Zlo
Ondskan
Zlo
Režie:
Mikael HåfströmKamera:
Peter MokrosinskiHudba:
Francis ShawHrají:
Andreas Wilson, Henrik Lundström, Gustaf Skarsgård, Linda Zilliacus, Jesper Salén, Filip Berg, Fredrik af Trampe, Richard Danielsson, Martin Svane (více)Obsahy(2)
Dramatický příběh o překonání lidského zla, o přátelství a zrodu lásky
Erikovi je 18 let a jeho životem se táhne linie násilí a konfliktů. Po vyhození ze školy, je poslán na internátní školu Stjärnsberg. Ta má být poslední šancí jak jej odtrhnout od starého života a vrátit zpět ke studiu. Na internátě se ale dá zlu těžko uniknout - panuje zde systematický teror páchaný na mladších studentech.
Dokáže Erik zlu čelit, aniž by porušil pravidla a riskoval tak své vyloučení a celou budoucnost?
Zlo mezi námi je dramatický příběh o mezilidském násilí, ale také o opravdovém přátelství a zrodu lásky.
(oficiální text distributora)
Recenze (751)
Je to celkem realistickej film, ale dost povrchně zpracovanej. Čekal jsem trochu víc a nedočkal se.55% ()
Spolu s Napolou jeden z mých oblíbených snímků. Švédská kinematografie sice nepatří k těm, jejichž znalost bych měl v malíčku, ale tento příběh rebelského chlapce vypořádajícího se s šikanujícími "kolegy" a jejich domnělou nadřazeností nad ostatními nemá chybu. ()
Vynikajúci švédsky film o šikanovaní a ponižovaní na škole, kde to dokonca učitelia tolerujú. Metóda " starší ročník dohliada na mladšie " funguje takmer bezchybne, až do príchodu rebela, ktorý by si rád odkrútil posledný rok bez problémov, pretože tých mal donedávna až-až. Už prvý stret starších dohliadačov, prvý náznak šikanu a náš rebel dáva najavo, že sa nepodriadi. Napätie sa stupňuje a šikan je čoraz brutálnejší, pamätihodná je scéna pomsty, v ktorej náš rebel vyleje vedro výkalov do úst chrápajúceho útočníka. Niekto to dobre prirovnal k slávnemu filmu Frajer Luke a musím súhlasiť (aj scéna kopania jamy pripomenie tento film), že tento film by čiastočne mohol byť tým, čím bol pre staršiu generáciu Frajer Luke. Jediný problém je, že švédsky film si nenájde toľko divákov ako americký a to je veľká škoda. Dvakrát som to videl na STV2 a pred pár mesiacmi to vyšlo ako kartónové DVD. Neváhal som ani chvíľu, tak kvalitatívne vyrovnaný film po všetkých stránkach nevzniká každý deň. 100%. ()
Whau, tak to je pro mě překvapení, myslel jsem si že sledování filmu taktak přežiju, ale několikrát jsem se přistihl při projekci, že jsem už už svíral pěsti a chtěl sem to těm naleštěným hošánkům všechno vrátit i s úroky. Hlavní hrdina je neuvěřitelný sympaťák. Po skončení filmu smutně zjišťuji že tento film nedostal Oscara. Velmi nespravedlivé. Jinak zpátky k filmu, rvačka je zde vlastně jedna, ale stojí za to. Erik napřed řekne protivníkům co se jim chystá provést a o několik sekund své sliby přetaví ve skutečnost a borečci se plazí z ringu. Nechtěl bych toho kluka něčím naštvat! V mých očích se tímto Erik pasoval do role jednoho z nejnebezpečnějších lidí Švédska. ()
Celý film jsem byl obklopen Erikovou duší. Takový ty strunky, který v sobě máme, jen každýmu rezonujou při jiný frekvenci, se sakra hluboko ve mně každou chvíli hroutily do sebe za skřípavýho drnčení. Jak to v člověku řve/vře, sprostě nadává a pak si spokojeně perverzně vrní, když všechno zrovna dopadá tak, jak má. Kdejakej povrchní sráč si dovolí hodnotit co je a co není Zlo a zkouší mu vtisknout jednu konkrétní tvář. Každej ho má hluboko v nitru, jen záleží na tom, v co ho přetaví. A jak se ta škatulka po prvních minutách zdála jasná, co? Slabý stádní prasata, destilovaná nespravedlnost a elitářská optika. Čert vem účelné dávkování pro efekt. Ve mně adrenalin, testosteron a Zlo pracovalo celej film. Legitimita je většinou podpořena silou pěsti. Zachovat si tvář. Bez masky. Kurva, já jsem na toho kluka hrdej. A to i přes nárazovej over the top ()
Ačkoliv by se dějová konstrukce dala označit za schematickou, film díky atraktivnímu ztvárnění a naturalisticky pojatým scénám násilí nezanechává pocit nevyužitého potenciálu či ohraného kýče. Naopak, tvůrci jakoby předpokladu odhadnutelnosti vývoje využívali ve svůj prospěch a nechávají po celé stopáži roztroušené náznaky rozcestí, kdy se Erik i divák musí rozhodovat, jak se správně zachovat. A Erik je postava ztvárněná moc dobře, skoro by se dalo říct, že slouží jako měřítko naší vlastní vůle; nutí přemýšlet, kolik bychom sami snesli, nakolik by stačila naše vlastní psychická odolnost a odhodlání. Když je pak k závěru vsunut prakticky do pozice jakéhosi boha zadostiučinění a spravedlivého trestu, fandil jsem mu ještě víc. A to je dobře, jelikož právě takový závěr by v jakémkoliv jiném filmu působil jako nutná a stokrát omletá snaha o nastolení konečného dobra. Tohle Zlo vypráví o tom, jak se zlem zplozené zlo mění v dobro, pokud na vlastní kůži pozná jiné zlo. A vypráví o tom moc dobře. ()
Klasické téma šikany na internátní škole, téma, které je stále aktuální. Nejspíš spousta z nás si ve školních letech zažila situace podobné těm ve švédském snímku - ponižování, ba i fyzické násilí od jedinců starších nebo silnějších. Nejsem výjimkou, proto pro mě bylo velmi snadné identifikovat se s postavou hrdého Erika, držet mu palce, aby se nepoddal a pořádně nakopal tyranům dolní záda. Závěrečné vyznění, proti násilí je třeba bojovat násilím, asi není zrovna "výchovně" korektní, navíc to nefunguje vždy a proti každému. V reálném životě to často chodí jinak, jakkoliv by bylo hezké, kdyby morální převaha, duševní síla v kombinaci s fyzickou, vedla pokaždé k vítězství, k porážce zla. Občas ano... ale obvykle je to snaha hlavou prorazit zeď. Idealizovaný konec mě tedy zanechal mírně rozpačitou - čekala jsem něco depresivnějšího, více reálného (vždyť to nenatočili v Hollywoodu). Osobně nepovažuji za pravděpodobnou ani zjevnou toleranci učitelů k násilnému chování starších studentů (navzdory zasazení do tvrdší doby zhruba padesátých - šedesátých let zkrátka nevěřím v nečinnost a morální slabost celého sboru profesorů). Z pohledu cynického dospělého tedy musím strhnout hvězdičku, nicméně tento film v sobě nese silné morální poselství a spoustě dnešních teenagerů by měl být promítán každodenně tak dlouho, dokud v sobě nenajdou Erikovo vnímání spravedlnosti, jeho hrdost, jeho morálku. 85% ()
Waaaaaau. ()
Velmi napínavý příběh o šikaně mladších studentů a jejich touze postavit se bezpráví. Je to vykresleno velice poutavě. Některé scény jsou naprosto dechberoucí a celkově je film velmi silným počinem. Rozhodně to stojí za to. 90% ()
Krása tohoto filmu spočívá v tom, jak dokáže v divákovi aktivovat emoce. Zejména ty negativní. Při scénách, kdy šesťáci šikanovali nováčky, to ve mně vřelo, jako bych byl svědkem skutečných událostí. Navíc herci zarhály arogantní šesťáky tak dobře, že bych pár minut po shlédnutí jen těžko uvěřil, že to mohou být ve skutečném životě normální sympatičtí kluci. Výrazy hajzlů v jejich tvářích působily věrohodně. To vše způsobuje, že snad nikdo se nemůže neidentifikovat s hlavním hrdinou. Posleství filmu je takové, že proti zlu nelze vždy bojovat jen laskavostí. Někdy je zkrátka třeba šmejdy seřezat. Jinak se jedná o překrásný scénář, který je velmi kvalitně a líbivě natočen. Nemohu vznést jedinou výtku. ()
Působivý snímek, kde mě překvapovala laxnost učitelů, kteří zdejší situaci mezi žáky nechávali bez povšimnutí, proto nemůžu dát plný počet, stejně tak nemám rád, když je po většinu času hlavní postava v nesnázích. Plně souhlasím s komentářem uživatele heyda, který vlastně říká to samé, ale napsal to líp. :-) ()
Vedle Utrpení JK od duševně chorého MG je toto asi nejbrutálnější a nejnásilnější film, co jsem viděl. Z chladného a bezcitného násilí se mi udělalo až zle, i když připouštím, na konci jsem to tomu sráčovi přál... ()
Tak jak začít. Velmi mne idivilo, že sám POMO měl problém se identifikovat v období, ve kterém se film odehrává... Vždyť je to zcela jasný začátek šedesátých let ve Švédsku! Auta, obleky a i účesy , vše sedělo... Hlavní hrdina má velký idol Jamese Deana a poslouchá Elvise... Z elpíček na pokojích ze starých gramofónů se ještě pořád linou spíše taneční šlágry doznívajícíh padesátek, ale už je nabourává dravý rytmus rokenrolu... V zasazení filmu od nějaké ,,timeline'' jsem problém neměl. Problém jsem měl s hlavním hrdinou. Nepochopil jsem jak největší tvrďák třídy, se kterým si neví rady ani školní rada a který knokautuje kohokoliv koho chce, se nechá doma až mučednicky řezat... Nepochopil jsem proč po opuštění první školy a nástupu na internát v kurzu sebeobětování pokračuje. Jen z důvodu hrozby z vyloučení a poslední možnosti dokončit studia? Jen kvůli matce? Když už se dal na cestu odporu proti zažitému trendu šikany starších, proč něco akceptoval a něco ne? Nechává si říkat Krysa, akceptuje práce za trest a nucené víkendové pobyty ve škole, ale nevyčistí mazákům boty? Tohle bylo strašně nevyvážené a až ke konci se konečně začne chovat normálně. Stejně tak hlavně závěrečný způsob šikany už byl málo uvěřitelný. Jistě se po válce šikanovalo na intrech a dalších místech kde se točila mládež... Jsem si jist, že někde to určitě bylo drsné a že tam šlo i o život. Ale zrovna internát z filmu, kde část studentů byla dokonce šlechta... Tomu přezírání vedení školy těchto věcí prostě nelze věřit. To by si škola nemohla dovolit. Obzvlášť po tom co je Erikovi zmrzačen kamarád, jehož bohatí rodiče jej nakonec ze studií dokonce stáhnou... Erik řeší ztrátu kamaráda, jeden z kantorů vyčítá žákům hrubé chování na jehož základě nejlepší student odešel (a není jediným kdo ví jak to u mazáků chodí) a jinak nic.... žádná žaloba školy, žádné vyšetřování.. nic. SPOILER !!! Proto závěrenčný vstup Erikova právníka a Erikovo náhlé uvědomnění si porušení zákonů vyznívá jak ze špatného románu. Erik psychicky ztrestá hlavního strůjce všeho zla a ten mu už zázračně dá pokoj a Erik zdárně dostuduje. A co dál. Co bylo se šíkanou ostatních, vyšetřovalo se něco po Erikově zpětvzetí do školy? Nedozvíme se nic. Tahle nevyváženost vyprávění a i chování samotného Erika filmu ubralo jednu hvězdičku, protože jinak to mělo skoro na 90%. Ta postupně gradující šikana v prostředí, kde nováček byl chtě nechtě mlet těmi většími a základní pravidlo bylo nevyčuhovat a nesměřovat na sebe pozornost...bylo skvěle zpracované. * * * ()
Kvôli Zlu by som sa chcel naučiť po švédsky, aby som nemusel čítať titulky a mohol sa plne sústrediť iba na film. Film presne podľa môjho gusta, nemám čo vytknúť. Vynikajúce herecké predstavenie všetkých zúčastnených (hlavne Andreas Wilson a Gustaf Skarsgård boli skvelí), perfektná hudba, kamera, všetko môžem len chváliť. Niekoľko scén, z ktorých nabiehajú zimomriavky, priateľstvo, láska, hlavná postava, ktorej musí fandiť snáď každý, bojovnosť a zlo, ktoré je všade okolo nás. ()
Studentíci jsou v tomhle filmu opravdu krutí. Tak hustou šikanu jsem teda v rámci filmů ze školního prostředí ještě neviděl. A hlavní hrdina Erik Ponti se okamžitě zařadil mezi vůbec nejtvrdší bijce, které jsem kdy ve filmu viděl, a to je to pouze kluk v posledním ročníku střední školy, a hlavně je oproti jiným bijcům opravdu reálný a uvěřitelný (Wolverine je proti němu hadra :-)). ()
Hlavní hrdina není debil. Chová se přesně tak, jak by se choval rozumně uvažující člověk. Nenechá se sebou úplně vorat, zároveň se snaží plnit rozkazy a nařízení, aby prostě ten jeden školní rok dotáhl do úspěšného konce, navzdory veřejně tolerované šikaně. Ale čeho je moc, toho je příliš a všechno tak spěje ke konečné tragédii, která vás pak překvapí především tím, že k ní nedojde! Parádní švédský kousek, který jsem celý prožil ze zatnutými pěstmi. ()
Zlo se relativizuje, morálka pokulhává a divák vyžaduje pomstu... ()
90% - Velmi silný zážitek! Promiňte, že se nezmůžu na nic lepšího, ale tohle prostě musíte vidět na vlastní oči... ()
Jedná se o velmi kvalitní snímek to ano, ale až tolik? To zase ne. Do děje se divák vžije snadno, ale chybí více emocí, moc hercům nemůžeme věřit. Určitě nebudu jediný. Nejvíce vše srážejí nelogičnosti. Například, když starší žáci šikanují před zraky učitelů a ty nic nedělají. Podle starších jsou to pravidla školy, ale to mi moc rozum nebere. I přesto jsem se bavil a mile rád doporučím, ač jsem čekal trochu jinou podívanou a hlavně brutálnější .. 7/10 = 75% ()
Související novinky
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)
"Drž tu vidličku pořádně, Eriku! Pojďme si po večeři promluvit. Jen my dva... " Tak tady to někde začalo, tady se z mladého sympatického chlapce postupně zrodilo monstrum, které ve škole brutálně tyranizovalo spolužáky, mlátilo je do krve a nenávistně vzdorovalo autoritám. Kvůli zlu, které Erik páchal, byl také nemilosrdně vyhozen ze školy a jen díky obětavé milující matce dostal poslední šanci: Elitní chlapeckou školu, ve které, jak posléze hlavní hrdina zjistí, vládnou podivné zákony a nepsaná pravidla, kde třídní příslušnost a bohatství hrají nezanedbatelnou roli ve hře o "přežití", kde důstojnost dostává na frak a brutalita nejstarších studentů, šikanujících mládence z nižších ročníků, zůstává kantory a ředitelem ústavu naprosto nepovšimnuta. V tomto okamžiku se ve filmu začíná docela jiskřit - je naprosto nevysvětlený přerod Erika - tyrana z počátečních minut filmu do nové podoby Erik - vzdorný ochránce morálky.... V tomto smyslu mi absolutně nevadí nereálnost prostředí školy, s její lhostejností kantorů, vyučováním eugeniky, absence práva apod.. Neznám do detailu společenské poměry Švédska padesátých let a netuším, do jaké míry je kniha, podle níž film vznikl, skutečně autobiografická, přesto je pro mě mnohem nepochopitelnější změna Erikovy osobnosti, než přehlížení "pepřenky" nebo "octového úderu" ze strany personálu školy. Takový model agresivního chování zřejmě opravdu nemá s realitou nic společného. Když si však odmyslím těch prvních pár minut, kdy Erik byl na té "špatné straně", je Ondskan strhující a skvěle natočené drama, které šlape ve vysokém tempu celou dobu bez slabších momentů až k závěru, kdy je vyvrcholení trochu pokaženo velmi efektním, přesto ale nevhodným způsobem. Ondskan je dráždivý film - nutí diváka přemýšlet s Erikem, jak čelit tyranii studentské rady, zejm. sadistickému Silverhielmovi, nutí diváka lačnit po pomstě. Erik však volí jinou taktiku: trošku nepochopitelně má naděláno do kalhot z případného vyloučení a hraje roli vzdorného avšak pasivního hrdiny ghandiova typu. (SPOILER!) Nejednoho diváka jistě napadne hned od začátku - zvlášť, když Erik touží být právníkem - řešit problém právní cestou, nebo aspoň minimálně přes ředitele školy. Pokud se s touto možností od začátku nepočítalo, proč se najednou v závěru filmu objeví jako deus ex machina?? Příchod rodinného právníka na scénu je velmi efektní, ale nesouvislý s dosavadním Erikovým přístupem. S už zmíněnou přeměnou Erikovy osobnosti pak také souvisí finální "Nejsem jako ty, Silverhielme" a pomsta nevlastnímu otci - nepochopil jsem tuto změnu charakteru... (KONEC SPOILERU!) Přes tyto vady na kráse je Ondskan příliš dobře natočený film, který nastoluje hodně otázek o šikaně a agresivitě vůbec. Podobně jako třeba ve filmu Kdyby.. lze uzavřený prostor elitní školy se svými vlastními zákony chápat jako symbol pro jednu celou skupinu problémů - šikanou počínaje a gleichschaltungem v čisté podobě, jak ho zavedli nacisté, konče (viz např. Napola). Strhující film, který jde sledovat jen se zatajeným dechem. () (méně) (více)