Sin City - město hříchu

Černobílé omalovánky v akci. Dosud sice nejvěrnější, ale bohužel nikoli nejlepší adaptace komiksové předlohy. Narozdíl od papírové verze tomu chybí atmosféra. Silná nevyrovnanost na všech postech snímku také moc nepřidává - obvzláště kolísavá úroveň jednotlivých povídek a hereckých výkonů zamrzí. Co v předloze funguje tady vypadá spíše pouze "zajímavě" či to rovnou aktivně štve (například monology - všeho s mírou aneb proč opakovat to, co pohřbilo původní verzi Blade Runnera, že?). Do konce "Drsného sbohem" není moc co vytknout, pak se karta kvality obrátí a je to spíše naopak. Za vidění rozhodně stojí, tvůrci si to udělali po svém a pokud se z chyb poučí do pokračování, tak by to konečně mohlo být to velké "ono". (17.04.2005)

Rodriguez nikdy netočil hlubokomyslná sociální dramata a čím byly jeho filmy přímočařejší, tím byly lepší. Sin City je nejlepším filmem Roberta Rodrigueze. Ačkoliv svou povídkově–propletenou strukturou připomíná spíš Tarantinovku ošizenou o vypointované dialogy a hlubší propojení jednotlivých dílků. Podstatná je však vizuální stránka věci. Na rovinu, komiks jsem nikdy nečetl a myslím, že po uvidění filmu jej ani číst nebudu. A to berte jako velkou pochvalu. Tak věrná komiksová adaptace nejspíš doposud nevznikla. Přinejmenším celou první povídku + prolog si budete užívat černobílou hustě noirovou stylizaci, spoustu extrémního (ačkoliv komiksově nadsazeného) násilí a v neposlední řadě i nanejvýš drsného Mickeyho Rourkea coby Marva. Jenže s dalšími povídkami už vám revoluční způsob nasnímání až tak revoluční nepřijde a ve snaze proniknout k jádru příběhu objevíte asi černou díru, bezednou prázdnotu. Jednotlivé „obdélníčky“ jsou vizuálně podmanivé, ale zároveň děsně kýčovité a v konečném zúčtování celkem o ničem. Plno drsných týpků, plno sexy koček, plno jejich bolestivých konců. Nic víc, anebo mi to uniklo. Jako jistou satisfakcí můžeme brát, že mezi mučenými a umírajícími je celá plejáda víceméně slavných jmen. Benicio Del Toro s hlavní v hlavě je k popukání. I když pro někoho spíš k pozvracení – záleží na vaší hranici přijatelného. Někomu bude porcování gangsterů katanou za účelem jejich naskládání do kufru automobilu připadat vtipné, někomu ne. Takový už jsou holt lidi. Ale vraťme se zpět k jádru pudla. Sin City je dvouhodinovou jízdou, dvouhodinovým trailerem nových technologických možností. Nemůžu se však zbavit dojmu, že kdyby podobný styl použít Tarantino ke zpestření jednoho ze svých krváků třeba ve formě desetiminutové povídky, šlo by o efektivnější využití.. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Oskar, Visáč, mm, Jillen, Iroquaise, Bilky (16.02.2006)

Rodriguez to dokázal. Stručnější hodnocení, které by zároveň bylo výstižné, asi není. Ale jak už to tak bývá, there's so much to tell...;) Pokusím se zdržet nadšených výlevů a výjevů, jsem prostě další z davu Millerových přívrženců a černobílý comics, to je moje. A tohle je jeho průzračně čisté převedení z papírových stránek na plátno. Možná až moc čisté - snaha sledovat comicsový sled rámečků občas vede ke střihu, který nejde označit jinak než nevhodný a rušivý. Obzvlášť patrné je to v první scéně s Carlou Gugino. Naštěstí se to už nikde neopakuje tak výrazně;) Jo a jsou tu samozřejmě drobné odlišnosti...Marvův zapalovač místo prášků, pro únosnost stopáže nutné (drobné) vynechávky, a především slečna Becky. Řeknu vám, když slyším ctnostnou Rory Gilmorovou říkat "I don't do group jobs," neubráním se úsměvu. A to jsme už u obsazení. Co říct...Benicio je king, Mickey krapet menší (těšil jsem se na závěrečný ďábelský výsměch, ale právě tady došlo k té menší změně oproti comicsu), Dwight Owen je zkrátka Clive McCarthy a dámy...oh my, tady může něco namítat snad jen Jiří Hromada. Sin City je nabité skvělými herci, od těch nejhlavnějších po ty nejepizodnější role, gratulace především Elijahu Woodovi, který schytal tu nejcharakternější postavu svojí kariéry. Ta síla, ten výraz, ta názorová konzistence:) No nic, zpátky na zem. Hudba se snaží navodit atmosféru noir filmů, je kdesi vzadu, pěkně skličující a nepříjemná, nicméně to s trailerem a Cells byl pěknej podraz:P I na tomhle poli je to takřka bez výhrad. A i když se najdou trochu slabší místa, kde se nepovedl střih, kde zvuk zní dutě a kulisy vypadají lacině, pokaždé když na to přijde a uslyším "That's okay, Marv, you can call me Goldie," naskočí mi husí kůže a po zádech přeběhne mráz. A stejně tak je tomu při Dwightově epilogu "always...and never". Až tenhle týpek bude zachraňovat femme fatale Angelinu Jolie před sadistickým manželem, bude to možná ještě větší žvanec než první film z Města Hříchu, který ode mě dostane 90%. (09.06.2006)

Když nevidim celej film, tak ho obvykle nehodnotim, ale tady udělám vyjímku. Viděl jsem z toho asi tak půl hodiny někde uprostřed a vůbec mě to nezaujalo. Teď jsem si řikal, že se na to zkusim kouknout od začátku a po 20-ti minutách jsem to přepnul. Z celýho filmu jsem viděl dohromady cca 50 minut a můžu říct, že větší píčovinu jsem už dlouho neviděl. Kdyby byl podobnym stylem udělanej 4-minutovej videoklip, tak to může snad vypadat zajímavě, ale koukat na tohle 2 hodiny se mi fakt nechce. S klidnym svědomim tomu dávám odpad a nevěřim ani náhodou, že kdybych to viděl celý, že bych nějak změnil názor. (29.12.2006)

Už od prvních vteřin, co jsem viděla první plakáty a trailer, mě pohltila zcela úchvatná vizuální stránka nového Rodriguezova (a Millerova a Tarantinova :-) počinu. Už jen kvůli tomu bude tento film jistě často zmiňován. Je doslova přecpán slavnými jmény - i tu nejmenší roli má někdo alespoň známý. Ze všech postav, které obývají Sin City a různě se pohybují ve třech "povídkách", sice neoddělených na kapitoly (jako je tomu například v Tarantinově Kill Bill a Trierově Dogville či Manderlay), přesto znatelných, mě vůbec nejvíce zaujal Hartigan Bruce Willise (v jeho případě je fráze, že se pro tuto roli narodil, víc než přesná), Kevin Elijaha Wooda a Dwight Clivea Owena. Z ženských hrdinek byla asi nejzajímavější postavou Miho - krásný, introvertní, brutální a citlivý zabiják (ať už je tento oxymorón sebevíc paradoxní...). Ostatní hrdinky byly jaksi tuctové, povrchně a prvoplánově sexy, ale chyběl jim sex-appeal. Také kvalita oněch tří "povídek" byla poněkud proměnlivá a po všech stránkách nejtemnější (a tudíž nejlepší) byla právě ta Hartiganova. Na Sin City by se dalo najít celkem dost chyb, ale já se v tom nechci zas tolik hrabat, protože ten nádherný pocit z cynického a temného města hříšného si jako divák nechci kazit. Není to film pro všechny, má svoje stoupence i odpůrce, ale nikdo mu nemůže upřít, že příjemně rozčeřil stojaté hladiny některých dost protivných komiksových vzpomínek posledních let. Společně s Batman Begins jednoznačné komiksové hity léta. (05.08.2005)