Popelka

Slušivé televizní zpracování Popelky. Ve srovnání s filmem „Tři oříšky pro Popelku“ mi vadili pouze dva aktéři: princ a nevlastní sestra. Štědroň sice dobře zpívá, ale působí unyle a podobně jako u Růženy Merunkové se nepodařilo „zamaskovat“ věkový rozdíl – jsou o 10, respektive 12 let starší než popelkovsky pohádková Eva Hrušková. Ovšem další herecké výkony jsou par excellence: Dana Hlaváčová si řekla o roli ve „Třech oříškách“, skvělý průvodce Jan Tříska, výborná macecha Dana Medřická a povedená dvojice krále (Ladislav Pešek) a jeho rádce (Svatopluk Beneš). Nádherné písničky: hudba Angelo Michajlov, texty Ivo Fischer. Výborné detailní záběry, které dokáží zamaskovat omezení dané televizním studiem. Prostě další český pohádkový skvost. Mlha přede mnou, mlha za mnou. (02.11.2009)

Tříska nezpívá, ale nevkusně vyje a Popelka působí jako hloupá, naivní blbka. Jelikož však film staví fyzickou krásu do popředí před ostatními hodnotami, tak je asi navíc chybou, že s buclatými tvářičkami připomíná Popelka spíše fenku buldočka a chybí jí na svou roli potřebný půvab. Několik komparzistek by se s ní mohlo klidně prohodit a dopadlo by to lépe. Film je taky strašně nudný a jsou v něm nelogické kraviny, ale když od toho ze všech sil odhlédnu, tak se zbytek dá za jednu hvězdu dokoukat. (30.12.2018)

Roztomilá černobílá pohádka v réžii paní Vlasty JANEČKOVÉ dodnes dojímá děti i dospělé. Eva HRUŠKOVÁ svým dětským obličejíčkem naplňuje pohádkovou představu Popelky. A princ ? Jiří ŠTĚDROŇ jako zpívající princ svou vysokou postavou a příjemným obličejem dokonale splňuje dívčí představu o princi, který bude bojovat o přízeň krásné, ale chudé Popelky. Pan Ladislav PEŠEK se Svatoplukem BENEŠEM jsou dokonalým párem vtipných organizátorů královského plesu, aby našli princovi tu správnou nevěstu. Paní Dana MEDŘICKÁ se samozřejmou rutinou hraje bezvadně macechu a milého tatínka Popelky, pan Ilja PRACHAŘ. Hudební pohádka, která v dnešní době má pouze malinkou vadu, že není barevná. Jinak ovšem okouzlující. (23.09.2007)

V Česku, respektive Československu vznikly dvě slavné Popelky. Tahle a Tři oříšky pro Popelku. A přestože první je fenomén, který podporuje hudba Karla Gotta, Libuše Šafránková nebo Pavel Trávníček či snad Vladimír Menšík, mě se líbí více tato. Tři oříšky drží jistě několik - výše zmíněných es v rukávě. Přesto tahle Popelka má větší kouzlo. Holoubci mluví, zpívají a vůbec hudba je právě tím rozdílovým faktorem. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš je sice veliký hit, ale jediný. Jistě, tento film je černobílý, Tři oříšky barevný. Ale přeci jen je těch pohádkovějších písní víc zde a povedenějších. Musíme brát v potaz, že pohádky se točí pro děti a Tři oříšky se pohybují na hranici pohádky a romantického filmu. Tahle verze je více pohádkovější. Možná i proto, že v něm nehrají Němci, krále hraje sympatický L. Pešek a děj briskně a vesele shrnuje vypravěč zpěvák Jan Tříska. I Ilja Prachař jako otec Popelky je mi sympatičtější. Zkrátka, mám-li si vybrat sympatičtější Popelku jako zpracování, pak vítězí tohle, ač hodnocení jsem ponechal stejné, každá má něco do sebe. (30.12.2019)

Snad proto, že jde o mé dětství, musím dát plný počet. Písničková forma filmu velmi pomohla, a to i přesto, že Tříska je jako zpěvák naprosto marný. Jeho charisma to vše vyvážilo víc než dost. Trochu toporný princ Jiřího Štědroně kupovivu celkovému vyznění spíš prospěl, než uškodil. Na televizní záležitost za pět peněz to bylo v kontextu doby vzniku fakt výborné. (17.03.2010)