Lovec jelenů

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

(1001) Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět. (17.04.2010)

Lovce jelenů je těžké hodnotit. Na jednu stranu obsahuje herecké výkony jaké se nevidí každý den i neuvěřitelné množství silných scén, ze kterých se rychle neoklepete. Natož že byste na ně snad někdy zapomněli. Na druhou stranu má naprosto neopodstatněnou délku stopáže. Přes hodinu se čeká na Godota (3/5), ten se pak na čtyřicet minut dostaví (5/5), jenže se rychle klidí ze scény a tak se čeká dál (4/5). Tentokrát na konec, kdy se Godot ještě na pár minut přeci jen vrátí (5/5). V každé z částí by se našly celé pasáže, které jsou tam navíc či by šly výrazně prostříhat, aniž by to mělo výraznější dopad na film jako celek. Mění cokoli z oho zásadnost Lovce jelenů? Samozřejmě že ne, jen ho všichni znají a všichni si ho pamatují "kvůli tamtomu". A přitom o to vůbec nejde a je tomu věnována minoritní část stopáže. (10.02.2008)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)

Skoro mi ani nepřišlo, že má film 183 minut. Válečná epizoda je poměrně komorní (což mě trošku překvapilo), mnohem více prostoru je věnováno prokreslení jednotlivých charakterů. Hlavně vztah dvou přátel - Michaela (De Niro) a Nicka (Walken) má několik rovin: nejlepší přátelé, lovci jelenů, dva obyčejní dělníci z ruskojazyčné enklávy v Pensylvánii, s nimi jedna žena a válka, která je izoluje od "normální" společnosti. Kdo má největší šanci přežít ruskou ruletu? (25.12.2008)