The Bad Seed

A tohle že patří do sbírky 101 HORORŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE? No nevim nevim... Každopádně titulky bych k tomu překládat nechtěl. The Bad Seed je totiž s přehledem ten nejukecanější film, co jsem za poslední dobu viděl. A bohužel i nudný. 130 minut dlouhé drama o matce, která začíná nabírat podezření o tom, že její malá dcera stojí za vraždou utopeného chlapce. To je prosím všechno. Ať se vám to líbí nebo ne, s horrorem to nemá téměř nic společného. Snímek připomíná divadelní inscenaci, kde se neustále tlachá v jediné místnosti, a jen zřídka nakoukneme do kuchyně, zahrady nebo sklepení. Za celou dobu tu dojde ke dvěma vraždám, jež vůbec neuvidíte, pouze se o nich, jak jinak, mluví. Většina hereckého osazenstva je v naprostém pořádku, až na tu malou psychopatickou holčinu coby ďáblovo sémě, ta mi svojí výřečností a hysterickými záchvaty pila krev. (14.02.2011)

Více než o horor se jedná o drama říznuté thrillerovými prvky, což ovšem vůbec nesnižuje sílu tohoto počinu, jehož hlavní devízou je otázka dědičnosti sklonů k protispolečenskému jednání ad hoc vraždění. Snímku se nedá upřít zdařilá atmosféra a povedené herecké výkony, z nichž stojí za pochvalu Nancy Kelly a Patty McCormack v roli Rhody. Některé scény se dají snadno předvídat (např. samotné finále u jezera), ale to není nikterak na škodu. Hodnotím sympatickými 4*. (01.03.2016)

Jediné, čo by som výraznejšie tomuto odvážnemu dielku vytkol, je až prílišná vernosť divadelnej predlohe a dĺžka. Čo funguje na divadelných doskách, nemusí automaticky rovnakým spôsobom fungovať aj na plátne. Snímke by prospelo skrátenie o 20 minút a viacej výletov do okolia. Je síce fajn, že nevidíme žiadnu vraždu, ale expozíciu s deckami v prírode by som si rád pozrel. A nemusela by obsahovať ani samotný zločin. Filozofické, genetické a nakoniec aj náboženské otázky aké film vyvoláva, ma síce bavilo v hlave počas sledovania riešiť, len rovnaký prístup nedoporučujem rodinkám v očakávaní. Na druhú stranu buďme radi, že nevznikol, aspoň zatiaľ, nejaký explicitne násilný remake s ľakačkami a dúfam, že som to práve nezakríkol. (21.03.2020)

Žena v domácnosti pojme podezření, že její osmiletá dcera Rhoda je vrah. O nic víc ani míň v tomto dramatu nejde, přesto jsem přesvědčen, že byly ve hře tucty zajímavějších způsobů zpracování. Prapůvodní předloha je sice literární, ale každá scéna filmu neodvolatelně prozrazuje závislost na její jevištní dramatizaci. Film působí doslova jako záznam divadelního představení s několika exteriérovými dotáčkami tam, kde být nemusely, a jejich absencí tam, kde být mohly a měly. Nejde jen o to, že se celé dvě hodiny ocitáme víceméně v jednom interiéru. Herci se v něm pohybují a vyjadřují tak teatrálně, jako by kinematografie roku 1956 neznala řeč střihu, detailů a dalších zkratek. Pro příklad - děje-li se něco dramatického na zahradě domu, dozvíme se o tom z dialogu postav, které se vyklánějí z okna a tlumočí tyto události postavám uvnitř. Nejsme ani u zcela klíčové scény utonutí Rhodina spolužáka, o kterém se pak celé dvě hodiny mluví. Tato těžko pochopitelná ignorace filmové řeči se dá vysvětlit snad jen zvlášť přísnými podmínkami ve smlouvě o převedení zaběhnutého představení na celuloid; jiná racionální možnost mě nenapadá. Dospělé obsazení, podle všeho zachované z divadla, je nemimořádné, ale vcelku přijatelné. Pokud je někdo méně přesvědčivý, zpravidla je to právě vinou divadelních návyků. Horší je to s tou vraždící holčičkou. Její představitelka koketně recituje naučené věty způsobem cvičené opičky, jaký by možná dojal její babičku na školní besídce, ale ve filmu je nepřijatelný. Tak nepřirozené dítě se ve filmu vidí zřídka. Dialogy hry jsou často inteligentně víceznačné, jen na mnoha místech nadbytečné nebo nahrazující v minutě něco, co by obraz vyjádřil za vteřinu. Ne, ať to vezmu z kteréhokoli konce, nedaří se mi najít něco, čím by ten film vynikal nad jinými. Zápletka je přitom zajímavá, v 50. letech byla možná i odvážná, ale všechen její nemalý potenciál zkrátka zůstává přibitý na prkna, která znamenají šmíru. 40% (07.10.2010)

Šíleně divadelní a šíleně nudné. Navíc si nejsem jist, kdo mě iritoval víc, zda ta příšerná matka, nebo odpudivě přehrávací dcera (i když ta měla alespoň dobrý momenty brutální necitelnosti). Neskutečné množství dialogů, nulový děj, jednorozměrné postavy a vše korunuje závěrečná děkovačka. O horor nejde ani omylem. Na divadle by to mohlo být zajímavé, zručné filmové zpracování by také nemuselo být zlé, ale tohle se hrubě nepovedlo. (30.03.2014)