King Kong

V kontrastu s Hobití ságou přehodnocuji své názory a s klidným svědomím podotýkám, že King Kong je poslední film, kde mohl Peter Jackson fanouškům ukázat, že jim nechce jenom chcát do ksichtu. King Kongem ukázal, že ctí předlohu, že umí vytvořit atmosféru a že se nezdráhá ukázat akci tak nějak globálně, ne jen v tragicky rychlém stylu jako právě u Hobita. Dokonce dal prostor hercům. Úžasné. Postavy v Kongovi mají rozměr. Ziskuchtivý režisér, rozporuplný scenárista, odvahu hledající protagonista, mezi dobrem a zlem oscilující kapitán, ti všichni jsou nestálí a zcela na sebe strhávají pozornost, což je to nejlepší, co může být, protože u takových filmů to na sebe rvou právě ty loutky. Vzpomeňme na Jurský park. Zajímali někoho ti herci? Zde například Adrien Brody pouhým úšklebkem (při vystavování Konga v New Yorku) ukazuje, jak stejně prahne po slávě a mamonu, ačkoliv zajetí nestvůry odsuzuje. Maličkost. Miniaturní gesto a já vím, že to není jen opulentní reklama na trikové studio. Když na to přijde, ona vlastně hraje i ta gorila. Možná až moc, abych to zase nepřechválil. To je mimika, které se mnohdy nedočkáte u člověka, natož u gorily. Ale budiž, je to mytické monstrum, vše je možné. Velkým plusem je i přítomnost všech jiných gigantických potvor. Od megakomárů po dinosaury, kteří už jsou v reálném poměru. Je to pěkné a napínavé, ale možná to už pak začne nudit. Plusem je to jen pro skalní fanoušky. Je to prostě moc gigantické. Tedy závěrem. Sledování Jacksonova King Konga je jako žít s Lolo Ferrari. Chvíli je to o objevování hranic lékařského pokroku, ale později o poznání, že je to strašná kráva. (16.12.2013)

All right look, there's only one return, okay, and it ain't "of the King," it's "of the Jedi." A co tenhle návrat? Nemá ho sice v názvu a je taky od Jacksona, ale stojí zato. Odpouštím přepálenou stopáž úvodu (Hodina nudy než se dohrabou na ostrov. Zlo). Odpouštím Brodyho neuvěřitelný charakter (Z pisálka akčním hrdinou snadno a rychle? To snad ne). Odpouštím trochu krkolomnou stavbu příběhu a pár směšných triků. King Kong je velkolepý, vizuálně úchvatný a Jack Black hraje nejlepší postavu svého života. Hodně lidí ztratilo v Petera Jacksona víru. Moje se akorát posílila. (24.02.2007)

Je to King Kong se vším všudy, takže tajemný ostrov, drsní domorodci, dinosauři a přerostlý gorilák, potom blondýna a Empire State a dvouplošníky. Mě na film vytáhla přítelkyně, ta se nejdřív bála, pak nudila, já už na konci napovídal "zabte ho konečně ať můžu jít domů". Celkově bych zhodnotil slovy méně je více, ubrat na efektech a dojemnosti, přidat na tajemnu. (19.12.2005)

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp. (20.12.2005)