Milodar

Armageddon v Libyi, počítačová střílečka transformerovaná do takové běžné vojenské akcičky. Vhodné jako instruktážní video pro nové rekruty i pracovníky ambasád.

Je to všechno hezky udělané, přestřelky v Maroku vypadají realisticky a nechybí jim napětí. Co však přináší film nového? Amerického surpervojáka jistě ne, neštěstí manželek a dětí taky ne, poukázání na to, že návratem domů to nekončí (postraumatický syndrom) taky ne, hůůjáá kamarádství taky ne. Vlastně nic. Aha, jo zapoměl jsem na Mustafu, egyptského olympionika s šátkem od Sandokana.

Kufřík z Bradavic v rukou ženochlapa s našpulenými rtíky. Jo aha, je magickej, proto se tváří jak přiblblo. A ty zvířátka jsou rozkošné, nebo děsivé? To je asi jedno, hlavně že je tam hodně triků. Když už konečně pochopíme, že ta monstra ničící New York jsou vlastně neškodná a musí je chránit, tak je potřeba ještě přidat třešničku, nějaký překvapivý závěr. Něco, co všichni zbaští. No, všichni ne.

Atmosféra dobrá. Toť vše.

Triky jako od Karla Zemana, ovšem oproti němu trochu se zpožděním. Děj přibližně jako Jacksonův Pán Prstění. Naštěstí je tam zase ten latex. Latex dobrý.

Viděl jsem to včera, takže si už bohužel nepamatuju, o čem to bylo. Latex dobrý.

Další patlanina od milovníků předražených "chytrých" mobilů. Kromě hereckého talentu Maisie Williams škoda času.

Celý film je především varování před špatnými komiksy. Ti stupidní tvorové, kteří se zhmotní v realitě, snad ani nemohl nikdo napsat. Komediální prvky jsou založeny na nedorozumněních a jsou zdařilé. Co je na filmu pozoruhodné a nadčasové, je však důkladná psychologická analýza ženské mentality. To je i jádro celého filmu. Pan docent (Jiří Sovák) doma usiluje o spokojenost své dominantní manželky. Jeho vysněná žena v samém závěru... (viz film).

Geniální seriál, který je parabolou německé kriminality. Absolutní dno existuje a tento seriál se mu záměrně blíží, ovšem je třeba si uvědomit, že značná část je natáčena v přímém přenosu. Tím odhaluje samotnou podstatu kriminálního života. Některé scény přesto bylo třeba zrekonstruovat, čímž vznikají inkongruence v technických detailech a jsou unikátní polevou tohoto německého dortíčku. Je potřeba si uvědomit, že aktéři jsou skuteční detektivové, provozující detektivní kancelář. Jsou to tedy neherci, snad proto je jejich projev nepřirozený a nevěrohodný. Co je však na tomto díle velkolepé, je snaha tvůrců působit "seriálově", s určitou citlivě aplikovanou dávkou kýče a esence televizní produkce. To však místní "myslitelé" evidentně nepobrali, proto sází jeden Odpad! za druhým.

Děj to moc nemá, v principu se to ani nikam nevyvíjí, ale - je to opravdu sugestivní, napínavé až do konce. Technické atributy a hyperboly zde již popsali jiní, erodovaní jedinci.