Hanebný pancharti

Dvě a půl hodiny cinefilních her a hrátek. Úžasné je, že pravidla valné části z nich pochopí i necinefilové. Apendix: Po dalším zhlédnutí nejen nejlepší Tarantinův film, ale ze všech hraných filmů vzniklých za posledních cca 20 let také ten, jehož sledování jsem si nejvíc užíval. 100% Zajímavé komentáře: Renton, movie, Eddard, FlyBoy, El Loco, Theatis, marvan, keoma26 (07.09.2009)

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. (17.08.2009)

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)

Film filmaře, který miluje filmy. Tarantinova syntéza béčkové estetiky došla (prozatím) nejzazšího stádia formou válečného opusu, kde je místo pro citace, vlastní ego i závěrečnou kapitolu dějepisné revize, která kdyby si celou dobu nedělala legraci z těch předchozích, těžko by došla pochopení. Příjemné překvapení vlastních očekávání. (07.10.2009)

Tarantino má řemeslo v malíku. Umí skvěle vést herce, má cit pro timing, dialogová scéna v jeho podání má větší náboj než všechny Bayovy akční scény s křepčícími robůtky dohromady, ale příběh, který předkládá, nejsem při nejlepší vůli strávit. První kapitola ´Basterdů´ je sice fenomenální. Má v sobě všechno – skvěle graduje, má dusnou atmosféru, napětí z toho, co nevyhnutelně přijde každou vteřinou a má dokonalé entrée nesmírně charismatického hajzla. Zbytek filmu ale v mých očích balancuje na tenké hraně mezi řídkým obdivem a pocity trapnosti, mezi tím, co jsem z logiky věci ochoten ještě akceptovat a co už ne. Vypravěčská nadsázka je sice fajn, ale všechno má své meze, Quentine.... (30.08.2009)