jatamansi

Jeden z mých nejmilejších filmů s Klausem Kinskim. Ve vrcholné formě, připeklý sluníčkem, vyšisované vlasy. S pohledem, který mne stále dokola dostává. A k tomu zem, podobně jako Kinski doběla vypálená, na troud suchá. Nádherná. „Nevěřím botám. Nikdy bych nevěřil koni a nevěřím ani žádnému člověku.“ Geniální spojení Herzog – Kinski ještě umocňují temní, tajemní a výbušní Popol Vuh. Úžasná kombinace dvou žánrů, filmu a hudby, dokonalost sama. Scéna s lisem na třtinu byla v době vzniku filmu jen pro silnější povahy, dnes už inflační krev z ní udělala běžný obrázek. Pro mne ovšem působivá zkratka toho, jak člověk někdy a někde nemá žádnou cenu. Kinski ve tmě za oknem, to je pohled pro bohy. Byť předtím zprznil všechny tři dcery svého plantážníka. A jak se zbavit bandity? Poslat jej do Afriky pro otroky. Kinski v napoleonském, další pohled pro bohy. Nebo že by spíš pro mne? A znovu vyprahlá, vybělená, vysušená země, ale nyní Afrika, s nebem modrým jako oči hlavního hrdiny. Afrika teplá, jeho pohled ledově chladný. Vedro se na nás dere z každého záběru, při pohledu do očí ledově zamrazí. A k tomu ta nádherná pevnost a zpěvy černochů. "Ještě tu nikdo neviděl bělocha pracovat.“ Jen nekonečná řada otroků. Stejně jako všechny možné známé i neznámé eufemismy o otroctví. Ale jinak by zase nevzniknul takový film. Já vím, že 5* si až tak nezaslouží v porovnání s jinými kinematografickými skvosty, ale já nemohu nedat svému dvornímu padouchovi jiný počet. Prostě si občas dovolím být nekritická.

Démonický Nicholson v mladém věku, ještě s dost vlasy, ale jeho zdvižené obočí už tehdy dechberoucí. Skvěle vybraná hudba, skvostný hotel a skvostná příroda. Klasický klid před bouří. Genius loci v nejčistším negativním slova smyslu. Vynikající zvuk. Když malý Danny jezdí v autíčku, jasně slyšíte přejezd z koberce na parkety, drnčení a měkkou jízdu. Zvuky hotelu se mísí s hudbou a do toho další ruchy a šumy, výkřiky, kroky, cinkání. Těžko říct, kdo je lepší, zda Jack či Danny. Ten malý kluk hraje jako z partesu. Ke svěřenému majetku se ovšem Jack nechová nejlépe. Chudák černoch dopadne dle hollywoodských pravidel – viz mé předchozí komentáře k černým obětem ve filmu. Závěrečná sekvence v bludišti hodna Kubricka i Nicholsona. Jo, a Bartóka dirigoval Karajan, Kubrick byl perfekcionista.

Jeden z mála novodobých českých filmů na mé gusto. Se skutečnými hvězdami, herci prověřenými divadlem a ne s nějakými rychlokvaškami tupých pohledů a ještě tupějších dialogů. Kazem jedině Dušek, prostě jej nemám ráda. Tečka. Ani v divadle. Ale Anička Šišková (kdo ji neviděl v Odchodech vlakov neví, co fakt umí), Polívka z Divadla na provázku mého mládí v Brně, Huba jako herec i režisér Shakespearovských slavností. Miláček Jirka Pecha – není co komentovat. Kdo viděl Pezza versus Čorba ví, o čem mluvím. Kassai a Radošínske naivne divadlo, nenechám si je v Praze nikdy ujít. Ale teď už k filmu. „Nikdy není taková tma, aby vás ukryla.“ Dušek jako vlezlý patolízal, náruživý a úlisný, musím uznat, že v roli je výborný. Musíme si pomáhat – z kolika úst to zazní a jaký to může mít různý význam! Civilní film, civilní výkony, nikdo nepřehrává. Radost se koukat. Škoda, že Tesaříka předaboval Heřmánek. Citlivý příběh, bez zbytečného patosu a sentimentu. S lidským trápením, radostmi i strastmi, statečností, zbabělostí, českou vyčuraností. A proto pravdivý. I ti mrtví se nakonec sejdou u jednoho stolu. Březinova hudba skvělá. Bachovy pašije s Magdalenou Koženou pod závěrečnými titulky jen umocnily dojem ze silného filmu.

Jestlipak dnes ještě někdo ví, co to znamená, když zvony přiletěla z Říma? Geislerová téměř vede můj žebříček nejneoblíbenějších hereček, ale uznávám, tady je dobrá. Podobně jsem na tom s Rodenem. Ale jeho herecké kvality jsou na rozdíl od ní nesporné. Blesky přicházejí zčistajasna. A zvláštní příležitosti někdy vůbec nenastanou. Je větší bolest ze ztráty matky nebo kuřat? S divokým vstupem Vilmy Cibulkové se rodinná romantika mění v drama. Živočišná Cibulková a hlavně neokoukaná Vlasta Chramostová udávají vývoji hlavní tón. Malý Lojzík pak je zcela obdivuhodný. V epizodních rolích hvězdy, které drží děj nad vodou, spolehlivý Kostelka, Huba – muž tisíce tváří i hereckých výkonů. Jen mi na konci filmu chybělo ono americké „při natáčení tohoto filmu nezahynulo žádné zvíře…“ Jak to tedy bylo s kuřetem?

Nejraději mám Robina s Costnerem. Ovšem ne kvůli němu, ale ale připsanému Maurovi Morgana Freemana. Parodie s rapujícími černochy není právě mé gusto. „Z Afriky je to do Anglie lán světa.“ „Jmenuji se Kejchal, můj syn je Hepčí.“ Silné kafe, co? Stěhování hradu ovšem dobrý fór, stejně jako Playboy pro slepce. Nutno uznat, že gagů a slovních hříček bylo ve filmu dost, byť často dost podbízivých a zbytečně košilatých. Co mne dostalo byl Will Scarlett O’Hara. Podobně Robin jako Bivoj. Ještě se mi líbilo Century-Fox. A to nejlepší nakonec: „Zavolejte zámečníka.“ A právě za ty vtipy *, jinak by to byl odpad.

Tak tenhle film jen na zařazení do shlédnutého z filmografie Liama Neesona. Dobrý snad jen prsty ve cvakátku na doutníky, ale rozhodně ne až tak originální. Papír s kolečky od kávy zabírala kamera tak okatě, že i méně chápavým muselo být jasné, že ještě bude hrát nějakou roli. Stejně jako když z hlavního hrdiny zbude jen ucho, i ti nejtupější pochopí, že to ještě nebude tak úplně konec. Kolotoč začíná, stačí jen vydržet 99 minut. Promyšlená pomsta chutná dvojnásob. Zatím nejslabší film, ve kterém jsem Neesona viděla. I když původní myšlenka špatná nebyla. Jestli to DVD někdo chcete, pošlu vám je.

Zamyšlená blondýnka, modré oko, černá rukavice. Kombinace nevěštící nic dobrého. Zvláště když se ukáže, že blondýnka je slepá. Hrdinka je pak po přestálém šoku někdy v minulosti němá. Postupně pochopitelně vše začne vyplouvat na povrch. Stejně jako to, kdo zastřelil blondýnku. Bissetové to ovšem v usedlých šatech nijak zvlášť nesluší. Vypadá to, že vrah si vybírá oběti nějakým způsobem handicapované. Bože, ty krásné americké domečky pro panenky, ten mít jako holčička… Docela mladý Plummer s výstižným hlasem Jiřího Štěpničky. „Mnohá dobrá sekretářka se provdá za svého šéfa. Ale žádný dobrý šéf si nevezme svoji sekretářku.“ „Ale to jsem napsal, ještě než jsi přišla ty.“ Výstižné a platné, není-liž pravda? Ve 38. minutě jsem začala tušit, kdo bude další obětí a kdo je pachatelem. Ještě jedno výstižné rčení: “Budete spolu šťastni. Tak jako my tři. Já, ona a láhev.“ Točité schodiště bylo vážně nádherné, ovšem myslím schody, nikoli film. Pokud jen trochu čtete Ahathu, Francise či soudce Ti, jako detektivku jste si to mohli užít. Jinak to žádný hlubší dojem nenechalo.

Filmy podle skutečných událostí jsou obvykle děsivě syrové. Vlečné filmy mám ovšem ráda a ty o ponorkách obzvlášť. Navíc miluji tu dobu, dámy v kloboučcích a rukavičkách. Sam Neill je civilním prototypem hrdiny. Pohledným sluňákem. Vždycky si říkám, jak v těch filmech stráví tolik času mokří, v mokrém oblečení, po kolena či více ve vodě. Po 15 minutách je ponorka na dně a zbytek bude o záchraně. „Spočítejte posádku.“ „Jak to nahoře vypadá?“ „Trochu mokro.“ Záchranná akce se komplikuje a spolu s tím roste dusno v důstojnickém klubu mezi čekajícími manželkami, milenkami, dcerami a vůbec osobami pohlaví ženského. Jen Nelil je stále neochvějně neohrožený. Happy end je takový poloviční, ale tak to ve skutečném životě chodí. Právě proto, že to hollywoodsky neupravili na dokonalé štěstí přidávám k jedné * i tu druhou. Protože je to jeden z nejslabších filmů o ponorkách.

Oč silněji se při kávě s kamarádkou zastává manželství, o to větší zažije šok při nečekané cestě domů a přistižení manžela in flagranti. Zklamáním ovšem vyplouvají na povrch dávné a tajné vzpomínky. A dávají jim hmotný tvar. Je to líbivé, pěkní lidé, pěkná muzika, tanec. Romantika na dopoledne, když potřebujete vyžehlit koš prádla. Na Bisseet se dá dívat v každém věku – jejím i vašem. Ale tohle je přece jen taková o stupínek lépe se tvářící Rosamunda. „Jen buď opatrná.“ „Jsem zamilovaná, opravdu zamilovaná. A on mne také miluje.“ Jak může dopadnout románek zralé ženy a mladého muže? Kdo všechno má právo plést se lidem do vztahů?

Navzdory slavným a zvučným jménům mne tahle nastavovaná kaše ani trochu nebrala. S Hailym to má společný jen název, ale jinak je to slepenec, který mne v podstatě nudil. I ta krev byla ještě děsně kečupová. A letadlo, zloději, umění, havárie do vody – ono méně by bylo někdy více. Jestlipak Georgie Kennedyho stále bavilo zachraňovat letadla?