jatamansi

Ujeté. Úchylné. Ale co také od McDowella čekat. Brass si nebere servítky a neidealizuje nám Řím jako dobu ušlechtilých Petroniů a Seneců. Spíš si myslím, že to tehdy vypadalo ještě hůř, násilí, brutalita, sex každého s každým, nezletilí byli ve fóru, a ať se nám to líbí nebo ne, zvířata nevyjímaje. Rozhodně lepší než ty sterilní Troji a podobné velkofilmy posledních let.

Podle mne jen vypočítaný tah na bránu a kalkul s divákem. Oscara si zasloužily úplně jiné české filmy. Obecně Svěráky nemusím ani jednoho a nehodlám na tom nic měnit ani po Koljovi. Svěrák otec je tak nějak pořád stejný a Šafránková jakbysmet. Snad jedině Zázvorková. Malkina mi až tak nevadila. Protože byla nová. Ale že je po těch letech stále bez opraveného chrupu je úděsné. Dvě * jen za ten koncert na Staromáku s Kubelíkem.

Ať si kdo chce co chce říká, Kabaret je úúúúžasný. Nevím, koho tam mám raději, jestli Yorka nebo Minnelli, přihrávají si perfektně. Titulky jsou lepší, ale dabing Taťány Medvecké snese vysokou laťku. Kabaretiér je mimo veškerou diskusi. Při čemž mám ovšem vždycky, a to jsem film viděla mockrát a tuhle pasáž si pouštím i speciálně, labuťajdu (už vysvětlováno – eufemismus pro husí kůži) je, když kučeravý blonďáček stoupne a začne zpívat Otičnu a postupně vstávají a přidávají se ostatní. A potom ten stařík tak nevěřícně zakroutí hlavou. Nakonec divadelní postřeh. Na Fidlovačce hrál kabaretiéra Petr Rychlý. V té době na Nově měl nějaký stupidní zábavní pořad, už nevím jaký. A já šla do divadla s myšlenou - pane Bože, Rychlý a Kabaret. Zač mne trestáš? A pak jsem se mu v duchu omluvila. Byl božský. Šla jsem na to kvůli němu ještě jednou a byl stále božský. Pak jsem jej zkusila v televizi v Ordinaci. A opět jej mám ve škatulce strašný.

Mé kolegyně to tehdy hrozně prožívaly a protože člověk se neměl pak o čem bavit, pár dílů jsem viděla. Trpělivost jsem neměla a jen si pamatuji, že Veronika Žilková tam byla taková oplácaná. A vím, že šlo o problém zvláštních škol. Prostě socialistické seriály pro mne prostě nikdo točit nemusel. Na opakování jsem si nevyčlenila ani minutu, ve frontě čekají zajímavější věci.

První uvedení si vůbec nepamatuji a zkusmé zkouknutí na Primě bylo otřesem, počínajíc už hudbou a pohledem do služebny. Možná mi nepřísluší hodnotit, ale nebylo sil věnovat tomu více času.

Divadlo je divadlo, ale zaplať Bůh za to, že jsem si to pak kdysi nahrála a občas se na to mohu kouknout. Divadlo v televizi nemá tu sílu, Kočičí hra je vedle Krále Leara s Třískou na Letních shakespearovských slavnostech výjimkou. Obdivuji všechny, kdo si troufli na Kočičí hru po Medřické, Fabiánové a Skořepové. Já už na to nikdy do jiného divadla nešla.

Dost katastrofa, ale přitom okoukané od života, kdo pochází z vesnice a zná takové tatíky Menšíky ví, o čem mluvím. Světlým bodem Vašek Vydra, ale raději ho mám v divadle. Jenže tam byl tak mladý!

Tu první řadu jsem jakž takž viděla, ale vzhledem k mé nechuti k seriálům a Dietlovi vůbec (a to uznávám, že byl mistr mezi dnešními psavci Ulic a jim podobných) dávám * a rychle utíkám. Komu se líbilo, superlativy nešetří. Uznávám, že kreace Kopeckého a Janžurové nikdy nezestárnou, ale nemusím mít všechno. Já nesnášela Inu Andreu Čunderlíkovou už od Pěti holek na krku a nepřešlo mne to ani po letech. Ale být herci, odmítli byste v tom tehdy hrát?

Přidávám se k většině, ale někde uvnitř cítím, že ti herci by si alespoň * zasloužili, ale při pomyšlení na soudružku Švorcovou mne to rychle přechází. Rychle pryč.

Jiný žánr než Balada pro banditu (natočené jen o rok později), asi to tak drsné tehdy opravdu bylo. Čepek neuměl hrát špatně a dramatické role byly jeho šálkem čaje- v mých očích, dávala jsem mu přednost před komediemi. Jakoubková mi vždycky připadala taková stejná, unylá, s velkýma smutnýma očima. Ale tohle tedy byla ta správná role pro ni. Scéna, kdy ji kopou do břicha, mne budila ještě hodně dlouho.