Královna prokletých

Static-X, Dry Cell, Papa Roach, Candyhateful, Tricky, Wide Opan Cage, Godhead, Disturbed, Deftones ad. Hudba je nejlepší složkou filmu, i když popravdě k upírskému filmu bych očekával gotiku nebo alespoň dark wave. Nemluvě o tom, že se přímo nabízela skupina Lestat, která v té době ještě aktivně vystupovala. Jinak slušný vizuál, i když jeden má půl filmu pocit, že se dívá na videoklip, který však nedosahuje kvalit Hladu od T.Scotta. Ač je v názvu královna, tak Akasha příliš prostoru nedostala. Tahle romance má blízko k změkčilým sentimentálním příběhům ze ság Stmívání, Upíří deníky ad. Pravověrný fanoušek upířího hororu musí logicky zaplakat. Zákusy nejsou nejhorší, ale kde jsou vědra krve? A nevylepší to ani jedna utržená hlava. Hodnocení po letech nechávám, ale objektivně spíše 2*.... (10.12.2017)

Zoufalství - herecky mizerně obsazené, Stuartův neintonující a teatrální Lestat pouze deklamuje duté promluvy k ostatním úděsně vybraným postavám (co ti to udělali, Marie?). Příběh vystavěný z efektně upravených kousků master-piece upířin Anne Riceové, prostředí doslova divadelní a polystyrenové křičící "interiéry, vole" (asi málo peněz? - jen to moře prý nebylo nakreslené), triky ničivě úsměvné - od věčného kousání do krku a brady od kečupu po "létání" upírů, přes příchod Akashy skrze oheň. Prostě "haha" televizní film zaměřený na fenomén krve/zubů (Lestat má dokonce špičáky hned čtvery), veselých triků, kruté hudby a domorodého kostýmu Akashy, která měla být vlastně z Egypta, ale tvůrci na to při všech těch cool úpravách asi nějak zapomněli. (01.08.2011)

6000-ročná egyptská kráľovná pripomína pološialenú brušnú tanečnicu, ktorá nedávno ušla z liečebne, z 2000-ročného supercharizmatického dlhovlasého blonďáka sa stal úbohý šašo so začínajúcou plešinou, z pôvodného Lestata, neustále zmietaného medzi vlastnou márnivou a rebelskou povahou a láskou k smrteľníkom a všetkému živému, nám tu zostal len narcistický exhibicionista, a Riceovej prepracovaná mytológia je ošklbaná a zmenená k absurdnosti. Spolu s Newellovou Láskou v čase cholery je Kráľovná prekliatych asi najväčším zbastardením knižnej predlohy, s akou som sa vo svojom krátkom smrteľnom živote stretol. Ale tento "film" je zlý aj bez ohľadu na predlohu, nefunguje réžia, atmosféra, väčšinou ani vizuálne efekty a hlavne scenáristi by si zaslúžili minimálne zákaz činnosti a maximálne "intímne" stretnutie s Akashou. Z odpadu to zachraňuje len Jonathan Davis a jeho výborný soundtrack (i keď aj tam by som stínal hlavy za to, že z piesní boli vynechané Lestatove zmyselné husle). 1 / 10 (05.03.2009)

Ani jsem netušil, že moje milovaný Interwiev s upírem má nějaké pokračování. Sice bez Cruise, Pitta a Jordana a zaměřené na mladší, ale stále stylové pokračování. Příběh je popravdě nic moc, ale postavy, kamera, atmosféra založená na kombinaci nočního velkoměsta a starobylých hradů a nu-metalová hudba (moc ji nemusím) která tomu sedla jak prdel na hrnec - tohle všechno tvoří perfektní stylovou záležitost. A pořád přes to všechno pozlátko je to klasický upírský film okořeněný jen pár inovacemi (upíři se můžou vysávat mezi sebou, nesmějí vysát poslední zbytek života). Mě se to líbilo. (13.12.2009)

Atmosféra, kterou snímek oplývá prostě musí přehlušit veškerá klišé a vtáhnout vás do děje. Líbí se mi nápad, kdy se hlavní postava (klasicky pojmenovaná jako Lestat) rozhodne přestat skrývat svou identitu a naopak se vrhne do světa rockových umělců. Od malička zbožňuji upíry a tématiku kolem nich (vyjma Twilight, jen aby bylo jasno) a uhlazený Stuart Townsend se na svou roli opravdu hodí. Navíc všechny fanoušky metalové hudby potěší výborný soundtrack! http://www.youtube.com/watch?v=fuCAjTbRfL8 (20.05.2013)