jatamansi

Nadčasový film a nadčasové téma, platné stále. Nůžky mezi skutečně emancipovanými babičkami a těmi služkami dětí a vnuků se stále otevírají. Baldová svým kouzelným způsobem prozřela, ale kolik dnešních babiček ani nevnímá, že dělá v rodině hospodyni? Uf, ale to sem až tak nepatří. Ve Splitu, tam je usmiřování nejkrásnější.

Miluji Zdeničku Baldovou ve všech jejích podobách, komickou, omdlévající i hroutící se, falešně moralistickou i matku orodující za nezdárného studenta. Ráž jako zhýralý synek v kombinaci s Věrou Tomášovou byli tak uvěřitelní. Morálka ukázala Baldovou jako herečku, která není jen komička a škoda, že film (obecně, ne tento) více nevyužil i jejího dramatického rejstříku). A koho mohu skoro vždycky, to je Miloš Nedbal. Jeho herecké výkony téměř vždy snesly nejvyšší kritiku. Stejně jsem měla vždycky ráda Světlu Amorotvou i přes její pozdější divadelní politickou angažovanost.

To se nám to kritizuje, jak s tím zvonečkem hrdina blbě naložil. Ale byli bysme my schopni uvažovat reálně a myslet třeba i na někoho jiného, nebo by to skončilo jen v penězích? Možná ti ušlechtilí by si přáli mír pro svět a zdraví pro všechny. V koutku duše ale hamty, hamty. Nicméně pro mne průměr, nic, co by až tak vybočovalo. Záhorský kouzelný jako obvykle, ale od Kádára bych čekala víc. I když do obchodu na korze měl ještě čas zrát.

K tomuto dílku mám nedefinovatelný odpor, nebo spíše definovatelný mně ne právě příjemným způsobem herectví Josefa Beka. Jeho žoviálnost a bodrost a mírná jazyková vada mne vždycky přiváděly k šílenství a ovlivnily silně názor na každý film, kde hrál. A protože tahy hlavní, nedostanu se výš. Byť v dalších rolích a roličkách celá plejáda hvězd a hvězdiček. Zajímavá je ta Florenc, některá zábradlí jsou snad doteď původní.

Glazarová a její pravda o tom, jak funguje manželství věkově odlišných partnerů. Tady je mladší muž a stará žena se vší silou snaží se mu vyrovnat a stále líbit. Jiřina Šejbalová byla Paní herečka a ve Vlčí jámě je jako vnucující se a lásku vyžadující manželka a ž směšná a dotíravá, neustále potřebující být o lásce ujišťována. A její mladý manžel Miroslav Doležal ji o tom dokáže poměrně zdatně přesvědčovat do doby, než na scénu vstoupí mladá, krásná a romantický bytost Jana Brejchová. Drama v čistém slova smyslu a jak se tak probírám českou kinematografií z roku 1957 tak jasná jednička. A v uších mi zní ten nešťastný Doležal“ „Jsi všechno to, co mohlo být, a nikdy nebude.“

Kreslené filmy obecně nemusím, ale tohle je geniální. Effelův námět geniální, Hofmanovy animace jakbysmet. Werich je boží a Setleři, kteří pro mne už v té době byli dědci, jako šití na míru. Nemá to chybu a přitáhne mne to k obrazovce kdykoli jako magnet. Skvěle namixované dávky zla a dobra a čertík je chtě nechtě naším favoritem. A jedna osobní poznámka, na mé svatbě vypadal na jedné fotce dědeček se zkříženýma rukama přes tučné bříško a pohledem vzhůru jako Pán Bůh z tohohle filmu. Vždy dám přednost před Disneyovkami.

Nejhorší zpracování románu, co jsem kdy viděla. Ale do odpadu přece jen nepatří. I Když Reese je horší než v Blondýnce a ty zelené plavky jakbysmet. Ryan Phillippe by mne neokouzlil ani v mládí. Louise Fletcher s kily a léty navíc bohužel hodně ztratily ze sestry Ratchedové. Snad jen Selma Blair, její scéna s cellem a černým profesorem měla v sobě víc sexu než cokoli dalšího. Takže raději Nebezpečné známosti, ať už první nebo druhé, případně Valmonta, ale tohle opravdu ne.

Allen je rachitická figurka a docela dlouho mi trvalo, než jsem mu přišla na chuť. Ale když si jej člověk oblíbí, propadne mu. A hlavně Allena nedabovat, jedině titulky. Jeho hlas i angličtina jsou neodolatelné. (Naštěstí ho snad ani nikdo nedabuje.) Den díkůvzdání film uvozuje a ťukání na skleničku při prvním přípitku mne nenaložilo, nesnáším to. Naštěstí to fakt netrvalo dlouho. Woody opět nešika a hypochondr. „zvoní vám v uchu?“ „Jen v jednom. Ve dvou by to bylo zdravější?“ „Neslyším vysoké tóny. Tak vynechám operu. No a co?“ Při hovoru o architektuře padlo slovo interdependence, to jsem si musela najít ve slovníku, je to vzájemná závislost. April znala Adolfa Loosa, ano, je to ten, co je po něm pojmenována v Praze Loosova, někdy také Müllerova vila. Mimochodem přetahování, kterou architekt vysadí dřív a kterou později bylo kouzelné. A dámy, pravdivé. Bohužel charismatický Max von Sydow se filmem jen mihnul. Další perlička – neplodnost: „Nezpůsobil sis to sám, třeba masturbací?“ „Mé koníčky nech na pokoji!“ Běhající v Central parku mi připomněli Maratonce, ten plot se snad vůbec nezměnil. Wiest po návštěvě baru: „Nesnášíš rock, nechceš fetovat. To je jako chodit s kardinálem.“ A hned poté „Doprovodím se sama.“ Dobré si zapamatovat. Woody nakupuje a vyndává z paper tašky krucifix, svatý obrázek. A k tomu toastový chléb a majonézu Hellmans. Poslední perla: „Tvé osobnosti dost chybělo. Hlavně osobnost.“ Dalším Dnem díkůvzdání se kruh nevěr a změn a zmatků uzavírá. Ale jak jen dokázal neplodný Woody zplodit to dítě? A co jsem si z toho vzala já? Naštěstí mám jen jednu sestru, normální. A na sex do Sheratonu mne asi nikdo nepozve.

Pro začátek **, časem možná ***. Trier je má velká láska, ale asi je lepší, když si i sám režíruje. Chvilkami mi něco přebývalo a pak se zase nedostávalo. Začalo to jako nevinná hra dvou kluků a kam to došlo – no, závěrečná scéna byla trošku moc přestřílená, prostřílená i přestřelená. Úplně jsem nepochopila, proč měla černošská hospodyně tu pušku a proč střílela, vysvětlení mi chybělo. Přesto mne pobavila hláška: „Vzal jsem mu knihu Obraz Doriana Graye, zkrácené vydání. Někdo vytrhl 20 stránek.“ Líbilo se mi, že ač tak mladí kluci, pili při rituálech portské - tomu rozumím moc dobře.

Pohádkové téma krásné, Červená Lhota krásná. Ale málo platné, přeslazený Štěpánek a dost otřesná princezna Kotrbová a ještě k tomu ty chemlonové vlasy. Cukerín na mne kapal ze všech stran a přebil všechno kladné. A melodie, které se mi kdysi líbily, při dalším koukání už byly vlezlé a texty jemně řečeno - hloupoučké. Fakt, tohle ani Pešek, Tříska, Holý a Rosůlková nemohli svým mistrovstvím vytrhnout.