Režie:
František FilipScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
Eduard LandischHudba:
Luboš FišerHrají:
Alena Vránová, Vladimír Menšík, Čestmír Řanda st., Petr Štěpánek, Josef Vinklář, Marie Motlová, Luděk Kopřiva, Bohumil Bezouška, Štěpán Bulejko, Josef Beyvl, Otakar Brousek st., Václav Kotva (více)Obsahy(1)
Historická komedie se točí kolem veselé hostinské, vdovy Kateřiny (A. Vránová) v Jirchářích. Vdova je půvabná, a tak o ni má zájem mnoho mužů. Protože je všechny odmítá, nazývají ji povětrnou. Purkmistr Šimon (Č. Řanda) nemůže potlačit žárlivost a když páni radní opět poukazují na výtržnosti a povážlivou pověst hostince i jeho majitelky, pověří nového rychtáře kožešníka Sukovského (V. Menšík), aby u paní Kateřiny udělal zkoušku… Alena Vránová zazářila v hlavní roli krásné, něžné i drsné, veselé i odvážné vdovy po hostinském, která si chce zachovat samostatnost co nejdéle, i za cenu živnosti s neblahou pověstí. Musí odrážet nekončící útoky závisti, uražené ješitnosti, pokrytecké morálky i dotčené bezvýznamnosti, pobuřuje už tím, že se liší od vžitých představ, za nimiž se skrývá hodně nectnosti a přetvářky. Úsměvný příběh na motivy historické povídky Zikmunda Wintra Rychtář v pasti natočil podle scénáře O. Vogeltanze v roce 1976 režisér F. Filip. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Nikdy jsem neměl tyhle vskutku až dekameronské příběhy příliš v oblibě. Všelijakè ty chytrácké ženské, které vždy obalamutily mužské osazenstvo myslící jen na jedno, respektive jen něčím. Zkrátka další milostná šmodrchanice a v tomto případě navíc bez zřetelné, nosné dějové linky. Tedy tak trochu o ničem a navíc Vránovou jsem nikdy nemusel.....tedy Alču. ()
Moc hezký filmeček s dějem zasazeným do renesanční Prahy. Jeden z těch mála počinů, které v sobě snoubí vícero žánrů či nálad. Na jednu stranu komedie se zápletkou plnou omylů, na stranu druhou vlastně smutný příběh s koncem, který by si divák přál jiný. I když pak by to nebylo tak dobré. Herecké projevy všech zúčastněných bezchybné, nejvíce ovšem vyniká Alena Vránová v roli živé a rázné šenkýřky, která zde vystřídá hned několik hereckých poloh. K tomu všemu pěkná hudba páně Fišerova, jež v závěru se sněhovou nadílkou činí z tohoto snímku ideální film na Vánoce. Nemám, co bych tomuto dílu vytkla. ()
Což o to, Alena Vránová si v hlavní roli hostinské nevede špatně a role ji přesně sedne - snad jen místy hraje až příliš divadelně, k čemuž přirozeně formát inscenace svádí (ale tato výtka se rozhodně netýká jenom jí). Kořením této komediální inscenace z doby 16. století jsou však hlavně výstupy Vladimíra Menšíka a úsměvu se nelze ubránit ani u Marie Motlové či Luďka Kopřivy. Celkově ale musím konstatovat, že o žádný zázrak nejde - chvilkami to bylo i kapku nezáživné. ()
Zajímavé, že hostinská místnost bylo nazvána "Piterna". Nemyslím, že by se takto byť v 16. století hospoda nazývala. Herecké obsazení je slušné a Vladimír Menšík do hospody prostě patří, dokonce na začátku v bitce rozbije o někoho židli. Chybí trochu nadsázky a vtipu, jak bychom podle obsazení mohli očekávat. Humorný podtext by udělal tuto inscenaci zajímavější a i Zikmund Winter uměl psát své historické povídky s vtipem. ()
Historická novela posloužila Františku Filipovi k jinotajné inscenaci, v níž se dokonale zazrcadlila normalizační společnost se svým udavačstvím a pokrytectvím: kolem krásné Kateřiny se točí chtiví a mstiví měšťáčci, kteří – dostane-li se jim moci – neváhají využít ji k svému prospěchu. Kožešník, který se stane rychtářem (a následně i zlodějem, vyděračem a udavačem), je sice jen jedním z armády slabochů, zato ve skvělém podání Vladimíra Menšíka vtěluje veškerý hnus mstivosti, která přelstívá i jeho vlastní hloupost a jíž odolá jen jeho poživačnost, na niž nakonec doplatí. Menšíkovi se podařilo tato charakterová břemena dokonale ovládnout, balancuje na hraně komiky a tragédie, kterou především tlumí stylizace prostředí, zvláště exteriérů, jejichž útulná semknutost, blízká malbám Carla Spitzwega, předznamenává, že nakonec začne sněžit. K žádné vánoční útěše a – přes epikurejství většiny postav – ani k žádnému boccacciovskému finále nedojde: pozornost strhává titulní postava ve svém trvale ohroženém, zneužívaném ženství, lidská – a svou vnitřní pravdivostí oprávněná soudit. V panoptikálním reji dolézání, špiclování, zatýkání a předstírání nade všemi vítězí, ale je to vítězství hořké, dále osamocující. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Téma celého příběhu se točí kolem zákona tzv. „poctivého spaní“. V praxi to vypadalo takto: Rychtáři prováděli zkoušky poctivého spaní, kdy chodívali v noci po domech a zjišťovali, zda u svobodných děvčat nenocují mládenci. Většinou u nich mohli zůstávat jen do deseti hodin v noci a za nedodržení pravidel byli trestáni. (sator)
- Alena Vránová vytkla Vladimíru Menšíkovi, že se nedrží textu, a proto neví, kdy má ona nástup. Menšík se urazil a odešel z natáčení ke zděšení režiséra Františka Filipa. Natáčení proběhlo v chladném duchu a Menšík s Vránovou rok nemluvil. (sator)
Reklama