Masaryk

Rekordný a ambiciózny, taký je česko - slovenský, atypický, nezvyčajný F.I.L.M, s dvanástimi českými levmi na konte, a vôbec, sú tieto tvrdenia z úvodu, opodstatnené ? Zaslúžené ? Či sa skôr jedná iba o nafúknutú bublinu, ktorá po čase praskne, ošúcha sa, ako nekvalitná bielizeň, ktorú práčka na prvýkrát úplne roztrhá, ako nepotrebnú reklamu ? K hlavnému arbitrovi. MASARYK, tak to je teda iný pojem a význam. Najmä, skoro pred 100. rokmi. Tomáš Garrigue Masaryk, de - facto založil ČSR, a zároveň sa stal jej prvým, oficiálnym prezidentom. Tento film pojednáva príbeh o jeho SYNÁTOROVI, Jánovi, ktorý sa narodil vtedy, keď jeho slávny otec zomrel. Bol cieľavedomým d-i-p-l-o-m-a-t-o-m, ktorý zvádzal márne boje s veternými mlynmi. Je niečo zhruba rok pred vypuknutím zatiaľ európskeho, U-L-T-R-A krvavého konfliktu, pričom mám naň nadhľad z presne dvoch časových rovín, ktoré od seba, nedelí dlhá časová etapa. V prvej ho pozorujem z blázinca, kde sa zdôveruje psychiatrovi so svojim vysvedčením, na ktoré nie je až tak pyšný, a to je konkrétne druhá, ktorá líči všelijaké udalosti, čo sa netýkajú iba funkcie veľvyslanca, ktorý jednoznačne musí vedieť ovládať svetový jazyk, a tak cestuje a cestuje. HERCI. Roden stelesnil Masaryka a Kaiser pre zmenu Beneša, obidvaja sú vo svojich partoch - famózni, t. j. na svoje tuzemské pomery to bohato stačí. Levický kameraman Martin Štrba zastrešuje pozíciu muža s kinoaparátom, a je to opätovne jeho vynikajúca zásluha, že film na prvý pohľad - zaujme. Množstvo nominácii na Leva, naznačuje, že patrí medzi kameramanskú špičku, ktorá by sa trebárs uchytila možno aj v Hollywoode ? V režisérovi Júliusovi drieme potenciálne, tvorivé, vizuálne cítenie, ktoré môže do budúcna isto zúročiť. Takého istého názoru, akého si zvolili českí, filmoví akademici v každoročnom vyhodnotení, udeľovaní filmových cien - Český lev, tak i my Slováci, máme niečo podobné, je to : SLNKO V SIETI a-w-a-r-d-s, kde slovenská, filmová a televízna akadémia prisúdila snímku presne 8 cien, ale nedosiahol na najvyššiu métu - najlepšieho filmu. Trenčiansky producent Rudolf Biermann si môže aj tak sám sebe gratulovať, pretože sa spolupodielal na celkom zaujímavom filme, ktorý je až TOO MUCH A-M-B-I-T-I-O-U-S... (22.11.2017)

Když pominu tu odpornost co filmaři provedli s nasazením do kin na jeden týden, aby posbírali všechny České Lvy a budu se snažit zaměřit jen na film, nepřehlédnu tu další odpornost, kdy se film neskutečným způsobem občas absolutně nedrží historické pravdy a zcela překrucuje spoustu informací, dezorientuje diváka sérií nepřesností a polopravd a zaměřuje se na naprosto nezajímavé období Masarykova života. Jinak vizuálně, herecky a výpravně povedený film, který je na České poměry nadstandartně řemeslně dobře natočen, ale je hodně nepovedený vypravěčsky a scénář hromadí blbost za blbostí. Nesháněl jsem se o obsahu filmu a o ději, chtěl jsem se podívat na film o Masarykovi a upřímně jsem chtěl vidět život Masaryka po roce 1945 a nějaké konspirační teorie o jeho smrti v roce 1948. Takhle jsem stejně dostal jen spoustu polopravd a lží, které každému s menšími znalostmi o druhé světové cukali s xichtem a vytvářeli kyselý úsměv i přes výtečný výkon Karla Rodena. Povedený film? Ano, na 12 Českých Lvů? Ani smykem kámo. 60%. (14.11.2017)

Po stránce řemeslné (kamera, střih, hudba, zvuk, výprava, kostýmy apod.) bych byl rád, kdyby podobně vysoký standard mělo více českých filmů. Těžko také něco vytýkat obsazení či hereckým výkonům. Zbývá ovšem tradiční Achillova pata domácí kinematografie, kterou je scénář. Takže film je jen sledem více či méně povedených scén, po kterých zbývá trochu pachuť a pocit, že od tolika talentovaných lidí jsem přece jen čekal lepší film. :-/ (04.03.2018)

Ve scénáři jako by se střetávalo akademické drama s halucinogenním bludištěm. Tento potenciálně fascinující střet bohužel není využit, Ševčík se nakonec rozhodl přiklonit čistě k standardnímu pojetí a onen vnitřní rozpor místo aby se stal předností filmu, ho vnitřně rozkládá. Hrdina není lidsky přesvědčivý ani dramaticky uspokojivý a s tím padá i celý jeho příběh. Ten je navíc svými retrospektivami značně nepřehledný a kdo nezná události Mnichova, ten se dost možná ztratí. 55 % 2 a 1/2 (25.12.2016)

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)