motýlkem u límce košile) Hajime Tsubakiho. Ten napsal parodii na Romea a Julii, která však podle cenzora byla podobná pojídání sushi vyrobeného Churchillem. Dostane tedy šanci na opravu ve lhůtě 24 hod a další den jsou mu předloženy nové požadavky na korekturu atd., atd., až do doby, než pan Sakisaka sám přiloží "ruku k dílu" a najednou je z něho spoluautor! To byl tedy šikovný tah od Hajimeho - podal pomocnou ruku nešťastnému cenzorovi a tím  mu poskytl podporu a vyřešil i svůj problém. Směřovalo by to k happyendu, ale kdepak - v poslední třetině se to zašmodrchalo ("Chci komedii beze smíchu"), v neprospěch hlavní postavy, až nakonec...obsahově už fakt ani písmenko.   Podtrženo, sečteno: originální scénář, kvalitní režie, vynikající Kódži Jakušo (musím napsat: zas a znovu, viz Dokonalé dny) i Goró Inagaki. Navzdory velkému rozdílu ve zkušenostech těchto dvou herců, jsou na plátně dobře sehraní. Inagakiho hravá nevázanost je úplně přirozená. A nesmím zapomenout na nápaditou práci kamery: pan Hiroshi Takase ovšem není uveden jako tvůrce u tohoto snímku, ani se nenachází v databázi ČSFD, i když nasnímal i další filmy. Jak je u mně zvykem, všímám si muziku jako důležitou součást vyznění díla: tady je v absolutním souladu s příběhem. Velice fajn, příjemná podívaná. Apropos, ke snímku jsem se dlouhou dobu nemohla dostat; moje opětovné Děkuji tedy směřuje k EP a partičce kolem WK :)

Objektivně vzato - víc jak na 4* to není, ale (subjektivně) se filmečku podařilo, abych se na chvíli cítila jako dítě, ktoré objevuje a usmívá se u toho... nádherná postavička v červených šatech a slušivém klobouku, který navíc i pomáhá :)

Nejprve k obsazení, když dovolíte. Pro mně jsou to hvězdy první velkosti, elita v pravém smyslu slova - pánové Mistrík, Chudík, Kvietik, Haverl, Müller, Romančík, Rajniak, srovnatelné svým mistrovstvím se světovou "starou hereckou gardou" v zastoupení De Nira, Al Pacina a dalších. O srovnání možností, resp. podmínek samozřejmě nemůžeme mluvit. Ale o čem můžeme mluvit, je absolutní herecká profesionalita a dovednost; je možné to snad posuzovat jako zastaralé? Neexistuje,  a pokud ano, pak musím napsat, že se herectví v rámci bývalého Československa, nebo chcete-li Česka a Slovenska neposunulo (až na výjimky) kvalitativně dobrým směrem, žel. Moc, moc mi chybí tzv.  Televizní pondělky.  Někteří z vás ví, o čem mluvím.  K (nesmyšlenému) příběhu: vojenský tribunál soudí obžalovaného kapitána Henriho Wirze, který se stal v kauze obětním beránkem a na kterého padla celá vina za hromadná úmrtí zajatců v táboře; je nasnadě otázka viny a trestu, rozhodnout se musí zákonně a spravedlivě, a  taky platí: v pochybnostech ve prospěch obžalovaného...(to funguje "de iure" i v současnosti, horší je to s "de facto", to jsou ale jiné příběhy). Samozřejmě v rámci rozhodování senátu nastupuje morální dilema - uposlechnout vojenské příkazy nadřízených a ztratit sebeúctu, nebo se vzepřít, odmítnout poslušnost a řídit se svědomím s následkem ztráty vlastní existence?

... sentimentální, no a co...? Za potápěčskými brýlemi stejně nejsou vidět slzy... :) (https://www.youtube.com/watch?v=j0YSFvPTm2A)

Njn - nakonec, ve filmu to bylo vysloveno, tak to lze použít i v komentáři : Prasopes, který pije mrtvou vodu a u toho heiluje. To je Večírek pana Suchánka (smíchopláč)...

Co je NPC jsem se dověděla před chvilkou z Google - počítačové hry jsou úplně mimo můj horizont zájmu, ale Hardly Working je dobře udělaná simulace - ubíjející sice ale paralela s otrockou prací není čistě náhodná. Umělecká skupina Total Refusal plus podcast.