Lovec jelenů

Strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, ale fakt strašně dlouhé - to je největší (a v podstatě jediná) výtka k tomuto skvělému protiválečnému filmu. Seškrtat první polovinu na minimum, třeba bych se přidala k zástupu pětihvězdičkářů... a možná taky ne. Dobrá atmosféra, skvělí herci, spousta témat k probuzení mozkové aktivity. 79% EDIT: Při původním komentáři jsem se asi nechala poněkud strhnout zdejšími nadšenými reakcemi. Nemůžu s čistým svědomím tenhle film dát na úroveň svých vcelku oblíbených, když jsem se půlkou stopáže pronudila (ta svatba byla k nepřežití) a nijak mě neláká vidět CELÉHO "Lovce jelenů" znovu. Degraduji o hvězdičku: 69% (23.02.2009)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Prvý veľký americký film o vojne vo Vietname a jej následkoch získal úctyhodných piatich Oscarov. Jeho dosah Hollywoodu ukázal, že diváci sú pripravení prijať ničivú vojnu ako tému filmu, čo potvrdili mnohé snímky začiatkom 80. rokov. Hoci sa mnoho scén odohráva vo Vietname, hlavnou témou filmu je priateľstvo a psychologický a společenský dosah vojny na malú komunitu – mikrokozmos priemyselného mestečka v Pensylvánii. Brilantná Ciminova réžia vyniká v dramatických výjavoch, ako je svadba, poľovačka či sekvencia, v ktorej väznitelia nútia amerických vojnových zajatcov hrať ruskú ruletu, čo je metaforou zbytočnosti vojny. 80% (04.07.2010)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)

Napínavá a mistrně ovládnutá hra s očekáváním a dojmy. Dlouhý úvod prodchnutý decentními náznaky budoucího vývoje není vůbec na škodu, dovoluje divákovi lépe se sžít s postavami a intenzivněji vnímat náhlý a "brutální" střih do vietnamského pekla. Snímek se může pyšnit značně realistickým pojetím, což bez okolků přisuzuji na vrub přirozeného nasvícení, nehereckého (tudíž geniálně úsporného) herectví a improvizací zavánějícího scénáře (rozuměj obyčejného, ale silného). Cimino navíc skvěle pracuje s překvapujícím momentem, stejně tak s výraznou dokumentaristickou stylizací. Vilmos Zsigmont se pro změnu skví za kamerou. Ke všemu dobrému bych ještě mohl připočíst zásadní politický a lidský rozměr - aspekty, které od roku 1978 neztratily nic ze své výpovědní hodnoty a naléhavosti. Shrnuto a podtrženo, Lovec jelenů (artové válečné drama velkorysého civilního i metrážního rozměru) lze bezesporu zařadit mezi nejzásadnější díla světové kinematografie a je nepsanou povinností každého filmového nadšence nenechat si jej ujít, následně podrobovat analýze a přemýšlet nad ním. (05.09.2008)