Duše jako kaviár

Jeden psychicky nevyrovnaný jedinec vedle druhého a všichni hledají v životě smysl, štěstí a lásku. Vzhledem k jejich povahám se jim to moc nedaří. Divák sleduje jejich mnohdy marný boj především s vlastními nenaplněnými představami. Příběhově je to proplétání jejich osudů a životů, které se nikam neposouvají. Ač mě všechny postavy svým chování štvaly, dívalo se na to dobře a vcelku se zájmem jsem film sledoval až do konce. Herecky to také bylo obsazeno i zahráno slušně. Nicméně vhledem k nesympatickým postavám a neukotvenému a vlastně nezajímavému příběhu a nepovedené „dramatizaci skutečného života“ jsou to jen slabé tři hvězdy. Po skončení filmu mám nejlepší pocit z toho, že v reálu jsou kolem mě lepší lidé. :-) (15.03.2024)

Fakt jsem nečekal, že si někdo jiný na české filmové scéně troufne šťourat do Hřebejkovy domény, a totiž filmových spletenců vztahů, nevěry a milostných n-úhelníků. Protože o to přesně v tomto filmu jde - sledujeme příběhy jedné rodiny po smrti hlavy rodiny, kdy se matka - i obě dcery (Karolína Kaiserová a Tatiana Vilhelmová) potýkají s nástrahami lásky, nevěrou či nepochopením okolí. V některých ohledech už byl tento film hodně přehnaný, a chce se mi věřit, že to přece s českým národem nemůže být tak špatné (Jana (Tatiana Vilhelmová) se svěřuje se svým podezřením, že jí manžel zahýbá, své nejlepší kamarádce Karin (Alice Bendová), aniž by tušila, že je to právě ona, s kým si její manžel užívá). Taky mi vůbec do filmu nezapadala příběhová linie bratra Vladimíra (Jan Budař) - ač právě ta by si možná zasloužila samostatný film, a s přehledem válcuje zbytek filmu. No nic, viděl jsem, a znovu už si tento film rozhodně nepustím... (03.04.2012)

Zkažené duše v hajzlu... jedině tak lze přistupovat k tomuto filmu. A jen těžko budete nalézat zárodky sympatií nedejbože ztotožnění s osůbkami angažovanými v bahnu lží a peripetií kaviárové existence, nebo lépe - naší existence?! Ne, ať si kdo chce co chce povídá, Duše jako kaviár pro mě není komedie, je to mrazivý film s jasnou dávkou pesimismu (což dle mého názoru jasně podtrhuje scénaristické a režisérské opratě Milana Cieslara), který je občas nakopnut do výšin snesitelné koukatelnosti nadhledem a jemně lidským humorem, úsměvnou pointou anebo naprosto žádnou pointou - mimochodem, a snad i ponaučením. Zde hodně podotýkané technické zpracování, mě hodně zaskočilo, protože zrnitost obrazu se vyskytuje v dost podivných až nevhodných scénách (obzvlášť v těch málo osvětlených), takže je otázkou zda je to záměr nebo opravdu jen nedostatek financí - obé asi sehrálo roli. Nakonec jsem si ponechala herce - ti jsou skutečně velmi dobře obsazení, od čistě esteticky využitých ikon (Filip Blažek, Alice Veselá), přes charakterově a společensky typizované postavy (Saša Rašilov, Ondřej Vetchý, Vilma Cibulková a Kateřina Kaiserová) až po střeleně- ujeté figury (Tatiana Vilhelmová a Jan Budař). Mé lehké srozumění s jednotlivými postavami se během filmu několikát přelilo diametrálně odlišným směrem, ale ponejvíce jsem "soucítila" s neúspěšným malířem, jeho rodinou a pubertální studentkou. Ale i to mě nestačilo, abych děj plně prožila a prodýchala až dokonce, neboť i přes svoji krátkou stopáž, se objevilo pár vyloženě hluchých míst, kdy film totálně ztrácí tempo a ulpívá do hysterické nicoty. (24.05.2006)

Tohle je celý Cieslar....zase některé scény naprosto skvěle natočené, jednotlivosti vybroušené, ale jako celek rozpačité až pitomé. Herecky výtečné, zejména Vilhelmová je zcela "zralá na ránu". Souhlasím s myšlenkovým poselstvím filmu, že životní problémy si vytváří člověk jen a jen sám a pomůže si taky jenom sám. A kdo je beznadějnej případ, ten v apatyce nekoupí...Rozhodně to není film, který by šlo jedním šmahem odepsat, jen to chtělo trošku vypilovat...70% (27.06.2014)

Ani druhou dnešní reprízou jsem si neudělal radost a mohl jsem z původního hodnocení dva kousky uspořit. Komedii jsem ve filmu hledal v podstatě marně, dramatem tady ale bylo téměř všechno (včetně obyčejného otevření dveří). Všechny postavy byly brutálně nesympatické, prim u mě hrál tragéd v podání Saši Rašilova a v těch sto minutách u mě převládal pocit nudy. V závěru jsem už tvůrce podezíral z toho, že je jejich oblíbenou destinací americké Silicon Valley, nejenže do filmu obsadili trio Vilhelmová, Cibulková, Veselá, oni se tématu dokonce přímo věnovali. Já tohle křemíkové tunění nemám rád. (01.11.2020)