V peřině

Tak, ale TAK moc jsem chtěl jít proti proudu, i Ježíškovi jsem napsal srdcervoucí prosbu protkanou sem tam nějakou tou výhrůžkou. No, možná jsem neměl písmenka vystřihovat z Rudého Práva a podepsat se jen jako "přítel" zřejmě také nebyl nejlepší nápad, protože toto privilegium věnoval evidentně někomu jinému. Takže, kde že se to duhové hovno vylouplo?? Snad kameraman Brabec sám sebe mylně přesvědčil, že když díky jeho ocasu vyrůstá Menzelovo potěr, takže se na něj nějakým záhadným způsobem přenesla i jeho(rozuměj paroháčova) režisérská invence a profesionalita, možná je vznik všeobecného problému i v tom, že v PEŘINĚ se dějí věci prapodivné a - cituji - život roztoče trvá 20-40 dnů. Samička roztoče vyprodukuje za pět týdnů svého života 60-100 vajíček denně. Během svého života vyprodukuje každý roztoč více než 2000 částeček výkalů obsahujících silný alergen. Konec citace. Snad neprospěla ani výroba zbytečných extrémů, tím myslím herecké obsazení, protože pět Rodenů a dva Polívky jisto jistě sejme mladý, odporný a žaludekobracející Kratochvíl, Balzerovou s Vašutem vyzmízíkuje transka a jezdkyně rallye Rolincová s rypákem jak klikou od blázince, a můj oblíbenec Mádl (pamatuješ, Jiříku, jo, za to ucho bych tě z hospy vyvedl zase) dokoná vše ostatní. Pokud se Vám zdá můj komentář nepřehledný a skákající od zdi ke zdi, pak je to právě proto, že tak nějak na mě tento barevný a falešný průjem zapůsobil. Přesněji řečeno jsem měl pocit, že se koukám na http://www.youtube.com/watch?v=EKqeoYp168Q , jenže tahle příšernost trvala pouhopouhé tři minuty, takže se ptám, pomýlený umělče...co bude příště??? Anthony Hopkins a Jakub Smolík ve westernu 5D??? (26.12.2012)

Tento zanr prilis neopevuji a neni to dle meho vkusu. Kazdopadne si mysiim, ze autori z nadpolovicni vetsiny dosahli toho, ceho dosahnout chteli a mozna diky prave tomu by se dalo ukol hodnotit jako splneny. To, ze se na to prilis nedalo divat je vec druha. Fantazie je velky pojem a tezko hodnotitelny, jelikoz fantazii se meze nekladou, zavisi na vkusu a vlastni velikosti. Fantazie je treba ocenit a proto 3*, ikdyz me se to ani v nejmensim nedotklo. (31.01.2012)

Můj původní komentář zněl přesně takto: :-D - nicméně s odstupem času jsem si uvědomil, že tento vytlemený smajlík není ani zdaleka tolik vytlemený, aby vyjádřil to, co měl. Komentář bych přeformuloval asi na takovéto znění: Škoda slov. Rodič, který toto pustí svému dítěti a ví, do čeho jde, je zřejmě terorista. Proti diareám podobným V peřině bych napsal zákon! (07.11.2011)

Karel Roden vypadá komicky a do role mi moc neseděl. Jiří Mádl vypadal trošku jako gay a při jeho kreacích a výrazech jsem se musel řezat. Kdybych bral tento film vážně musím dát odpad, ale beru to jako pokus o vtip. Hudba se dala poslouchat a možná kvůli tomu si aspoň takové hodnocení zaslouží... 4/10 = 41% (17.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)