Pád Třetí říše

Dal bych nejraději tři a půl hvězdy. Film je samozřejmě velice působivý, což už je dáno tématem. Jako člověk, který se o dějiny (hlavně 20.století) hodně zajímá, uznávám hodnotu filmu z hlediska poznání historie. Coby historické svědectví o konci jednoho zločince a lidí (národa) kolem něj, které stáhl sebou je to velice zajímavé a hodnotné dílo. Budu-li ovšem toto dílo posuzovat z čistě filmového hlediska pak mé hodnocení není bez výhrad. Má hlavní výtka by se týkala délky. Pro představu jak to v bunkru vypadalo, jaký byl Hitler šílenec, co znamenal konec války pro Němce stačilo pár ukázkových scén. To natahování, spousta rozhovorů různých lidí z Hitlerova okolí mi přišlo dost zdlouhavé - hlavně tedy první polovina. Jinak Hitler byl vykreslen Bruno Ganzem výtečně. Pár scén je skutečně mrazivých (především chladnokrevné zabíjení Goebelsových dětí). Zajímavé byly výlety do dění na povrchu (nejvíce zaujal hlavně příběh mladého chlapce). Navíc já prostě s většinou těch lidí vůbec nesoucítil. Prostě jsem jen chladně sledoval bandu vrahů jak čekají na svůj konec a bylo mi jedno, jestli si prostřelí hlavu nebo je pozabíjí Rusové. Soucit jistě ani nebyl zamýšlen, ale pro mě se pak představení stalo jen nezúčastněným pozorováním dění, nebyl jsem nijak emocionálně zainteresován. (27.04.2005)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)

Pro člověka, kterého dějepis nezajímá a plete si Husáka s Hitlerem určitě záslužný a zajímavý počin, pro člověka se zájmem o historii obrazově skromná výpověď, která nepřináší žádné zásadní nové informace a tolik tiskem proklamovaný kontroverzní pohled na jednu lidskou stvůru už vůbec ne. Každopádně herecké výkony byly vynikající, včetně Bruno Ganze, jehož role přímo sváděla k přehrávání, což se tak naštěstí nestalo. Celkově bych to viděl tak na tři a půl *, vzhledem k vysokým očekáváním zaokrouhleno tentokrát dolů. (27.11.2005)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

(1001) "Co všechno je potřeba vědět o Adolfu Eichmannovi: Oči: průměrné - Vlasy: průměrné - Váha: průměrná - Výška: průměrná - Zvláštní rysy: žádné - Počet prstů na rukou: deset - Počet prstů na nohou: deset - Inteligence: Průměrná / Co jste čekali? Drápy? Nadměrně velké řezáky? Zelené sliny? Jasné příznaky šílenství?" -Leonard Cohen, Květiny pro Hitlera (13.08.2017)