Lucerna

Vidět po mnoha letech stejnou inscenaci a zažít stejný pocit svěžesti a radosti jako kdysi, nemuset nic měnit na svém hodnocení, to se nestává každý den! A ta jména tvůrců i herců uvedená v záhlaví! Co jméno, to skvost! No, co dodat? Užili jsme si to! Možno shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=v0r0ap4bNpI (13.11.2014)

Podceňovaný Jirásek-autor historických próz se do českého povědomí současnosti dokázal překvapivě prosadit jinak: svou méně prezentovanou tvorbou dramatickou. Jako velmi často v případě historických televizních adaptací mu přitom byl nápomocen režisér František Filip. Motiv osvícené vrchnosti. snová myšlenka české poddanské rezistence feudální minulosti, se dostává i tady do popředí. Báchorečné prolínání pohádkového a skutečného světra je zdařilé i pro vynikající výkony předních herců, kteří byli do rěchto rolí obsazeni. Iscenaci jako celek lze označit za jakýsi koncentrát všech podstatnějších konstruktivních částí celku novodobého češství. Je v nás přítomno víc, než jsme s to sami sobě přiznat. Na závěr mi nezbývá než opakovaně a udiveně konstatovat, že neznám důvod, pro který nejlepší věci české televizní tvorby již dávno nebyly zařazeny pro zpracování na DVD nosičích. K našemu zlatému fondu bychom se v každém případě měli chovat s větší úctou. Zaráží to určitě nejen mne. (20.10.2007)

Jirásek je jedním z nejlepších příkladů oběti povinné školní četby. Ve školách je tak moc podstrkován studentům, že ti k němu většinou získají odpor a nikdy si od něj nic nepřečtou. Občas se k němu dostanou alespoň díky různým adaptacím. To je v podstatě i můj příběh. Sice jsem přečetl Filozofskou historii, ale jen z donucení, a protože byla nejtenčí. Proto jsem si doplnil další díru ve vzdělání až teď a podíval se na televizní adaptaci Lucerny. Děj je sice naivní, ale obsazení je skvělé a herecké výkony také. Dialogy výtečně využívají krásné češtiny a je radost je poslouchat. Místy je vidět divadelní předloha, ale to vůbec není na škodu. Lucerna se mi v tomto zpracování líbila za čtyři hvězdy. (12.10.2020)

Lidský a vlídný přístup Františka Filipa dýchá ze všeho na co sáhl. Nelze se tedy divit, že právě v jeho filmech a inscenacích dostal z vynikajících herců maximum a jsem přesvědčen, že mu to ani moc práce nedalo. Asi jsem nebyl sám, kdo v Lucerně poprvé zaznamenal Vladimíra Menšíka v roli Kláska a pochopil, jakým směrem se bude ubírat jeho kariéra. Kouzelně tajemná atmosféra lesa, zámečku a staré lípy, by nemohla dopadnout lépe, ani ve skutečném lese a s obrovským rozpočtem za zády. Dialogy a monology obou vodníků a scénu s hejkalem si můžu pouštět do omrzení a nikdy se jí nenabažím. Lucerna je zázrak a perla CS televizní tvorby. (09.06.2008)

Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. (12.04.2016)