Dracula

Coppolovi vyšel Dracula jen napůl, což v jeho případě znamená jasnou prohru. Dokázal vytvořit fascinující atmosféru všude, kam se jen kamera vrtne a pro diváka není problém se po pěti minutách v Transylvánii cítit jako v mrazivém lese. Nohy mu ale podtrhává pokus o živočišné pojetí příběhu, kde se v emotivních scénách přehnaně vzdychá a přechází tak do nepochopitelné perverznosti. Poutavý příběh tragické lásky pak získává povážlivé trhliny i kvůli tomu, že z herců se docela těžko dostávají emoce. Velmi překvapivě to platí hlavně o Keanu Reevesovi, jehož Jonathan je i přes pohnutý osud jen prázdnou, smutně hledící figurkou. Vedle solidního cynika Hopkinse a famózního Draculy Oldmana je tak královnou večera Winona Ryder. Mina je v jejím podání dokonale zbožňováníhodná bytost trhaná vedví cudnou láskou k Jonathanovi a zběsilou lačností po pánovi temnot. Ještě jeden problém Coppola příliš nezvládl a to triky. Jelikož se vehementně pokoušel vyhýbat CGI, měl si veškeré miniatury a posuvy obrazu pohlídat trochu lépe. Takhle totiž některé záběry vysloveně ruší. Dracula v důsledku není špatný film, ale i přes dokonalou atmosféru má průvodních negativ až příliš. (10.03.2007)

"Pitvať ju nechcem. Iba jej musím odrezať hlavu a vyrezať srdce." Úchvatné a omračujúce. To boli prvé slová, ktoré mi napadli pri sledovaní tohto úžasného retra za fajnových 40 miliónov. Coppola sa drží Stokerovej knižnej predlohy pietne, takmer akoby adaptoval Bibliu. Nezabúda sa pridržiavať pôsobivých historických reálií (Drakulov príbeh je inšpirovaný kedysi skutočne žijúcim Vladom Tepešom alias Narážačom alias Nabodávačom - rumunským vladárom, milovaným i obávaným, ktorý sem-tam rád obedoval uprostred smrteľného stonania na koly nabodnutých vojnových zajatcov). Zároveň Coppola nenechá ukrivdených ani fanúšikov „obyčajných“ hororov a ponúkne im plné hrste atmosféry, násilia, sexu a gotiky. Upíri nepatria k mojim žánrovým favoritom (tu by som skôr upriamil pozornosť na Mary Shelley, ktorú mal Coppola podobne, ako Draculu, tiež ultimátne sfilmovať, nakoniec sa však uspokojil s produkciou a réžiu prenechal Kennethovi Branaghovi). Napriek tomu dávam pred týmto filmom dole klobúk. Ak na tom budete podobne, odporúčam komiksovú novelu Dracula: Skutočný denník Jonathana Harkera od Radima Kočandrlea z r. 2005, líčiacu podľa mňa najpôsobivejšiu časť románu. (08.12.2007)

Tak tohle je zrejme nejlepsi film o Draculovi, ale kniha je lepsi no. Film ma v nazvu Bram Stoker a ve filmu o filmu vsichni rikaj, jak cetli knizku, aby to bylo co nejpresnejsi, ale spousta veci je jinak. Kdyz pominu fakt, ze je film dost uspechanej, aby se vesel do 120 minut a tudiz museli bejt zkraceny vsemozny zapisy do deniku, zkoumani Renfielda, planovani jednotlivejch zasahu proti Drakulovi, studovani, jednotlivy pomoci Lucy, pripravy a podobne, ktery jsou v knize, tak je stejne ve filmu dost nepresnosti. Hlavni a asi nejvetsi, je to, ze Dracula se o nakou Minu nijak zvlast nezajima, ale jede do Londyna kuli "potrave". Z Dr. Sewarda tu je fetak, kterej vypada silenejsi nez jeho chovanci, z Lucy nadrzena krava, Lord Holmood a Quincey Morris jsou ve filmu naprosto zbytecny a z Helsinga je takovej krapet posahanej dedek, co vsechno bez zbytecnyho okecavani rekne natvrdo, takze nema problem hned vybalit, ze se musi rezat hlava a podobne. Naproti tomu v knize byl on ten, kterej se snazil, aby vse bylo vyrizovano s co nejvetsim citem a s co nejmensim utrpenim. Takze oproti knize film pusobi krapet k smichu. Ale ted k hodnoceni samotnyho filmu. Vizualni stranka je naprosta bomba, takze film zaujme od prvni minuty a hudba je taky dokonala. Navic ma celej film skvelou atmosferu a prave diky ponechani v deji jen tech nejzasadnejsich okamziku je film i paradne sviznej, i kdyz neznat knizku, asi budu misty zmatenej. Co se tyce hercu, tak Hopkins postavu Helsinga prakticky zachranuje, Winona je v roli Miny skvela, Keanu nehraje spatne, ale vubec mi sem nesed a Oldman je tady naprosto dokonale charismatickej frajer. Tohle zpracovani Drakuly mam nejradsi, ale dat do nazvu Bram Stoker bych si netrouf. (11.08.2007)

Horror to sice v žádném případě není (což nemyslím jako sarkasmus, jsem přesvědčen, že to ani horror být neměl), zato je to vynikající obrazové cvičení starosvětsky zatuchlé atmosféry, natočené celé ve studiu. (22.02.2003)

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)

Překvapivě hloupý a prázdný film. Je to v podstatě taková přehlídka nesmyslně jednajících kašparů. A navíc docela nuda. (13.06.2015)

Co to sakra bylo? Tahle verze Draculova příběhu (ať si je své předloze sebevěrnější) mě zanechala zcela chladným, dokonce až otráveným. Oldman vystřídá několik podob, od starce až po vlkodlakoupíra, ale jeho Hrabě mi přišel moc extravagantní, tak nějak mi vůbec nesednul (nejspíš už jen samotnou Garyho dobráckou tváří). Ostatní charaktery byly podivně disfunkční jakbysmet. A celkově, nenapadá mě na účet Coppolova Draculy jedno jediné pozitivum. Pryč s tím. (18.07.2010)

T (29.08.2002)

Jedno z nejpovedenějších filmových zpracování Stokerova románu. Gary Oldman tu nemá chybu! (12.02.2010)

Tož v téhle verzi příběhu Vlada III. Tepese forma nad obsahem nejen zvítězila, ona ho brutálně zavraždila, zakopala a na jeho hrobě si zatančila indiánský vítězný tanec. To bych ještě přežila, i když větší chvalozpěv na nevkus byste našli snad jen na normalizační diskotéce. Ale byla ta změna z monstra v otce všech současných nedokrvených vampýřích romancí opravdu nutná? Ne že bych upírala červené knihovně právo na život, ale to si nevystačí se svými továrníky Dubskými a hrabaty de Peyrac a musí natahovat své nalakované drápy i po nejslavnějším symbolu zla a nechat mě teskně vzpomínat na časy, kdy se panny a paní před upíry třásly a ověšovaly česnekem, místo aby jim toužily znepříjemňovat neživot až na věčnost? Ještěže tam aspoň byli dobří herci, tedy až na čestné výjimky. Kdy už se režiséři a castingové agentury poučí, že Keanu je výbornej v rolích stoických mimozemšťanů a přestanou ho chudáčka nutit, aby předstíral emoce, protože pak ženská nemusí mít jako druhou alternativu Garyho Oldmana, aby svěžímu vánku nad horami zdrhla s pořádným vichrem. No nic, jdu se podívat na Prokletí Salemu, abych si spravila chuť. Možná by nebylo od věci ani nějaké slušné zpracování osudů skutečného Draculy - ale hádám, že v dnešní době není právě in vládce masakrující muslimy po tisících. (20.09.2011)

Nevytříbená režijní fetiš, která svou špinavostí a nevyzpytatelností provokuje a překvapuje, nedovoluje se nechat přečíst a nakonec jediní, co si z toho máme odnést, je Coppolova důmyslnost a zalíbení ve vlastní profesi. A já jsem tím s postupem času víc a víc nejen smířenější, ale i spokojenější až nadšený. (04.09.2008)

Jestli kdokoli může mít právem problém z tradičních vítězství formy nad obsahem, v tomto případě je toto domělé vítězství více než na místě. Nádherná adaptace klasického - vlastně "romantického" hororu se skvělým hereckým ztvárněním, kamerou, výpravou... Zkrátka tak vynikající film, že mu lze cosi vytýkat vskutku jen velmi subjektivně... Film pro znalé, zralé a náročné... Nic pro milovníky pitomých strašáků po desáté večer na Nově či kerýho čerta (vampýra). - - - P.S. Zde (na Nově) uvedeno s bohužel tradičně hrozným čašským dabingem, který zcela zničil atmosféru filmu. To je tedy opravdu horor. Opravdu mi tihle debilní dabingoví nýmandi - co si ve svém lůzráctví úchylně myslí, že jsou větší umělci než dabovaní protagonisté - pijou krev. (08.01.2006)

Musím říct, že představa hraběte Draculy jako mazlíčka všech žen (jakéhosi univerzálního ňu ňu tragéda), je mi odporná stejně jako Obitusovi. Naštěstí to není až tak strašné, jak to vidí on či poblázněné fanynky Garyho Oldmana (každý samozřejmě z opačného úhlu :-). V podstatě mi Coppolovo pojetí Vlada nějak výrazně nevadí - myslím, že se snažil Draculu zachytit z různých pohledů a úhlů vnímání této postavy (stejně jako se snažil znovu využít a spojit odkazy na různá předchozí zpracování téhle upírské legendy). Jen Gary Oldman se pro tu roli bohužel ukázal být mírně rozporuplnou volbou. Románovému Draculovi se blíží mnohem více, když je namaskovaný jako po krvi lačnící kreatura - obří pijavice, chlípný moučný červ z Transylvánie - než když tu vystupuje jako vlastně takový hodný a ulízaný londýnský playboy. Naproti tomu drtivá většina ostatních je typově přesná (Mina, Lucy, Jonathan, Draculovy nadržené upírky a výborný Van Helsing). Samostatnou kapitolou je ovšem dost netypický Renfield Toma Waitse... :-) Coppolův film mě ale přes kontroverzní pojetí hlavní postavy neuráží. Vyložené klady převažují, a vizuální stránka je skvostná. Hlavní nedostatek vidím v tom, že jakkoliv působí jednotlivé scény samostatně skvěle, jako celek ten film nedrží až tak pohromadě, a místo jednoho vybroušeného klenotu se rozpadá na spoustu střípků a střepů. Některé z nich jsou vyloženě krásné, některé docela půvabné, a některé budí rozpaky (Dracula jako nyvý milenec). Naštěstí je tu po celou dobu snaha ty posledně jmenované tendence vyvážit, aby z filmu tak strašně nevyčnívaly. Co mě ovšem uráží zcela jistě, je fakt, že právě tyto tendence inspirovaly v Čechách výrobce jistého příšerně populárního muzikálu, který byl celý postaven právě na zdůraznění a vyzdvižení takovéhoto zcestného pojetí slavného upíra. A tak jsme se dostali až ku zrodu jedné strašlivé zpotvořeniny. Od té doby totiž u nás máme Drákulu. Zatímco Dracula zůstane navždy krvavě temným, nekompromisním démonem zla, Drákula je takový sladký, rozněžnělý koloušek, čirou náhodou také upír. Parafráze na známou Pucholtovu hlášku z Černého Petra se pak přímo nabízí : "Dracula. Drákula. Cítíš ten rozdíl?" (22.06.2007)

Upírska tematika je pre filmárov mimoriadne atraktívna, o to viac však mrzí ako málo skutočne kvalitných filmov išpirovaných ňou vzniklo. A Coppolov Dracula nie je výnimkou. Sugestívne obrazy síce spĺňajú svoj účel ale mimoriadne zmätený príbeh by nemohlo zamaskovať ani dva krát viac hereckých hviezd a že ich tú hrá dosť. Sofistikovane pôsobiacie ale nezáživné a rozhodne neodporúčam vidieť v českom dabigu. Ten totiž v tomto prípade dáva nový význam pojmu hrôzostrašnosť a do istej miery sa mohol podpísať aj na mojom diváckom zážitku. (25.02.2007)

Draculovo pachtění za milovanou bytostí (nejlépe přes cizí mrtvoly) mě nechalo chladným. Přestylizované, bez gradace a napětí, forma vítězí nad obsahem a výsledek mne velmi nudil. Celé je to takové teatrální a bezkrevné (u filmu o krvesajovi dost podstatný nedostatek), neživotní herci deklamují texty a tváří se jako by krájeli cibuli. Lidské postavy jsou pojaty tak, aby žádná velectěného (a značně teplého - co na něm Mina vidí) grófa nepřevyšovala, přičemž Hopkinsův Van Helsing by dobře zapadl do Drákulovin. Tenhle film je sled naaranžovaných obrázků, jenže film se má hýbat, mít v sobě život, není to stroboskop. S knihou  mimochodem má film společného velmi málo, navzdory přidrzlému názvu "Bram Stoker's Dracula". Většinu zásadních myšlenek a motivů knihy je naprosto pošlapaných a překroucených. Třeba pojetí Drákuly jako vrcholu potravního řetězce, proto je v knize tak rozebírán Renfield a jeho pojídání hmyzu. A co oddanost a věrnost v případě Miny, která svého snoubence následuje do neznáma a naopak Harkerova odvaha bojovat za ni i proti vlastnímu strachu a vzpomínkám. Nebo obyčejné přátelství. Když romantický horor, tak Panna a Netvor. A co se týče Drákuly, nejvíc se mi líbila verze s Lawrencem Olivierem coby Van Helsingem. Ostatně i česká televizní adaptace s Iljou Rackem (který podle mě odpovídá popisu v knize velmi přesně) je velmi dobrá. (23.10.2007)

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

What a hell???! No sice je to moje první setkání s filmovou verzí Draculy (jo jen tak mimochodem, koukám, že je tady špatně napsanej americkej název), ale mám takovej pocit, že taky poslední. Nebál jsem se ani trošku (což bych u filmu, který se chvástá žánrem horor, asi měl, že?), děj byl neslaný, nemastný, dost jsem se nudil, co se týče hereckých výkonů, tak jsem také nebyl nějak ohromen (ani Hopkins to nezachránil). Snažil jsem se tedy brát to jako jakousi parodii po rozhovoru: "Vy ji chcete pitvat??? Kdepak, jenom ji usekneme hlavu, a zabodneme klín do srdce.", jenže to byl jediný pokus, o něco vtipného, a tak jsem dospěl k názoru, že to jako horor prezentovali naprosto vážně. 1* za herce, 1* za kostýmy a triky a hlavně už nikdy více. (18.05.2008)

„I´ve crossed oceans of time to find YOU.“ Takto má vypadat film o opravdové lásce. Víte, že od natáčení Coppolova filmu nejde vidět Oldman v zrcadle? (29.08.2008)

Pekelně nudný film s podivnými hereckými výkony. (14.10.2004)