Snowboarďáci

Jenom proto, že český film je sto let za opicema a Janák se zkušenostmi s maximálně tak s reklamním spotem na Sazku přijde s netradičním kamerovým cool lookem, mazanými hláškami a hustou On my Head, partou nehreců, přehrávajících hreců a roštěnkami, nevím proč bych měl dávat víc jak hvězdičku...A to to byl prosím původně tříhodinový seriál...Jako Prcičky se mi líbili, Stifflerovi jsem namakance věřil, Jimovi trapnost, ale tohle je nuda a vo ničem.Těm floutkům nevěřím ani hlášku a "Stříkéééj!" musel vymyslet chorý mozek, který jen ví jak táhnout na mediální branku...A nejlepší je, že to nyní budou samí panicové nanicové a -áci do omrzení... (14.12.2005)

Onen teenagerovský film se vyznačuje právě tím, že je, ehm, pro teenagery. A to především pro masu teenagerů. Představa jakési inteligentní oduševnělé teenagerovské komedie je podle mě hodně zcestná. Tahle skupina je navíc jiná v 60., 80. letech i v současnosti a filmy jsou jí šité na míru. Můžu tak odsoudit žánr jako celek, ale v rámci něj a na české poměry, jsou Snowboarďáci (i třeba díky hudbě) celkem nadprůměrná a vtipná záležitost. (19.01.2006)

Do pohody, do pohody, ale zas ne moc:) Asi už stárnu, což je ve dvaceti celkem šok, ale Snowboarďáci podle mě rozhodně díru do světa neudělají a za pár let se o nich taky mluvit nebude, hlášky rozhodně nezlidoví, prostě na Samotáře nebo podobnou věc to nemá. Nepochybuju, že pro určitou skupinu se stanou velmi oblíbeným kouskem, já taky neříkám, že se mi nelíbili. Líbili, bylo to fajn, smál jsem se některým fórkům, nenáviděl jsem rodiče a Ester Geislerovou a při pohledu na Martinu Klírovou roztával jako ten sníh na jaře, ale tohle nebude můj šálek svařáku. BTW obdiv Lucce Vondráčkové a Báře Seidlové, že i přes svůj věk docela vypadají na typické lyžákové partnerky věkové kategorie Vojty Kotka (nic ve zlém, holky:)). Hudba Snowboarďáků je skvělá. Tedy ne skvělá jako super skvělá, ale k filmu skoro božská. Pan Chyška a všichni ti co do toho šli a k jeho hudbě promluvili (zpěvem), tomuhle filmu přidali slušnou hodnotu, takže to je ve výsledku zcela nenáročná šedesátka. (31.01.2005)

Ať si lámu hlavu jak chci, nemůžu přijít na to, co na tom filmu všichni mají. Jistě, je pro teenagery a to - upřímně řečeno - už nějaký ten pátek nejsem. Ale vzpomínám si, že když jsem byl, tak přesně tento druh filmu jsem nesnášel. Podle mě je to spíš naivní představa třicátníka o "teenagerovském světě" (pokud připustíme, že něco takového existuje, podle mě ne). Hrdinům je nějakých patnáct šestnáct, ale herci vypadají na třináct a chovají se jako desetiletí. Odmítám věřit, že skuteční teenageři takhle přemýšlejí. Ve věku šestnácti let je už člověk ve fázi jakéhosi prozření, deziluze. Čte Schopenhauera, Nietzscheho a jiné pozéry a zabývá se posledními věcmi člověka. :-) Snowboarďáci mi připadají víc jako povrchně vnějškový, "rodičovský" pohled na období, jemuž lidé s krátkou pamětí později říkají "sladké mládí". Jak napsal Anatole France: "Nic není tak zodpovědné za staré dobré časy jako stará špatná paměť." Ostatní to evidentně vidí jinak než já. Budiž. Ale v mých očích ten film příliš neobstál ani jako komedie. 40% (12.01.2006)

Jiří Mádl a Vojtěch Kotek. To vám bola svojho času velice populárna herecká dvojica pubertálnych mamľasov. V roku 2004 mali premieru ako "Snowboarďáci" a o dva roky neskôr, v roku 2006, sa objavili v spoločnom filme ako "Rafťáci" a tiež aj ako rockoví podvraťáci. Vždy to bolo v kostrbatej réžii bohovsky coolového trotla Karla Janák. No či už Mádla s koKotekom štylizoval do úlohy rafťákov, podvraťákov či ako v tomto prípade nadržaných snowboarďákov, vždy sa mi to zdalo trapné, nezábavné a blbé. * (26.09.2017)