Frida
Frida
Režie:
Julie TaymorKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Salma Hayek, Alfred Molina, Valeria Golino, Mía Maestro, Roger Rees, Diego Luna, Patricia Reyes Spíndola, Margarita Sanz, Geoffrey Rush, Amelia Zapata (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Fridu už od mladých let fascinovalo umění a oplývala výtvarným talentem. Byla plná života a zamilovaná do svého přítele Alexe. Jednoho dne ale přišla obrovská tragédie. Autobus, ve kterém cestovala Frida s Alexem havaroval a vypadalo to, že Frida už nikdy nebude chodit. Po návratu z nemocnice byla velmi dlouhou dobu upoutána na lůžko. Následovala další rána, Alex odjel studovat do Evropy. Frida se ale přes ohromnou bolest rozhodla, že nepříznivý osud zvrátí. Začala velmi intenzivně malovat, její obrazy byly jedinečné a originální. Fridina léčba je velmi nákladná a rodina se začíná dostávat do nepříznivé finanční situace. Dívka nechce být pro rodiče břemenem a poté, co se znovu postaví na nohy, se vydá za vyhlášeným mexickým malířem Diegem Riverou, aby její práci ohodnotil. Ten je z mladé umělkyně nadšený a rozhodne se ji představit mexické smetánce. Diego je okouzlující umělec, komunista, který se částečně angažuje v politice, a zároveň působí jako magnet na ženy. I Frida jeho kouzlu nakonec podlehne a Diego je celý pryč z mladé, talentované umělkyně. Jeho zase okouzluje Fridin divoký způsob života a na přitažlivosti jí přidává i neskrývaná bisexualita. Frida a Diego se sblíží, velmi se milují a když slavný malíř nabídne Fridě sňatek, souhlasí. Přestože Diego zcela otevřeně přizná, že nikdy nedokázal být věrný a je si jist, že to nedokáže ani v budoucnu. Rodiče Fridy nejsou nadšení z dceřiny volby, ale je pravda, že Diego splácí jejich hypotéku. Na svatbě se Diegova exmanželka Lupe velmi opije a vrhne se na Fridu. Ta vyčte svému manželovi, že se jí nezastal, ale později ženě odpustí a dokonce se s ní spřátelí. Lupe jí popíše průběh jejich nevydařeného a nešťastného manželství a mnoho záletů, které musela strpět. Brzy přichází i první nevěra, kterou musí přenést přes srdce Frida. Diego dostane nabídku na práci v New Yorku a tak pár brzy odjede dobývat Ameriku. Frida není z mocných Spojených států nadšená, Diegovi život v New Yorku vyhovuje, pochopitelně i všechny neřesti, které s sebou život mezi bohatou smetánkou přináší. Brzy Frida přichází s velkou novinkou, je těhotná. Touží po miminku, Diego zprvu nesouhlasí, ale nakonec se rozhodne, že svou lásku podpoří. Frida ale bohužel potratí, osud jí tedy přináší další tvrdou ránu. Po návratu z nemocnice přijde nepříjemná zpráva z Mexika. Fridina matka je na smrt nemocná. Frida se tedy vydá zpět domů, kde najde kromě umírající matky i sestru Cristinu s monoklem, který jí udělal její manžel předtím, než od něj na dobro odešla. Diego řeší v New Yorku velký problém. Jeho politická angažovanost se stává pro jeho zaměstnavatele nepřekonatelným problémem, a když Rivera odmítne předělat své dílo proti svému přesvědčení, dostává výpověď. Frida se chce vrátit domů, Diego ne. Nakonec se pár vrací do Mexika, Diego je ovšem nešťastný a nespokojený se svou prací. Frida nabídne Cristině práci v Diegově ateliéru. Nepřinese to bohužel nic dobrého, Diego její sestru svede. Frida se od Diega odstěhuje, utápí se v alkoholu, velmi se trápí a nedokáže mu odpustit. Přesto se rozhodne mu pomoci, když jí požádá, aby v otcově domě ubytovala bolševického revolucionáře Trockého, který byl Stalinem vyhnán ze země a hrozí mu smrt... (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (385)
Sympatický výkon Alfreda Moliny mě dostal ještě trochu víc než samotná Salma Hayek, i když jí ta role odbojné malířky pozoruhodně sedla. Taky byla ovšem mnohem krásnější než Alfred, takže rozhodně bylo na co koukat.Její obraz bych si sice doma nepověsila, ale osobnost to byla rozhodně nevšední a pozoruhodná. Viděno v rámci projektu 52 films by Women. ()
Životní příběh slavné extravagantní mexické malířky Fridy Kahlo. Scénář : Clancy Sigal, Diane Lake, Gregory Nava a Anna Thomas. Kamera : Martin McGrath a Robert McLachlan. Ocenění : Oscar '02 - masky, hudba; nominace: hlavní herečka (S. Hayek), výprava, kostýmy, píseň (Burn It Blue) Zlaté glóby - hudba; nominace: herečka v dramatu (S. Hayek) BAFTA - masky; nominace: kostýmy, vedlejší herec (A. Molina), hlavní herečka (S. Hayek) FF Benátky - Mimmo Rotella Foundation Award, nominace na Zlatého lva Las Vegas Film Critics Society Awards - výprava Satellite Awards - kostýmy, hudba. .....Hudba : Elliot Goldenthal. Ve filmu mimo jin zazní - Los Cojolites - El Conejo http://www.youtube.com/watch?v=-DqurPUiPOI 2003 - USA Academy Awards - vítěz (Nejlepší originální hudba) 2003 - USA Academy Awards - nominace (Nejlepší originální píseň, za píseň "Burn It Blue") 2003 - USA Golden Globes - vítěz (Nejlepší originální hudba) 2003 - Satellite Awards - vítěz (Nejlepší originální hudba) 2003 - World Soundtrack Awards - vítěz (Nejlepší originální soundtrack roku) 2003 - World Soundtrack Awards - vítěz (Skladatel roku) 2003 - World Soundtrack Awards - nominace (Nejlepší originální píseň, za píseň "Burn It Blue") http://www.youtube.com/watch?v=YTMSojPcF1g ()
"I love a man with melones that are bigger than mine." "And I love a woman with cojones." ____ Velmi pozoruhodný biografický portrét o emancipaci proslulé surrealistické malířky Fridy Kahlo. Přesto nejde o standardní ekvivalent svého žánru - jeho interpretace je pojata velice zábavnou, mnohdy poeticky subtilní, a až absurdně humornou formou - snímek se kupříkladu nezdráhá komicky vyobrazit mexickou pospolitost, erotickou apetenci, či bořit čtvrtou stěnu, viz. pasáž s parodií King Konga - a je velice divácky benevolentně vstřícný a nečekaně atraktivní - za což vždycky rád dávám plusový bodíky hore.... Snímek jako takový je každopádně velice poutavý, ale absolutně nechápu, jak nemohla Salma Hayek získat cenu Akademie za svůj hravě pojatý a bezvýhradně fenomenální herecký koncert - no a dr. Octavius zdatně sekunduje. Škoda jen těch repetitivních tendencí narativu a patetického závěru, ale jinak nemám žádné vyloženě negativní výtky.... VERDIKT: takové prototypy biografií by měly vznikat - temperamentně odlehčené, zábavné, a především pak stravitelné. 8,5 srostlých obočí z 10 ()
Klasický životopisný filmík, tentokrát o maliarke, o ktorej som v živote nepočul. Atraktívne postredie a silné herecké obsadenie vyzdvihujú tento film u mňa nad piemer. Keby bola suchárka, určite by to bolo ovela nudnejšie. Zaujímavé, že sa pri distribúcii hovorilo o ňom ako o filme Salmy Hayek, aj ked ho nerežírovala. A aby som nezabudol, Salma je kásna, Frida nebola ani zďaleka, takže sa jednalo o malý podvod voči divákovi. Po rozbore filmu na všmu uznávam jeho kvality, ktoré som na prvý krát nepochytil a o ktorých by sa dal napísať obšírny článok. Napriek tomu to u mňa na plný počet nevytiahol. Chýbalo silnejšie emocionálne vžitie sa do filmu, napríklad takým iracionálnym spôsobom, akým sa milovali dve hlavné postavy. Skvele napísané postavy a pochopenie doby, v ktorej sa príbeh odohráva. O prepojení charakteru malieb a vizuálnej, resp. výtvarnej stránky ani nehovoriac. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (15)
- Snímka zahajovala MFF 2002 v Benátkach. (MikaelSVK)
- Alfred Molina pro roli Diega Rivery přibral 50 liber (asi 23 kilogramů). (PußyMagnet)
- Původně měla hrát Fridu Laura San Giacomo, ale fanoušci nesouhlasili, aby jejich modlu hrál někdo bez mexických kořenů. (PußyMagnet)
Související novinky
Film Music Prague 2014
Americký skladatel Elliot Goldenthal, který je držitelem Oscara® za hudbu k filmu Frida, a britský skladatel Patrick Doyle, jež je autorem hudby k velkofilmům jako Thor, Harry Potter a Ohnivý pohár… (více)
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (více)
Přiznám se bez mučení, že některým komentářům k tomuto filmu ne příliš rozumím. Je pravda, že v některých pasážích scénář i režie poněkud drhnou; stejně tak je ale pravda, že toto drhnutí ani v nejzranitelnějších momentech díla neklesá pod práh velkého umění. Klady filmu mnohonásobně přesahují jeho dílčí přešlapy. Životní příběh vynikající mexické komunistické malířky je strhující a burcující sám o sobě. V tomto případě se podařilo propojit přirozeně a spontánně ideu s ryzím, neopakovatelným uměleckým výrazem a mučednickým ženským životním údělem. Do necelých 47 let životní pouti nastřádala drobná mexická krasavice tolik, co by bohatě vyplnilo hned několik průměrných dlouhověkých životů. Životní láska s dalším gigantem světové malby Diego Riverou dala i tak bouřlivému životu další bouřlivý rozměr. Ne lesbické lásky - spíše objetí - , ne četné milostné avantýry, z nichž ta s Trockým nebyla pro Fridin život nepodstatnou, ale prolnutí tragického údělu mrzačky, velké umělkyně, tragické matky a ideové ženy spolu se zachycením neopakovatelné atmosféry Mexika té doby, Mexika Lázara Cárdenase, činí FRIDU, byť produkovanou americkou a kanadskou filmovou společností, filmem v pravdě mexickým. K tomu patří i barevná výraznost a doslovně malířské pojetí řady scén zejména v první části FRIDY. Trhaná filmová kompozice i syžet jakoby odpovídaly i přeryvům a bouřlivostem nezkrotného Fridina díla vztahu k životu. Kolážová intermezza i animace děl Kahlové dynamizují děj filmu a obohacují jeho kompozici; propůjčují mu výraznou osobitost a nezaměnitelnou neopakovatelnost. Neméně působivá je i sklenující hlavní dějová linka: "postelový přenos" umírající umělkyně z jejího bytu do výstavních prostor, v nichž došla naplnění její touha předvést krví vydřené dílo milované rodné zemi a jejím lidem. Socialismus, slovo, které je dnes odsunuto na periférii lexika postmoderního světa, má i tento rozměr svého duchového bytí. Hayeková možná nepsala scénář, určitě nerežírovala, ale nezpochybnitelně byla hlavní hybatelkou dějů a produkce tohoto nevšedního filmu. Julie Taymorová, jméno pro mne dosud zcela neznámé americké režisérky střední generace, zachovala a dále rozvinula ženskou optiku, která byla pro Hayekovou zřejmě hlavním motivem, jenž ji vedl k prosazení tohoto "nekasovního" námětu. Na stříbrném plátně tak byla zachycena s mimořádnou pietou a úctou, s něžnou básnivou neiluzívností, která nic nezamlčuje, ale ani nedémonizuje, velmi podstatná - pro naši společnost prakticky zcela neznámá - část života a pohybů i životního stylu meziválečných levicových avantgard. Platí to nejen pro tu mexickou ale i francouzskou; neméně působivé jsou i ty pasáže FRIDY, které zachycují rockefellerovské prostředí USA třicátých let. Tento zcela nehollywoodský feministický film s naprosto neyankeeovskými rysy svou latinskoamerickou poetikou nemůže neupoutat pro způsob, jakým dokázal divácky přesvědčivě a poutavě přiblížit látku tak nesnadnou a fimovému zpracování se vlastně až bouřlivě vzpírající. () (méně) (více)