Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Pavel HanušKamera:
Petr ProkopHudba:
František ŽivnýHrají:
Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Stella Zázvorková, Josef Bek, Lubomír Lipský st., Luba Skořepová, Josef Hlinomaz, Vítězslav Černý, Miroslav Homola, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(2)
Mikrokomedie podle spisovatele J. Haška. Do blázince přivedou jistého pana Mlácena (J. Kemr), který chce prodat dva kostelní zvony. Nejprve je nabízí obchodníkům v hostinci. Tvrdí, že je dostal jako dědictví po svém strýci, ale neví, co by s nimi dělal. Nikdo je ale nechce koupit. Kvůli tomu se ocitne nejprve na komisařství a nakonec ho posílají do blázince. Profesor (L. Kopřiva), který se domnívá, že pan Mlácen trpí jakousi fixní představou a je psychicky nemocný, mu slíbí, že jeho dva zvony odkoupí… Režisér Z. Podskalský zpracoval látku se staropražským dobovým šarmem, s hospůdkami a jejich štamgasty, pavlačemi a jejich správcovou, i místními potulnými zpěváky, a především se skvělými hereckými výkony. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
To byl ale krásný herecký koncert o kšeftu za všechny prachy. Já se vůbec nedivím, že se ten psychiatr v podání parádního Luďka Kopřivy zbláznil.Mě by rovnou trefilo, takže bych šílený výstup nepředváděla. Haškovy povídky mají nezaměnitelné kouzlo a totéž platí i o jeho osobitém humoru.Byla to hezká anekdota. ()
Já Haška miluju a mám radost pokaždé, když jeho jakoukoliv povídku někdo zfilmuje. V tomto případě humorista jemu velmi podobný a to Zdenda Podkalský. Obsadil geniální herce a divadlo může začít. Dobová atmosféra naprosto hmatatelná, sžíravá satira typicky haškovská. A ta nádherná jadrná staropražská dobová mluva! Krása! "Von je zhvízdanej" :D. Moc se mě líbil i Podkalského frk, když Zdeněk Srtska povídá Jaroslavu Moučkovi : "Dyť bys na ten klandr ani nevylez, moučko!" Prostě bomba! ()
Povedená a skvěle obsazená povídka, celkem svižně natočená. Vzhledem ke jménu režiséra jsem se obával hudební smršti, ale naštěstí tento se spokojil jen se třemi písničkami. Od začátku mě zajímalo, zda pan Mlácen skutečně má zvony, tato otázka mohla být klidně zodpovězena později. Závěr je celkem předvídatelný, ale vtipný. ()
Mám velmi rád dílo Jaroslava Haška, takže vítám jakoukoli jeho filmovou či televizní adaptaci! Tam, kde Pavel Juráček ve svém kraťasu Zvony pana Hejhuly využil spíše jen Haškova námětu ke kritice politického systému, dotáhl to Zdeněk Podskalský do úplného konce a vystřihl výbornou komedii, ve které přesně zachytil Haškův osobitý humor. Navíc mu při tom pomáhala celá plejáda hereckých hvězd, v čele s nezapomenutelných Josefem Kemrem. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju i další adaptace jeho povídek: Hubáčkovy Haškovy povídky ze starého mocnářství, Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem a opět Podskalského Tři muži se žralokem. ()
To není film, to je defilé Josefa Kemra, Vlastimila Brodského, Luďka Kopřivy a Stelly Zázvorkové, kteří svým hereckým mistrovstvím dokázali pod taktovkou Zdeňka Podskalského vytvořit z celkem obyčejného příběhu nezapomenutelnou komedii. Divák se nekochá jen příběhem jako takovým, ale doslova hltá herecké výkony hlavních protagonistů. O tom se nedá moc psát, to se musí vidět. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska. (VN85)
- Roli lékaře si Luděk Kopřiva zahrál už ve filmu Zvony pana Hejhuly (1969). (Duoscop)
Reklama