Metoda Markovič: Hojer

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema. (07.03.2024)

Zatim je to pro mě spíš taková variace na Pitavala v trochu temnějším módu. Moc mi nesedl ten úvodní případ, ten byl vlastně dost navíc, vyřešenej byl stejně hopem, a těžko říct, jestli třeba nějak ovlivní dál postavy, když i jeho rozuzlení do dalších let bylo hned ukázáno. Hojera jako takového jsme zatím neviděli, jeho případ se sice už řeší, ale čekám, že ony zmiňované psychologické hry se teda rozjedou až příště a že toto byl hlavně úvodní díl na seznámení s Markovičem a tehdejší policejní prací. (31.01.2024)

Super díl, který místy docela vyvažovali takové až humorné prvky u výslechu, kdy si tvůrci dovolili značné odlechčení v podobě různých grimas při časových skocích v rámci celonočních výslechů, okořeněné o super herectví Petra Uhlíka, který své postavě dodal takovou prostou naivitu, mixovanou ale s určitým typem úchylnosti až zvrácenosti, což bylo zas třeba vidět při scéně rekonstrukce vraždy, kdy málem zabil figurantku. Snad tady akademici nebudou zapomínat na seriál skoro rok starý, a příští rok toto dokážou ocenit. (06.02.2024)

Další z série atmosférických výslechů, který je ze všech stran výborně zahraný (i chudák nebožtík Dano Heriban)..."Cos s tim udělal? - Je to maso, tak se asi zkazilo.... - Já ho sežral". Takže Láďa nám předhazuje další svoje hrůzy co spáchal a skrze svojí (ne)inteligenci si ani neuvědomuje hrůzu svého chování. Podobně jako minule, tak opět tvůrci výborně dávkují atmosféru vyšetřování která se prolíná až do soukromí vyšetřovatele (nechce čínu...), druhá linka s případem "Zlatého člověka" tentokrát nastavuje zrcadlo tomu, jak Markovič přistupuje k jednotlivým pachatelům, a zároveň se ani nebojí občas nahodit nějaký ten těžce černěhumorný moment.  P.S: Proč Markovič pořád říká blbosť a ne normálně blbost? To je nějaké nářečí? (13.02.2024)

Tentokrát dost boduje i vedlejší případ, který je značně odporný a nejhorší na tom je, že se opravdu stal a že takovýto magoři zakládají rodiny a nikomu se nepodařilo podchytit, co je to za blázna. Jinak co se Hojerovi linky týče, tak na to jdeme v tomto díle trochu jinak. Tvůrci chtějí ukázat trochu té lidské stránky vyšetřovatelů, ale je to přesně tak akorát, aby to diváka nenudilo a zároveň je to chytře udělané tak, že to hlavní děj nikterak nebrzdí. Cenim propojení s dobovou fotografií vyšetřovatelů při rekonstrukci, zajímavý prvek, klidně by takovýchto skutečných retrospektiv mohlo být více. (21.02.2024)

Tak absolutní náhul pokračuje, a já bych se nedivil, kdybychom tu už teď měli jasný domácí počin roku. "Výlet" na Slovensko přinese zajímavý dobový - charakterový i pracovní kontrast vůči Pražské partě. A ve větší míře se objevilo i to, po čem jsem volal v minulém díle, tedy prolnutí s reálnýmý doku záběry z vyšetřování, opravdu mistrovský nápad. Stejně tak i to, že se tvůrci nebojí na moment trochu odlehčit a nahodit vtipnou vsuvku s Mišíkem a trojúhelníkem. (28.02.2024)

Finále trochu překvapilo v tom, jakým směrem se rozhodli tvůrci jít. Skoro to v některých momentech vypadala jako one man show pro Kotka, jehož případ dostává (logicky) více prostoru, než předchozí epizodní linky. Láďová linka se tu doklepe (doslovně) do očekávaného a většině lidí asi předem známého konce, kdy tvůrci asi nechtějí jít za nějakou dřeň emocí a závěr je tak spíše rekapitulační. Pro znaleho diváka pak při samotné scéně popravy je pak pochopitelně těžké pozorovat i herecké loučení Dana Heribana, pravděpodobně v nejlepší roli jeho kariéry. (06.03.2024)