Iveta - Série 1

Překážek moc překonat nemusela. Alespoň tehdy. Na zkouškách takhle nikdy nezazpívala, udiveně reaguje (mimochodem skvělá) sbormistryně Jana Boušková. Jihlava má být katapultem pro chlapce a děvčata od Aše až po Košice. Skončila vysoko, ale na nepostupovém místě, přesto za ni domů do Beskyd přijíždí (mimochodem skvělý) producent Igor Chmela s dalším účastníkem talentované soutěže Petrem Sepešim, kteří jí mají pomoct (a hlavně sobě) do vyšších pater československé pop music. I když otec (mimochodem skvělý) Miroslav Hanuš nesouhlasí, pohádka může brzy pokračovat, zatímco pasivní, neustále zasněná či vyplašená Iveta se ani nemusí moc snažit či někomu vzdorovat. Zatímco Sepéši (ač Ivetě hlasově nestačí) míří vysoko, ona místy „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Scénář dělá vše za ni, ona prostě jen ve vhodný okamžik potká třeba Ladislava Štaidla. Herecky mi duo Fialová a Vodochodský sedělo. Praze chybí šedivost, životu v komunistické diktatuře se vyhýbáme. Výsledek si nechce nikoho rozhádat, což ovšem vede k jakési beztvarosti. Třetí epizoda za mě nejsilnější. (09.05.2023)

Z první série jsem lehce rozčarovaná.  Vzhledem k tomu, že když jsem byla děcko, tak jsem poměrně dost žrala bulvární pořady typu TopStar magazín etc (vyrostla jsem z toho, díky bohu) tak jsem shlédla veškeré dokumenty o Ivetě Bartošové. Události, které vidíme jsem tedy znala a ocenila jsem přesnost (samozřejmě nic nevíme přesně na 100 %). Stejně tak byla fajn postprodukce. Všimla jsem si (ale to nechci zapojovat do hodnocení) určité opatrnosti co se ztvárnění hlavní postavy týče. Třeba v druhé sérii uvidíme Ivetu už více otrkanou a tím pádem lidštější.  Co mě potrápilo: dialogy. Ty mě potrápily velmi. (18.04.2023)

Pořád si říkám, že by jediným kladem Ivety nemělo být to, že v podstatě bulvární televize natočila o (víceméně) bulvární zpěvačce nebulvární seriál. Jenomže - co dál? Vizuál je vymazlený a promyšlený, herci výborní, Michal Samir strávil v rešerších pět let, ale na výsledku je to znát jen napůl - je dobře, že poznáváme Bartošovou nejen jako popovou panenku, hrozba od mužů jejího života je taky dostatečně naznačená, ale to je tak bohužel vše. Je dobře, že se tvůrci rozhodli ve vyprávění pokračovat, aspoň se člověk může opatrně těšit. (23.08.2022)

Jedna mladá talentovaná a naivná sa rozhodne preraziť v drsnom svete socialistického šoubiznisu. K tomu jej dopomáha jeden o niečo menej talentovaný a o hodne menej naivný kurevník/žiarlivec. A zatiaľ čo pred objektívmi to hrajú na zamilovaný párik, v súkromí je to podstatne menej ružové. Naivná sa postupne zbavuje naivity a uvedomuje si vlastnú cenu. Menej talentovanému jeho nedostatky pozvoľna dôjdu po pár prepleskoch (najlepší je ten od ostrieľaného producenta/skladateľa), a chystá sa na zázračný duševný prerod, ktorý mu ale prekazí tragický skon. To, že sa životopisné filmy líšia od reality je bežné, takže neprekvapia nezodpovedajúci počet príbuzenstva, časové posuny o rok hore-dolu a celé vynechané životné etapy (Rytířov Balet a Janečkove Kroky by kľudne postačili na jednu ďalšiu kapitolu). Dobová atmosféra sa podarila iba v niektorých interiéroch (doma u Bartošovcov, zábery z dedinskej svatby v detstve, kulturák v Jihlave, prvé televízne vystúpenie), pretvoriť pražské exteriéry na osemdesiate roky by asi bolo príliš nákladné a diskotékové zábery v záverečnej časti sú plné komparzistov, ktorí sa o dobovosť tuším už ani nepokúšajú. Inak je celý seriál v takom polozahmlenom opare rôznych odtieňov, Sepéši recitujúci Ivete verše namodro mi evokoval Štěpána z druhého pokračovania básnikov, čo neviem, či bol zámer. Zaujímavé su vsuvky s mladým vojakom, ktorý si cez Ivetu kompenzuje nedostatky vo vlastnom citovom živote a zdá sa, že jej vzhľad a tvorba mali aj nemalý afrodiziakálny účinok. Malo to svoje momenty, Iveta, Petr, tatík Bartoš aj Štaidl zahraní skvele a napriek spomenutým nedostatkom si prípadnú ďalšiu sériu nenechám ujsť. (21.09.2022)

Ve třech epizodách jsme zatím měli možnost sledovat vzestup popové zpěvačky Ivety Bartošové v letech 1983-1988 od regionálních pokusů po celostátní úspěch dua Bartošová - Sepéši. Znalci se mohou jen usmívat nad zjednodušením pohádkového příběhu, ale pokud tvůrci sami ve spolupráci s rodinou chtěli "jen" zachytit esenci mladé dívky, která se stala za výjimečných okolností ženou, mohou výsledný tvar akceptovat. Nemá smysl pátrat po detailech, po tom, jak šly jednotlivé události přesně za sebou, ani lamentovat nad tím, že se vše odehrává v prázdných ulicích, v několika málo interiérech a místy je to spíš parodie hodná České sody, než cokoli jiného. Tým šel po pocitech, kostýmní návrhářka vycházela z povrchní rešerše, ale hlavně sama ze sebe a tak to celé šlo hlavně naproti pamětníkům, kteří v té době sami zažívali cosi podobného. Ať už šlo o přechod do Prahy z malého města nebo vesnice nebo více prožívali první lásky na diskotékách. (11.05.2023)