Horem pádem

To, co se dalo v předchozích Hřebejkových filmech omlouvat retro náladou, která s sebou automaticky přináší jistou idealizaci a zkreslení, vyplouvá v "současném" Horem pádem na povrch. Horem pádem je křečovitý, laciný, hysterický, kýčovitý a sentimentální film. Snaží se vyprávět o různých podobách mezidlidských vztahů, ale místo, aby citlivým způsobem vytvářel postavy, staví je do extrémních, nevěrohodných a vykonstruovaných situací. A pokud si nějaká postava vydobude alespoň určitou dávku porozumění, zabije ji v zápětí hysterickým výstupem. Jarchovský je neschopný scenárista a u Horem pádem to konečně snad vyšlo najevo, nedokáže napsat postavu, dialog, ani skutečný konflikt. Navíc používání filtrů (především tedy extrémně žlutý) akorát otravuje a vadí, navíc odvádí od toho, na čem zřejmě záleží autorům nejvíce, od postav a jejich vztahů. Přehrávající herci navíc zabíjejí i to, co by jinak mohlo fungovat... (03.07.2004)

Film není hysterický. Jen reakce některých lidí na něj. A opět budu v opozici. Nevadily mi filtry, ty byly podle mě logicky použity, televizního zpracování jsem si nějak nevšiml. Hodně toho stojí a padá na hercích. Nejvíc se mi líbil Petr Forman, jako trošku "upozaděný" český emigrant byl správně obsazen. Z ženských rolí mě zaujala Emília Vašáryová, ovšem o mnoho více Nataša Burger, jejíž touha po dítěti doslova vystupovala z plátna. Jiří Macháček mi nevadil, zato Jaroslavu Duškovi jsem jeho postavu nemohl moc uvěřit. Jan Tříska měl menší prostor. Řachatá komedie to opravdu není, vyloženě komické momenty tam pro mě byly tři (maso, čaj, bojové umění.) Hřebejk s Jarchovským IMHO říkají pravdu o české povaze, ale zobrazují (v každém filmu, nebo jenom v tomto? nevím...) spíše lidi tzv. "vychcané", či "přidrzlé", jejichž kopie na vyšších místech (platově a kariéristicky) jsou těmi opravdovými démony, kteří pro své vlastní obohacení nevázají zenužít naprosto čehokoli. Snímek mrazí a zároveň se smějete. Naprosto to vystihují prostřihy konce filmu (Nedvědův dres vs. hooligans.) Závěr je fantastický, silný a strhne vás. U filmu Pupendo jsem si svými hvězdičkami nebyl tak úplně jistý, ale po dalších shlédnutích film u mě nabývá kultovnosti. Stejně tak je to s Horem pádem. JAK NEMÁM FANDIT, KDYŽ JE ŽIVOT TAK ZKURVENEJ? (25.10.2004)

Tento film asi dost reflektuje povahu našeho národa. Hřebejk nám předvádí sondy do životů různých sociálních vrstev. Myslím, že oproti vysloveně komerčnímu Pupendu, se režisér pohnul dál. Opravdu mě překvapil Macháček. Jeho role v Samotářích byla už scénářem předurčena k tomu, stát se populární. V tomto filmu ovšem Macháček září. (21.11.2004)

S dobrym umyslem natoceny, avsak od rezisera nedotazeny pokus o jakousi spolecenskou kritiku, ktera v konci vyzniva az snad trapne. Pateticnost konce je opravdu prehnana, pan reziser si ten prvoplanovity kontrast v zaveru filmu, ktery byl zrejme urcen jedincum s tezkou oligofrenii, mohl odpustit. Ci alespon vedle idylickych vyjevu z Australie mohl ukazat i jeji problemy, i jeji antisemitismus atd. Ono je to vzdy lehke odsoudit cely narod, jeho spolecnost (i kdyz spravedlive, coz Hrebejk v tomto filmu cini, aby nedoslo k spatnemu pochopeni meho komentare!) a byt jejim samozvanym "procitnuvsim" kritikem, vsak cinit tak s gracii a predevsim verohodnymi obrazy na platne, je uz tezsi... Jedno pozitivum tu je ale prece: ze Machacek je opravdu herec, ktery umi zahrat ruzne role a ne jako pan Liska, ktery hraje vsechny sve postavy stylem "dalsi navrat idiota". (20.12.2004)

Filmy pana Hřebejka mají poslední dobou zoufale sestupnou tendenci, bohužel. Po naprosto úžasných Pelíšcích a Musíme si pomáhat následovalo slabší Pupendo a teď tohle dílo. Ja si tak pročítám komentáře, tak u mě to na odpad rozhodně nen z několika důvodů. V rámci české kinematografie jde o dílko z lepších, navíc herecké výkony jsou famózní (nejen Emília Vášáryová, která je naprosto úžasná, také Jiří Macháček, Pavel Liška atd., jenom Petr Forman mi přišel dost slabý v některých chvílích, zejména když byl osamotě s paní Vášáryovou), ale bohužel herci nedostávají moc prostoru, postavy jsou strašně málo nápadité - a tím se dostávám k asi největšímu problému filmu - totiž ke scénáři. Ten se tentokrát podle mě prostě nepovedl, autoři se snažili být cool, natočit o tom, jak to dneska chodí, ale vybrali si tak extrémní prostředí, situace a osoby, že toho je prostě na jeden film moc. Navíc chtít ve 108 minutách rozebrat problémy rasismu, emigrantů, ilegálního převozu imigrantů, rodinného odloučení, touze po dítěti, fotbalové fanoušky, zloděje a lichváře, a ještě pár jiných věcí je prostě moc velké souto. A co mě zklamalo ještě víc, je ta složka filmu, kterou jsem na panu Hřebejkovi vždycky obdivovala, že jí dokázal bravurně zvládnout - totiž kamera a hudba. Modrozelené (á la Matrix), žluté a žlutozelené filtry mi například přišly naprosto nevhodně použité a připadaly mi spíš jako že si tvůrci hráli na západní kinematografii, ale přitom tvořili film o českém národu... A hudební složka pouze připomínala snahu o moderní filmový podkres, ale je zoufale křečovitá. Já jenom doufám, že pan Hřebejk si dá pro jednou větší pauzu a příště natočí zase něco moc hezkého, protože na to má. (14.07.2005)