Pád Třetí říše

Konec dubna 1945, Berlín - ideální místo pro koncert kapely s názvem Suicidal Tendencies.. Führer jako uřvaný, zakomplexovaný slaboch, odříznutý nejen zdmi bunkru od neúprosné reality hroutící se říše. Populistický kněz, co už dávno káže v prázdném svatostánku, načež mocnosti udělají od jeho oltáře ke vchodu tlustou čáru a rozdělí skoro na padesát let kostelní lavice na levé a pravé. Moc ztrácející figurka, která kouzlem ironie v době nedostatku pohonných hmot potřebuje benzín k zabránění vlastní identifikace.. Je mi líto těch, co čekali nad patkou rohy a místo jedné nohy kopyto, ale Der Untergang nelze vinit z nějakého polidštění nacistických pohlavárů ani omylem. V souladu s německou strohostí přinášejí narůstající zoufalství a sebevraždy spíše chlad a pocity diváka mají blíže k zadostiučinění než nějaké lítosti, aby pak autor vpálil jako dokonalý emoční protiklad smrt šesti nevinných bez možnosti volby. Kdo s informacemi z Hirschbiegelova filmu naloží dobře, užije si o to více poctivé filmařiny a německé poválečné sebereflexe. A jinak, jednomu z místních uživatelů, píšícímu své drísty tučným písmem, bych milerád dopřál několikaminutový pobyt ve "sprchách" zařízení Auschwitz - Birkenau, aby pak lehce narůžovělý a lapajíc po dechu našel ještě více pochopení pro činy svého rakouského génia.. (20.10.2011)

Jsou filmy, o kterých se píše, že mají nezfilmovatelnou předlohu. Tenhle spadá spíše do kategorie nezfilmovatelné téma. Poslední dny Hitlera zfilmované tak, že v nich Vůdce hraje jednu z hlavních rolí, to už chce hodně odvahy. V případě německé realizace i obrovskou dávku upřímné sebereflexe, kterou bychom jí my mohli jen tiše závidět. Ale hodnotí se film, ne záměr. A ten určitě není bez chyby. Opravdu by neškodilo ho trochu prostříhat. Dívat se třetinu filmu na sebevraždy německého důstojnictva přeci jen omrzí a někdo, kdo se trochu orientuje v historii 2. svět války, tam také příliš nového nenajde. Znát je i Evropský rozpočet s exteriéry jedné a té samé ulice. Na druhou stranu jako drama postavené na hereckých výkonech a silném tématu výborné. Četl jsem, že film zlidšťuje Hitlera. Film sám o sobě svými prostředky by dokázal zlidštit i satana, kdyby to šlo. Zvláště ve srovnání s Goebblesem vychází Vůdce jako ubohý vyšinutý stařík. Hodně udělala své i jedna z prvních scén - přijímání sekretářky. Ale jen na první pohled. Kdo bude nad filmem trochu peřmýšlet, najde tam jeho zrůdnosti přesně v té podobě, ve které dokázaly uhranout německý národ. A které dokáží zapustit kořeny i dnes. (12.06.2005)

I s odstupem let je Der Untergang skutečně silným zážitkem. Slavný producent Bernd Eichinger chytře sáhnul po stejnojmenné knize Joachima Festa a vzpomínkách nejmladší Hitlerovy sekretářky Traudl Junge, které vyšly pod názvem Do posledního okamžiku. Ostatně zpověď Jungeové rámuje celý příběh posledních dnů Třetí říše. A ačkoli se sama premiéry filmu nedožila, jejím vzpomínkám na roky po boku Vůdce byl věnován samostatný dokument Im toten Winkel - Hitlers Sekretärin. Díky tomuto materiálu je výsledný film mnohem hlubší a plastičtější zprávou o konci jedné tisícileté říše, která trvala pouhých 12 let a přesto nepřestává fascinovat a je důležité ji studovat do nejmenšího detailu. Tolik důležitých otázek a paradoxů sledujeme scénu za scénou a setkáváme se znovu s těmi nechvalně známými postavami historie. Obsazení je hodně zajímavé, například Eva Braunová - v době smrti jí bylo 33, ale zahrála si ji téměř čtyřicetiletá Juliane Köhler (známá z Aimée & Jaguar). A navzdory tomu hendikepu se stala velmi autentickou paní Hitlerovou. Trochu jiný případ je Magda Goebbels - v době smrti jí bylo 44, její představitelka je o 6 let starší Corinna Harfouch (proslavená jako Vera Brühne), za ni více mluvily její činy, nežli herecká akce. Bruno Ganz (jeden z nejlepších Hitlerů) a Alexandra Maria Lara (Traudl Junge) jsou pak prakticky ideálními představiteli. (19.01.2020)

Film, kde hrstkou antihrdinů jsou jedny z nejvíc zvrácených existencí, co 20. století poznalo, je nepříjemný už jen tím, že celou dobu vidíme události z jejich pohledu. Jak jsou zkroušení, zoufalí, vyčerpaní a přitom máme tendence s nimi snad soucítit, protože pořád to jsou "hrdinové" filmu. A takhle nějak to klidně mohlo tehdy vypadat, takže je film nasáklý beznadějí a depkou, kterou umocňuje vědomí neodvratného zániku. (Samozřejmě že si to většina zasloužila). Nicméně je to hodně dlouhý a bohužel ne tak skvělý, aby to po celou tu dobu strhlo, nepočítáme-li několik víc než mrazivých scének (netřeba zmiňovat jakou hlavně). Pochvala jde ale hlavně výběru herců - Bruno Ganz, Corinna Harfouch, Ulrich Matthes a Juliane Köhler jako Eva Braun - všichni typově skvěle obsazení a předvádí výborné výkony. Stará známá písnička - být to kratší, výsledek a dojem by byl mnohem silnější. (03.03.2012)

Na jednej strane az televizny look (nech sa mi nikto nesnazi nahovorit, ze to ma navodit autenticku atmosferu) a pekelne pomale tempo, na druhej strane famozny vykon Bruna Ganza a nepopieratenle mocne momenty. Ma to byt film s vypovednou hodnotou? Tej film vela nema. Ma to byt posobiva vojnova drama? Na to je az prilis prosta a komorna. A hlavne to kolisanie medzi mainstreaovym a komornym feelingom mi dost prekazalo. Nemozem vsak popierat, ze som sa slusne bavil (za jednu hviezdicku sa zaluzil Bruno Ganz), avsak mam pocit, ze to bolo len koli nametu (Hitler). (7/10) (17.01.2008)