Horem pádem

Hřebejk je bezpochyby jedním z našich nejlepších režisérů současnosti (u mě nejlepší). Jeho filmy mám rád, jsou mi blízké, poznávám v nich autentické situace na chlup podobné těm, které jsem sám prožil, kterých jsem byl svědkem nebo o kterých jsem slyšel .... Byl jsem zvědav, jak dopadne jeho výlet do současnosti. Do doby, kterou znají nejen pamětníci zaživší dobu "Pelíšků" :) .... A Hřebejk to zase vystihnul. Nekompromisně, dost tvrdě a tradičně vtipně "nastavil zrcadlo" :) tomu jací jsme. A nejenom určitá skupina. Myslím, že v tomhle filmu se může identifikovat skoro každý.... Jako vždy u Hřebejka přesný casting dal vyniknout především Emílii Vašáryové a Petru Formanovi. Ti jsou ovšem jen "vyčnívající špičkou ledovce" skvělých hereckých výkonů tohohle filmu. (05.04.2005)

Z českých filmů si většinou nenechávám nic utéct a snažím se vidět vše. Kupodivu, tohle mi tenkrát uteklo a i když to od té doby běželo párkrát v TV, nikdy se nazadařilo až dnes. Žel nadšený z toho nejsem. Skoro by se zdálo, že to má nějakou základní dějovou linii, ale nemá. Je to spíše slepenec několika různých příběhů u kterých čekáte závěrečné prolnutí a nějaký efektní závěr a ono nic. Hřebejk s Jarkovským si tu tak odplivli nad některými z nás a já ani netuším proč a co je k tomu vedlo. Asi chtěli být moderní proevropští. Chabý scénář seč mohou dotahují herci a hezká kamera (až an tu přežloutlou Austálii)  a snad proto tomu nedám svě hvězdičky. Docela by mne zajímal onen progresívní přístup obou pánů dnes, kdy plot už se zase může říkat a ochrana vnějších hranic také. Dávám za 3 čaje s citrónem, ale bez medu! PS. Já si také myslím, že by ta malá zelená zemička měla zůstat nám ! * * * (29.01.2022)

Příběh ze života – Dobře, já to beru. Tento snímek mi ovšem vůbec nesedl a ničím nezaujal. Pro mě to byla jedna velká nuda. Jako komedie mi to rozhodně nepřipadalo, možná okrajově, ale nějak jsem si toho nevšiml. A ten průvodný komentář po celou dobu filmu mi to ještě víc znechutil. Nejspíš tyto filmy české kinematografie jdou mimo mě… (11.01.2011)

Já se na něj tak těšil !!! Pořád jsem žil v přesvědčení, že přicházím o strašně moc, když jsem tenhle snímek viděl až po více jak 3 měsících od premiéry... Herci naprosto vynikající, osudy lidiček vynikající, muzika skvělá....ale ale ale proč mě pronásleduje ten divný pocit, že by se zas tak nic moc nestalo, kdybych ten film neviděl.... Osobně na mě působí ten film dojmem asi tak, jak pejsek s kočičkou dělali dort... naházeli tam s nejlepším vědomím a svědomím (možná!!!) nejlepší ingredience co měli po ruce (v případě filmu: herci, hudba, příběh respektivě námět a jiné) a logicky by měl vypadnout superdort, ale dort není úplně "apetýtlich"... a navíc působí poněkud levně a podbízivě a tak křehce... možná s odstupem času, až se ten "dortík" rozleží a vstřebá nebo si ho "dá" ještě jednou..., tak člověk přehodnotí ten prvotní pocit... (15.01.2005)

Nečekané vzepětí na pokraji sil vyčerpaného koně. Hřebejkova filmařská nejistota a Jarchovského tématická roztříštěnost se po nesnesitelně únavném Pupendu znovu zvýrazňuje úměrně tomu, jak blíže současnosti se přibližují. Proto by měl dát zvláštní honoráře hercům, kteří ze sebe až na pár výjimek dostali životní maxima. O to větší škoda pak je výsledná pachuť toho, jak moc pomíchané všechno je a do příjemně stravitelných životních problémů se za každou cenu musí dostat příznaky společenské krize. (28.06.2005)