Doktor Munory a jiní lidé

Příjmené zahřátí duše. Atmosféra první republiky vytvářená nejen rekvizitami pamatujícími na poslední detaily, ale i celkovou atmosférou a chutí herců, kterým je stejně příjemná, jak se samozřejmě (správně) předpokládá, že je příjemná i divákovi. Poláček by autory dramatizace nepochybně hladil po hlavě. Bude to ještě v televizi vznikat? (31.12.2010)

„Pan doktor je vědec, ale jinak úplný trdlo“… :D „Šťastný to muž, kdo vidí v životě hlavně to dobré. Jsou to často jen chvilky, ale člověk si to uvědomí, až když jsou už pryč….“ Libuška Šafránková už je „pryč“.:-( A člověk si i při vzhlédnutí této „televizní laskominy“ uvědomí, co za úžasnou herečku Libuška byla. Ta její paní doktorová je tedy trošku „sekýrnice“, která řeší hlavně to, kolik nových blůzek či kostýmků by si mohla zase pořídit… Ale celkově jde o moc zajímavou figurku. Dokonalá je hlavně ve spojení se svým tradičním hereckým (ale i životním) partnerem Josefem Abrhámem. Téměř dokonalá je i celková atmosféra 1. republiky, čemuž napomáhá úžasně hravá hudba Petra Mandela. (10.06.2021)

Vztah mezi mužem a ženou, jeho odstíny a zákulisí, toť odvěká zásobárna humoru. Tento příběh dokrora Munoryho a jeho paní, k němuž se ještě váže blízké okolí domu a restauračního zařízení, není ničím vyjímečný. Je lehký a popisuje už známé modelové situace, jež mohou mezi partnery nastat. Opravdovou perlou je ale návštěva nemocného hoteliéra s deliriem tremens a následná pitka s jeho synem. Abrhám i Klepl to zmákli na jedničku, válel jsem se smíchy. 80% (06.07.2012)

Pavel Háša byl mistr televizních inscenací, dokázal z každé látky udělat velmi kvalitní podívanou. Vždycky dokázal vystihnout jakoukoliv dobu, výborně doplnit hudebním podkladem a snímek obsadit skvělými herci. Stejný případ je i tato humorná hříčka podle knihy Karla Poláčka. Když Pavel Háša zemřel, nikdo už ho nenahradil a bohužel s ním zemřely i kvalitní poctivé precizní televizní hry. (24.04.2017)

Nádherný začátek s ukázkou ženské logiky. Protože Rainiška si koupila blůzu, musí si paní Monoryová koupit dvě. Bože, Bože. Pak následuje nezřízená ukázka falše, neupřímnosti a závisti. Jojo, tak to chodí. Až sem poměrně zajímavá věcička se začne trhat a začne trpět nedokončením scén. Například ta s údajnou sestřenicí. Ta neměla pointu vůbec, nebo jsem ji zaspal. Hlavní pár je zde zábavnější než v podivnosti zvané Jiljí. Celá hra se nese ve veselém tónu, i když jde o vážné věci. Tedy pro ně, ne pro diváka. Mohlo to mít větší šmrnc a více slovních gagů. Ale jinak se na to dalo dívat. Tedy asi do poloviny, pak už to bylo pořád totéž. Pomalé. (04.06.2019)