Everyone

Řeknu Vám pravdu, celou pravdu a nic než pravdu. Záleží jen Vašich otázkách pane Klusáku. Pavel Novotný byl v profesní zpovědi ochotný odpovědět na cokoliv a také se otevřeně i stalo (Zbytek byl prakticky o ničem. Nebýt Novotného, tak ten dokument nemá cenu vysílat. Zároveň otevřenost Novotného je nejlepší skrytou reklamou domény extra.cz - otevřeně říkám vše a kdekoliv, čtěte extra!) ___ Vše je o vkusu a nevkusu čtenáře či diváka. Kdyby nebylo patřičné základny, nebude mít bulvár, co prodávat nebo vysílat. ___ A pojmenovaný (zhmotnělý) vkus (=bulvár) je dokonalým zrcadlem společnosti "prostého" lidu (prostý - ve znamení onoho vkusu, nikoliv sociálního postavení). Místo Boha, celebrita. Místo osobních zážitků, zážitky celebrit. Místo malého umouněného já, nablýskaný svět niemandů. Náplast pro lidi, kteří vědí, že slavní nebudou a chtějí být - prakticky umožňuje hollywoodsky snít. Ale také se vysmívat a léčit současné mindráky, díky tragickým osudům jiných, pomocí bulvaroterapie. ___ Sonda do duše prosťáčků (čtenářů, diváků, ale i celebrit a především lidí, kteří se neúspěšně a ze všech sil snaží celebritou být, jsou tím nejtragikomičtějším obrazem, se kterým jsem se setkal - ponižovat se kvůli nasvícenému hnojišti - považuji za ještě větší zvrácenost, než být tohoto businessu součástí - v rámci osobních pracovních cílů a tužeb) skrze realismus insidera, který je nad věcí a který dokonale pochopil cílovou skupinu. A také z toho dokonale čerpá. Je to business lukrativní, mocný, pro lidi se silným žaludkem a bez morálního kreditu. ___ Já rovněž vidím bulvár jako bohaté a zejména denně aktualizované konverzační monty-pythonovské menu 4. cenové skupiny, pro tiché domácnosti nebo návštěvy. ___ To, co člověk postrádá ve městě, jsou vesnické hlásné trouby (nejčastěji důchodkyně, které osobně nazývám "a víte, kdo umřel?"), které dříve plnily (a samozřejmě stále i plní) funkci současného bulváru a vědí, co se kde šustlo, nejen uvnitř vesnice, ale i v blízkém městě, či dříve např. na královském dvoře, apod. Současný bulvár nedělá nic jiného než, že senzace-distribuční osoby nahradil v první řadě tiskem a v druhé vlně, televizí a internetem tak, že hranice vesnice posunul na celou republiku a celou Zemi. ___ Bulvár, jakožto Svaté Písmo dneška (pro 1.7 mil. denně v ČR) má neuvěřitelně silnou čtenářskou obec (nepočítaje diváky televizní) a tedy ve velkém odráží zmatenost hodnot současného světa. ___ Na příkladu Jana Bárty, majitele extra.cz, lze vidět ekonomickou a hodnotovou pokroucenost celé společnosti, tj. všech lidí, kteří neprodukují trvalé hodnoty, ale snaží se docílit pouze zisku. Mnoho lidí dělá to, co vydělává, popř. to, u čeho se baví, ale nikoliv, v co věří. V podstatě využívá hlouposti masy a jejich plochého a pudového zájmu o servírované senzace, což naplňuje jeho podnikatelský plán bezezbytku. A dobře mu tak a jemu podobným. Ať všeobecnou hloupost živí, hodnotově vykořistí další generaci, ať jsou takoví lidé snadno ovladatelní, na podřadné práce je potřeba takových expertů. Viva idiocie! ___ Svoboda tisku má mnoho podob a odstínů. ___ Také jsem přemýšlel nad tím, zda bych to mohl dělat? Samozřejmě, že mohl, ale co by mi to přineslo? A jak bych se cítil, přemýšlet pořád o takových blábolech (intelektuální prázdnotě)? A v podstatě je to samé jako donekonečna teoretizovat na Akademii věd (intelektuální orgie) - předpoklad - experiment - teorie - důkaz - shoda - důsledky. Někomu cpete pořád něco, co má smysl v určité intelektuální rovině a pro zbytek to ten smysl postrádá (proto ty miliony předsudků). Ale šíření psaného či nepsaného v dané oblasti se šíří do všech směrů, pater společnosti a ovlivňuje společnost ve svých názorech a nakonec dá i vzniknout jistému "praktičnu" v podobě nové technologie. Nebo rouhavě se tázat, zda má smysl sloužit bližnímu, když jedinec v systému je stejně nikdo a za pokrok může intelektuální elita, která je vázaná na finanční prostředky a zbytek jsou stejně jen dělníci s vysokoškolským titulem, kteří na rozdíl od dělníků bez titulu, nemusejí vstávat tak brzy a mají určitá privilegia (díky "zákonu padajícího hovna"). No, naštěstí společnost (díky dětem), je nastavena tak, aby svět posouvala k lepším zítřkům. ___ Jak to tak vidím, tak mít mozek (resp. objevit své já, své myšlení) znamená zmapovat chování stáda, pak z něho vyjít, tj. a stádo zpovzdálí sledovat nebo pro ty odvážnější, jít svou vlastní cestou, nechat se nadchnout a fascinovat větší či menší mírou geekovství a to přiláká další ovečku či ovečky. A když takový obor pro vás neexistuje, nevadí, tak si ho založte, jen k tomu musíte mít plnou kapsu nebo zblbnout dostatečný počet investorů či najít mnoho Vám podobných nadšenců. Druhou možností je stát se tou ovcí, vyberte si.

Nedávno jsem si po delší době projížděl archiv České televize, otevřel Na plovárně a nebyl jsem nabídkou hostů vůbec zklamán. Příjemné povídání s více či méně známými, ale vždy zajímavými, účinkujícími. Jsem rád, že se pořad stále drží. Je to zpestření.

Kdybych měl hodnotit originalitu, svěžest, přirozenost, "haškovský" humor, pohotovost, tak proč nedat 5, že? Pohlreich nemá brzdu, ví, jak má hospoda vypadat a ani si nehraje na víc, než je. Ale poslouchat hulvátství s kadencí kulometu, jinak než na obrazovce, pár desítek minut v kuse jednou za čas, je až až. Ale nemůžu říct, že bych se škodolibě nevysmíval těm bez příkras pojmenovaným zemitostem, které padají na úrodnou půdu české gastronomie. Samostatnou kapitola jsou pak samorostlí kuchaři, jejichž dovednosti, představa o kuchyni nebo vlastní invence se pohybují v intervalu mínus nekonečno až mínus nekonečno. http://www.youtube.com/watch?v=B-dmY7C8MuU

Když budete mít otevřené oči, tak patrně neprohlédnete vším (tj. neuvidíte binární kód Matrixu, neprozříte), ale alespoň můžete nalézt odpověď na otázky, které tíží Vaši existenci z části. To bychom mohli v konečné fázi nazvat životní moudrostí. Někdo může odpověď na otázky najít sám, někdo potřebuje průvodce, který ho dovede na místo (vzdělání, víra, životní smysl,...), které bude barevné (plné odpovědí, inspirace,...) a v oné nešedi jsou pak odpovědi na otázky lépe rozpoznatelné, čitelnější (Nemůžu se ubránit banální analogii s matematikou. Prozření vidím v nalezení předpisu - funkce světa v n-rozměrném prostoru, kdežto životní moudrost jako velkou množinu hodnot /která ten předpis nezná, ale zná dostatečný počet funkčních hodnot, popř. aproximativní funkci, která se zákonitostem života-vesmíru přibližuje/). Ale stále platí, kdo nechce slyšet, neuslyší a kdo nechce vidět, neuvidí. Takový člověk (člověk s nedostatkem pokory) nemá z "vyššího principu" právo žít, je vyšší silou eliminován (zákony, boží trest, ...), popř. ti, kteří nemají odvahu hledat v nebezpečných vodách neznámého, se musí smířit s šedavou mimozónovou, avšak bezpečnou, oblastí - všední realitou. ____ Jeden den filmový je jedním životem jednotlivce, který na své pouti čelí životním překážkám a neustálým změnám. To, co bylo bezpečné v jeden čas (zóna žije), nemusí být bezpečné jindy (změna politického režimu apod.). Platí univerzální princip, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš (nikdo nechodí v zóně stejnou cestou) a proti šipce času nemáme možnost jíti (nikdo nechodí v zóně stejnou cestou zpět). ____ Abychom prohlédli ve světě odpovědí, potřebujeme na problém shlížet komplexně (jak do šířky, tak do hloubky), očima přírodních věd (vědce), humanitních věd (spisovatele) a věřícího (stalkera) zároveň. Avšak přesto nedosáhneme vnitřního klidu, harmonie, nirvány. Ta nejniternější touha, vepsána v našem genetickém kódu, nám bude zapovězena, pakliže budeme hledat odpovědi ve vnějším světě a ne uvnitř sebe sama. (Nehledě na to, že vnější svět, je díky rozvinutému poznání, čím dál složitější a obsáhnout vědění v daném oboru, natož v několika, je výsadou mála vyvolených (univerzální polyhistorové vymřeli na konci osvícenství). Veškerý rozvoj, díky chaosu, který v sobě zdánlivě má, vytváří mlhu, která zastírá silné (důležité) procesy každého života. A zpětný odraz do světa vnitřního je rozptýlen, což způsobuje psychické problémy. Poněvadž v dnešní době není čas počkat, až mlha opadne.) ____ To, co od filmu či osobních zážitků (či cokoliv smyslově uchopitelného) čekáme, je poznání života či jeho zrcadlení a Tarkovskij nám během 163 minut napsal jeho definici. Je na nás, které věty na základě implikace napíšeme, abychom barevnost světa v našich očí viděli v co největším počtu odstínů.____ To, co Tarkovskij vytvořil, bych nazval nefalšovanou filmovou hypnózou (kvůli té hutné, nezaměnitelné, mysteriózní, až mimosmyslové atmosféře). Bylo mi vážně ctí.

Já a Velký Gatsby? Každý sedíme na jiné mimoběžce a nikdy se nepotkáme. Nemám sílu se dodívat. Poloprázdné vizuální orgie americké smetánky 20. let. Za zhlédnutou část...za kameru a výpravu jednu hvězdu.

Počáteční půlhodinové nadšení vystřídalo střízlivění téměř až do samého konce. Z herecké, zvukové, obrazové, střihačské,.... stránky nemám ani co vytknout, ale tu "poutavou složku" málo vylouhovali. Ze 4, jdu na 3. Raději doporučuji http://www.csfd.cz/film/224344-kokainovi-kovbojove/

Jak jsem již napsal http://www.csfd.cz/uzivatel/93393-everyone/komentare/ dle mého názoru, film utrpěl (co do prožitku, patrně ale ne, co do tržeb) tím, že byl nejen rozdělen na dvě části, ale i osekán z propagačních důvodů, aby získal nálepku zakázaného ovoce. Takže nebudu hodnotit Volume II samostatně (nemá to podle mě smysl), ale jako jeden sestříhaný film (Volume I + II) (director's cut jsem prozatím neviděl).

Každá odchylka od "normálu" je v podstatě zajímavá. Pokud má ještě přídech sexuality, tak dvojnásob. Zejména, jestliže se jedná o nymfomanii, která rozdmýchává klidné vody maloměšťácké "tolerantnosti" jako nic jiného. Ten všeobecný zájem jako vždy vychází z mála známých či tabuizovaných témat, která se z Evropy rozšířily do celého světa, nejdříve díky náboženským proudům (puritánství) + v současné době jsou všechny abnormality vytěsňované díky nápomoci médií (klasické hollywoodské několikanásobné přepisování scénářů - snaha o co nejvyšší navštěvnost - mainstream /mainstream je jako koeficient, jímž se násobí finální verze drtivé většiny filmů, abychom dostali extremální hodnotu = maximální zisk/ - autocenzurní mechanismy jsou toho přirozenou součástí...jinými slovy výchova populace směrem k průměru, potírání individualismu, stádní ovládání skrze oktrojovaně měněné hodnoty) a složek různé supervize. (laik by se divil, jak byla sexuality do cca 16. století - reformace - běžnou součástí běžného života běžného člověka; co do otevřenosti je současná doba mnohem více puritánská než období před 500 a více lety; to nezpůsobilo nic jiného, než dogmatické dodržování Písma, které za celá staletí udělalo svoji práci = prohibice v názorech a jednání vůči přirozenému chování - tabu jako homo/trans-sexualita, různé fetiše, ipsace, byly dokonale z veřejného prostoru vymýceny, poněvadž dostaly nálepku nemoci a dotyční byli upalováni nebo zavíráni, i když nikomu proti jeho vůli neublížili apod.. I když v druhé polovině 20. století se směr začíná obracet a příp. nefalšovaná tolerance velice pomalu navrací; V podstatě ony diskrepance - mezi přirozeným jednáním a společenskou či kulturní brzdou - jsou zdrojem vnitřního pnutí a nespokojenosti v osobní rovině, falešné tolerance a přetvářky ve společnosti). A tak není divu, proč má sexualita, resp. její odchylky - zde frekvence styku, jinde objekt, ... - pro veřejnost atribut senzace a to nemusí jít o ženu, ale všichni jsme slyšeli jak bulvár rozmázl Tigera Woodse nebo Davida Duchovnyho. _____ Velice záleží na míře oné odchylky vůči současně chápanému normálu, která se ještě mění časem (a to buď osobním, nebo tím společenským) a je to jedno, zda se jedná o přemrštěnou afinitu k alkoholu, četbě, hudbě, filmů, hraní počítačových či hazardních her, sportu nebo sexu, atd. Tzn. jak moc ubližuje daný jedinec sobě (psychické a fyzické problémy) a okolí (dopad na rodinu, přátelé, sousedy) /SM vs. pedofilie/ a jak moc je to tolerováno nepsaně (zvyklosti) či psaně (zákony). /volní problém - dát průchod vs. potlačit/ ____ Trierovi se opět povedl parádní kousek, ve kterém dává do souvislosti mnoho prvků z mnoha oblastí (náboženství, psychologie, matematika, gender, atd.) s lidskou "ne/přirozeností" (hyper/sexualitou). Po celý film jsme konfrontováni s různými světy/pohledy/přístupy v dílčích epizodách na pozadí hlavní dějové linie v polaritě dvou extrémů - hypersexualita (puzení těla - pochopení sebe sama na základě prožitků) a asexualita (cesta pochopení sebe sama skrze myšlenky uchované literatuře, tj. zprostředkovaně; falešná asexualita (veřejná póza) schovaná za nedostatkem odvahy - gynofobií či sexappealu nebo jiných překážek, které brání tomu, co chcete a co ve skutečnosti máte, popř. můžete - faktor druhé strany). _____ pozn. ale ten symbolismus bych tolik neprožíval a za každou cenu bych všude necpal zlatý řez, potažmo Fibonacciho posloupnost, atd, ale jak je vidno, pokud je dílo prošpikováno různými sémiotickými klíči, tak je jeho všeobecné hodnocení přijímáno v mnoha dílech (filmech, knihách, obrazech,...) kladně, ne-li označováno jako kult. Tím samozřejmě nechci říct, že metafora rybolovu apod. nepomáhá pochopení problému v obecnější rovině. _____ pozn. jako porno pro ženy (které často chtějí příběh, psychologii, atd., tzn. stop fyzickým aktům bez uměleckých kvalit, resp. minimálně ambicí) to z mého pohledu také moc nefunguje, i když Trier si hraje s mixem všehochuti, že každý si tam může nalézt, co chce....stejně nevím, co má být porno pro ženy v ideálním případě...kombinace Zápisníku jedné lásky a sestřihů z redtube?) _____ pozn. film podle mého názoru utrpěl tím, že byl rozdělen z komerčních důvodů na dvě části a také díky čistě marketingovému tahu, kde byly obě části ještě zkráceni, tj. celý film byl z jednoho příběhu rozdělen na celkem čtyři části, resp. 4 verze, z nichž ta jedna - kompletní - bude v rámci jednoho zhlédnutí "objektivně" hodnotitelná. Tato propagační šaráda hraničí s trapností.

Lenka SLEPIČKOVÁ-Hornová, nomen omen lol

1x, max. 2x je to i koukatelné, ale pak je to pořád stejné. Česká verze byla do stylu "her bez hranic", což jaksi nemělo ten efekt jako v minulosti.