Knoflíkáři

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. (01.06.2011)

Další české "rádoby umění" které není mým šálkem kávy. Dvě hvězdičky za úvod, do kterého by člověk neřekl že je to dílo nějakého českého režiséra a za první povídku, která ještě za něco stála. Další už byla velké WTF a to se stupňovalo až do finále kde to ta závěrečná naprosto zabila. Malé holčičky vyvolají ducha kterého vidí všichni a všem to naprosto přijde normální, nemluvě o tom že může platit historickou měnou, schválně kolik diváků se pozastavilo nad tím, jak vůbec onen voják zemřel že je tak mladý a že si to ani nepamatuje a myslí si že žije. Příběhy jsou sice provázané, ale neřekl bych že dohromady tvoří nějaký ucelený celek, ba dokonce bych řekl že některé jsou naprosto zbytečné a film by se bez nich i obešel, nebo by si vystačil se zkrácenými verzemi...když jsme u toho, on ten film nějaký děj má? Co se vlastně snažil zdělit? Ne, české filmy opravdu ne. (18.09.2013)

Keď som Knoflíkáře videl v roku 2008, nijako zvlášť ma nezaujali. Netušil som, že o necelé tri roky ma pri opakovanom zhliadnutí nadchnú. Až dnes som si plne vychutnal dokonalý scenár, množstvo nápadov a prepojenie jednotlivých fragmentov. Vzdialene mi pripomenuli Noc na Zemi a nemám problém Knoflíkářom dať lepšie hodnotenie, ako Jarmuschovmu filmu. Je pravda, že posledná poviedka, akokoľvek potrebná pre zovretosť diela, trochu vybočuje spomedzi ostatných, ale táto výhrada spôsobuje iba to, že neuvažujem o plnom počte hviezdičiek. (31.05.2011)

Po zhlédnutí jen málokterého porevolučního filmu mám chuť měnit svou celkovou TOP 10. Tady se to stálo. Nakonec jsem to neudělal, jelikož konkurence je opravdu vysoká, přesto nemám na výběr a musím Knoflíkáře Petra Zelenky přiřadit k těm filmům, jejichž sledování mě nejvíc překvapilo, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu - očekávání totiž nebylo nikterak vysoké. Svůj podíl na kladném dojmu nese přitažlivá stavba, tj. rozdělení filmů na povídky. 95% (20.09.2012)

"Neřeš, nepátrej!" Kultovní film Petra Zelenky pro mě navždy zůstane jedním z našich nejzajímavějších a nejvtipnějších filmů. Zelenkovu filmařskou poetiku mám moc rád, stejně jako jeho styl vyprávění i témata, která si jako režisér vybírá. Z hvězdného hereckého obsazení zmíním alespoň Jiřího Kodeta, který si za Knoflíkáře po právu odnesl Českého lva. Povídky se mi líbily všechny - od skvělého úvodního "japonského" příběhu, přes Taxikáře, Poslední slušnou generaci, Pitomce až po Civilizační návyky. Zelenka jako filmař má co říct, umí vyprávět s černým humorem i vytvořit atmosféru. Výborný film. Je to zkrátka "Štěstí z Kokury." (25.12.2016)