Samuraj

Vlastně jde o pietní poctu žánru. Možná že právě to dnešním tvůrcům chybí - místo znásilňování a posunu do bizardnosti, jen prostě ctít pravidla. Takže když hledáte něco moderně blikavého, sáhněte po něčem jiném. Potěšily mě subtilní komické výstupy - jestliže západní lidová komika stojí na prdu a krkání, východní vychází z neschopnosti včlenit se do řádu. A tak místo bojového výcviku mlátíte dřevem partnera. (15.09.2008)

Zatôichi je o tom, co není vidět. A protože čichové vjemy zatím film nepřenáší (tedy samozřejmě byly tu kdysi takové pokusy...), primárním se stává zvuk. Způsob jakým se prolíná diegetická (šamisen) a nediegetická hudba, zvukové efekty a hudba, déšť se vším ostatním, to všechno dělá ze Zatôichiho vyjimečně hudební film. Ale ne v tom smyslu, že by byl "komponován", ale pro to jak je rytmizován. Se zvukovou stránkou pracuje natolik, že kdyby to pro mne neznalost japonštiny nečinila nemožným, s chutí bych zkusil, jaké by to bylo sledovat ho ze zavřenýma očima... (29.03.2011)

Tak toto bolo niečo medzi ameriským Asylum a bolywoodskymi tancami na ulici. Hrozná réžia, hrozná hudba, slabší príbeh, súboje boli obstojné až na tú počítačovú krv, humor trápny. Obrovské sklamanie aj vzhladom na tunajšie vysokánske hodnotenie a originál filmy; tým najhorším filmom zo Zatoičim zo 60-70. tých rokov nesiaha ani po členky. Hodnotenie: 35% (18.06.2013)

Kitano si je zřejmě vědom, že se v tomto případě nemůže vyrovnat autenticitě snímků Kurosawových či Kobajašiho, tak to pojímá nebo zprostředkovává jakože odlehčeně, s nadsázkou, s nadhledem sobě vlastním, přičemž zachovává příběhu relevanci a krutou vážnost. Vše v jeho podání působí vyváženě, mně se to líbilo. (08.11.2021)

Na popud několika kladných recenzí jsem shlédl Samuraje v kině. Byl to můj první Kitano, nutno říci, že mě zcela učaroval. (27.12.2006)

Příjemné osvěžení ze světa akčního filmu, které k nám poslala země vycházejícího slunce. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších filmů tohohle žánru posledních 10 let. Takeshi Kitano přišel se svým netradičním pohledem na Japonsko 2. poloviny 19. století, který se podobou i částečně dějem opírá o Kurosawova díla. Všimnout si toho můžeme ve scénách, kde se probírá tehdejší gamblerský život, hostinec, gejši, souboj dvou městských klanů, a tak dále. Ačkoli nejsem náruživý divák samurajských filmů, můžu příznat, že jsem se narozdíl od posledních Chanových a Quentinových filmů náležitě bavil. (09.05.2008)

Docela sranda, ale ten konec byl asi každému jasný. Určitě nejlepší jsou až kulisově udělaní kopáči brambor nebo kdo ví čeho, kteří provází celý film :-) Jinak je to spousta krve a slepého dědy :-) (17.06.2009)

Bez přehánění - toto je japonská filmová lahůdka. Mé první setkání s tvorbou Takeshiho Kitana. Autor se tu opravdu nebere vážně, zato si tu bere zcela vážně na mušku samurajskou a klanovou tradici, z níž si nepokrytě utahuje. Při filmu jsem se fakt bavila. A jako třešinka na dortu působila hudba synchronizovaná s pohyby lidí, ať už zemědělců, obdělávajících rýči pole, či truhlářů a tesařů, stavějících nové obydlí pro jednu z hrdinek. To srdce filmofila jen zaplesá nad nápaditostí a odlehčeností stylu... Bravo Kitano! (27.02.2011)

Když ještě jakuza fungovala v sandálech kdesi v nejzapadlejších koutech Japonska, objevili se na scéně zručnej ronin, gejša s transkou (na kterém to bylo poznat hned) a samozřejmě slepej samuraj Zatoichi. A mohla se začít podávat sekaná. Pak jsou tam samozřejmě zlí záporáci, kteří nemohli dopadnout jinak, než jako fašírka a bohužel mě moc nepotěšilo, když bojové scény, sice s hromadou krve, ale často silně digitální, úplně zruinovali atmosféru chudé vísky. A to nemluvím o dalších aspektech této kultury, kterou asi nikdy nepochopím. Ta jejich mentalita je úplně jiná a humor není humorný a stejně jako ty jejich různé móresy to zavání trapnem. A to nemluvím o bandě nádeníků, kteří nejdřív na poli při motyčkaření a pak při stavbě domu vydávají zvuky práce do rytmu filmové hudby (takoví pracanti, to raději nic). Taky nechápu ty jejich připlešatěné účesy, jejichž význam mi vždy unikal - myslím, že to bude něco s tehdejším kastovním systémem, ale kdo ví... (aspoň, že Kitano ji neměl). Úplné pohřbení přišlo v závěru se stepařským vystoupením na slavnosti, kde si pak všichni společně skočili taneček jak z nějaké muzikálové produkce. Všechno by mohlo vyznít úplně jinak, kdyby se Kitano udržel na uzdě a dokonce bych odpustil i ten přehnaný fakt, že se zavřenejma očima se dá bojovat (a hrát hazard) líp než s otevřenýma. A taky se mi nelíbila kamera, ten způsob nasnímání byl místy jak z televizního filmu. Jak jsem si tento film chtěl užít, tak mě zklamal. (25.04.2021)

Vynikající akčňárna jež nastavuje zrcadlo americkým patosům. Klasický japonský hrdina se skvělým charakterem masakrující zástupy nepřátel. Co chtít víc? (05.11.2006)

Skvěle vypadající souboje, netradiční propojení filmu s hudbou a tancem a lehká dávka inteligentního humoru. Tak by se dal Zatoichi přibližně popsat. Ten humor si ale dovolím vypíchnout, protože jak asi víte, tak Japonci mají smysl pro humor často poněkud... řekněme na zvláštní vlně. V tomto filmu mi těch pár vtipných momentů přišlo ale dost normálních, dobře vložených a celkem na úrovni :) Originální snímek. Doporučuji všem, kterým nevadí něco lehce netradičního. (08.01.2008)

So zatvorenými očami by sa možno na tento film pozeralo lepšie, aj keď finále bolo výborné... : ) (09.02.2008)

Ani s očima dokořán vůbec nic nevidím... (22.02.2009)

Obrovský překvapení, Kurosawa namíchanej s Tarantinem, jestli je něco takovýho vůbec možný. (26.03.2009)

Ultra rychlé akční scény, skvělá synchro hudba, hektolitry digitální krve a ujetý humor. A na konci jen takový malý taneček, aby ste to nebrali zas tak vážně. Tak to je Zatoichi. (15.11.2005)

Co jsem viděl původní seriál se Shintaró Katsuem, musím uznat, že remake Takeshi Kitana něco postrádá. Kitano nemá klaunovství Katsuova Ichiho. (Chladná netečnost, která je typická pro Kitanovy postavy v jiných filmech tady není ideální). Kitano strnule sedí tam, kde Katsu "švejkuje" - dělá ze sebe slepého debila a podkuřuje nepříteli, aby pak vytasil svůj meč a vše uvedl na pravou míru. To Kitanovi chybí - je jen chladným zabijákem postrádajícím klaunství a emoce. Kolikrát jen Katsuův Ichi v herně provede svůj oblíbený trik s kostkami? Ten Kitanův ani jednou a jediné co svede je jen závěrečný krvavý masakr. I souboji se samurajem Hattori Genosukem Tadanobu Asana chybí typické nestandartní bojové kousky, kterými si Ichi pomáhá - tady je to jen souboj rovného s rovným. Co potěší je naopak sountrack, ten je dokonalý. Ostatně jako v jiných Kitanových filmech. (26.05.2008)

Dávám čtyři hvězdy, přičemž mhouřím oči nad CG efekty v soubojích, které mi tam opravdu těžce neseděly. Naopak zrytmizovaní pracanti alá Stomp byli vynikající. (16.09.2009)

Pocta seriálům ze 70.let o slepém hrdinovi, který se vždy zastává slabších. Velmi výrazná je tentokrát zvuková stopa (zesílené ruchy, hudba, rytmické taneční pojetí všedních činností v podání taneční skupiny The Stripes), divák je v průběhu celého filmu nabádán, aby věřil spíš svým uším než očím, které se ukazují být značně nespolehlivé (jednotlivé postavy často nejsou tím, čím se zdají). Estetizace soubojů je posílena z fyziologického hlediska přehnaným stříkáním krve, kterýžto prvek můžeme najít například i ve filmech Akiry Kurosawy. Označovat to za nějaké laciné napodobování amerických filmů, jak to učiilo několik tuzemských recenzentů, je tedy zcela zcestné. (20.01.2006)

Tak tohle je přesně typ filmu, podle mého gusta, chápu, že někomu to nic neříká, ale pro mě dokonalost sama... (13.01.2009)

Jak se to říká: "odsud-posud". Po většinu filmu si "Samuraj" hraje na áčkovou mystickou podívanou s občasnými úlety (šílený soused aj.). Později se však odkrývá jeho pravá tvář, které dominují šílené zvraty (zejm. posledních několik scén) a nelítostná terminátorská řež. Ptal jsem se pak sám sebe: na co vlastně tolik tklivých flashbacků? Na co ta parádní výprava? Není to pro takový film škoda? Odpověď je nejednoznačná - nevím, co chtěl vlastně Kitano natočit a řekl bych, že to neví ani on sám... ________ Co bych ovšem ještě chtěl poznamenat, jako perličku, tak to je sladění pohybu a zvuku v některých scénách (úvodní scéna s okopáváním pole, stavba domu aj.) - tady si moje lyrická duše labužnicky pochutnávala. Ale pár "pěkných" scén takhle podivný film nespasí... (08.06.2009)