jatamansi

Běžná podívaná na nedělní odpoledne, zvlášť když jste v práci. Otcovo průvodní slovo bylo docela vtipné, kdo si zažil svatební přípravy jedné svatby, musel místní situační humor ocenit. Neokoukané obličeje mne občas pobaví víc než superhvězdy. A Pachelbel na konci mi vehnal slzu do oka jako obvykle. Víc než děj na obrazovce.

Vždycky žasnu, kdo dá peníze na takové slátaniny. Průhledný děj odhalíme na začátku a tipneme si konec. Zlatá Rosamunda…Ta jedna * je za přírodu a losy, ale je to o prsa

Adrien Brody, herec s krásnýma velkýma očima, jedněma z nejsmutnějších, co znám. Zde raněný veterán z Iráku s amnézií. Který se ze sobě nepochopitelných příčin dostane do psychiatrické léčebny pro zločince. Do poněkud drastické léčebny. Střihová sekvence jeho představ, vzpomínek, drobných útržků, je zneklidňující a místy až nesnesitelná. Tmavovlasý Craig skoro k nepoznání, užvaněný a vychloubačný. Léčba v boxech v márnici je spíš k zešílení než uzdravení. „Jen věci co se mi staly jsou pomatené, ne moje hlava.“ Příběh je něco mezi vyhoďme ho z kola ven a ještě víc Tulákem po hvězdách. (Obojí doporučuji přečíst, Kesey a London.) „Mým jediným zájmem bylo vám pomoct.“ „A tím se to omlouvá?“ cestování v čase má vždycky svá úskalí. „Někdy přežijeme, abychom přemohli nepřízeň osudu.“ „Viděl jsem život po své smrti.“ Svěrací kazajku nestačí vidět jednou, alespoň mně. A dopis Jean by měl člověk nejen slyšet, měl by ten papír mít před sebou a pomalu, pomaloučku si jej číst. Mimochodem, byť byl závěr mírně sentimentální, tak jej brutálně narušily necitlivé titulky s blikavým pozadím.

Filmová klasika se sympaticky mladým a dosud se nepitvořícím Oldou Kaiserem, ale současně nesympatickou (a nejen rolí) Kolářovou. Tu nějak nemusím. I když objektivně musím uznat, že ztrápenou rozvedenou úču střihla brilantně. No, a Tomáš Holý, to byl jistý tah na bránu. Zvláštní, ten kluk se fakt nepřejedl. Možná i proto, že na to vlastně neměl čas. „Promiňte, nevěděl jsem, že jste tak stará. Tak strašně stará.“ No, byla, ale fakt je se pak dokázala skoro odvázat. Jen ten český sex pod dekou v koupelně mi moc neseděl. Ponechme na fantazii laskavého diváka, jak asi letní románek učitelky a studenta nakonec dopadnul. Snad nikoho nenapadne chtít to natočit po třiceti letech…

Halle Berry jako narkomanka ne moc přesvědčivá. Příliš čistá pleť i nehty. Lange zase taková nudná spasitelka, dračice a potvory umí lépe. Co je ale obdivuhodné je obecně americká vlastnost adoptovat děti jiné barvy plet, to bychom se od nich měli naučit. Příběh polepšené narkomanky je ovšem sentimentální až hrůza, stejně jako znovunalezení dítěte odloženého do popelnice. Kdo nezůstal nic dlužen svému umu je Samuel L. Jackson, ale pro něj mám dlouhodobě slabost, takže neměřím zcela kritickým metrem. No, a konec pak už v oblasti utopie.

Tak nevím, co mne pobavilo víc, zda neumělé kulisy, modré tkané či jak vyráběné kapradiny, figurky útočících kdovíčeho. Kombinace Jurských parků Tajuplného ostrova a podobných filmů, kombinace spíš směšná než cokoli jiného. Dokonce jsem chvíli cynicky dumala, jak se zbaví pohřešovaného a znovunalezeného manžela, když už láska vzplála kdesi jinde. Treat Williams očividně ztrácí dech, Tushka Bergen je jen unylou pohlednou tvářičkou a ani ti další to nevytrhli. Navíc na Hallmarku s reklamou co deset minut. Nesedět v práci, nedokoukala bych to ani náhodou. Jo, a Verne už má od toho otáčení v hrobě otlačené lokty i kolena. Ta * je za to, jak mne nechtěně pobavili, neb jako komedii to režisér zcela jistě nezamýšlel.

Černobílá úvodní dokumentární sekvence s hudbou Alana Parkera víc než výmluvná. Bude Britannic bezpečnější Titaniku a tudíž nepotopitelný? Bisset je stále krásná žena. Ale tahle role nebyla moc věrohodná. Je dobré umět recitovat Byrona v každé situaci. Kapitán starý dobrý Rodriquez ze Šóguna, taky už asi bere cokoli. Všechno je to takové průhledné, agentka amatérka je směšná hlavně s pistolkou, drží ji fakt děsně. Ponorka příliš počítačová, nu co, proč ztrácet slova na něco takového. * je za hudbu a tu úvodní sekvenci. Sladkobolný konec už byl nesnesitelný. Takový rádobytitanic střižený Poseidonem.

Krátkovlasý Mortensen Sice není tak sexy jako v Prstenech, ale do bistra bych k němu občas zašla. Americkou vášeň pro baseball nesdílím, stejně jako chlapácké silácké řečičky. Stát se hrdinou se Vigovi alias Tomovi moc nehodí, minulost měla zůstat skrytá. Není se pak co divit návštěvě, která mu vytrvale říká Joey. Zjizvený pan Fogarty je samá záhada. Zločinec a mafián. „Neboj se, ti už se nevrátí.“ Přání je otcem myšlenky, skutečnost je však jiná. A mrtvoly jaksi nechtěně přibývají. „Znovu jsem se narodil, až když jsem poznal tebe.“ Tom a Joey, dva v jednom. Hodně opravdově. „Stall, kde se vzalo to jméno?“ „Bylo k dispozici.“ Rvačka přecházející v sex na schodech jednou z nejsyrovějších a nejlepších scén filmu. Noční telefon ani zde nevěští nic dobrého. Bratr Ritchie Williama Hurta s hlasem Jiřího Štěpničky Skvělou figurou, byť jen posledních pár minut filmu. A zase o pár mrtvol víc. (Mimochodem, Hurt by jednou mohl úspěšně hrát Lenina.) Vrátit se domů a být přijat zpět – to chce kuráž, na obou stranách. A těžko říct, na které víc.

Notoricky známé, a přesto sledovantelnější než leccos ze současné produkce. Zločince a jejich komplice známe od začátku, hraje s v podstatě s odkrytými kartami, a tak už jen můžeme sledovat herecký koncert, navíc se skvělou hudbou. A ještě k tomu Česká televize vykutala verzi, kdy ještě Belmonda daboval Tříska a nikoli Kramol. „ˇČasy jsou zlé, Kamile.“ „Časy jsou zlé pro každého.“ Takže i když sedím v práci a spíš poslouchám a koukám jen po očku, je to zážitek. I když naháče v telefonní budce jsem si ujít nenechala. A také snadnost a lehkost, s jakou jdou Francouzi spolu do postele. Je to vtipné, osvěžující a i ty mrtvoly nejsou až tak vážné.

Když vás těhotnou nechá přítel na parkovišti, to není nejveselejší. Stejně jako noc v zavřeném obchoďáku Wal martu. I když nakonec se projevily jasné výhody. Deníček Dlužím Wal Martu poctivý. Noci v něm promyšlené do detailu. Odteklá voda ovšem nebetyčné klišé. Porod v obchoďáku ovšem může i proslavit. „Jak můžeš někoho tak milovat, když jej vidíš prvně?“ Americia, jméno, co NĚCO znamená. Sally Field jako značně nekonvenční matka, tu bych doma fakt nechtěla. Natalie Portmon je svá v každé situaci a skoro v každé jí to fakt sluší. Pěkné modlitby s odpuštěním za smilstvo a fakt záviděníhodný apetit bývalých alkoholiků. Slasti i strasti jsou zde podávány s nadsázkou, úsměvně a s nadhledem. Roky plynou, Americia roste, tornádo udeří, chudák babička sestra Helma, skvělá Stockard Channing. Dobrá postava, dobrá role, dobrá i dabující Ivana Anderleová. S tou závětí moc doják. Ale strom je zachráněn, dům stojí. Druhá dějová linie ovšem dohání první. Expřítel, trestanec, hudebník, drogy. Pobaví kamarádka Lexi, matka pěti dětí, neméně skvělá Ashley Judd. „Nevadí, když pojedu pomalu? Pojmu to jako dovolenou.“ Myslím, že do dvou hodin toho autoři nacpali neúměrně mnoho, pedofil, další těhotenství, příliš děje, nehod, smůly, neštěstí. Strachu i bázně pro milion důvodů. Proč lhát. Na polepšené hříšníky moc nevěřím a Portmon bohudíky také ne. Co bylo super, byly závěrečné titulky, velké, s fotkami, vtipné. A čitelné.