Štěstí

Ak tomuto filmu k dokonalosti niečo chýba, je toho skutočne málo. Sláma dokáže zdanlivo obyčajný príbeh obohatiť tuctom myšlienok v jednej scéne. Je pravda, že na scenári sa ešte trochu dalo zapracovať (zdanlivo kľúčová postava Anny Geislerovej brzdí tempo a narúša celistvosť atmosféry) a že Bolek Polívka na seba príliš strháva pozornosť, ale film má úžasnú atmosféru civilizačnej daždivej poetiky. A to, čo predvádzajú Liška s Táňou Vilhelmovou (ale i Huba a Kronerová), je fakt super. Štěstí sa zadrie pod nechty a rovnako zabaví, ako zamrazí. (20.05.2007)

I prachobyčejné štěstí sakra něco stojí. V Mostě to (alespoň podle Bohdana Slámy) platí dvojnásob. Chladicí věže, komíny, vraky aut, přerostlá zeleň, pobíhající kozy, rozpadlá barabizna. V ní přebývá Pavel Liška, který pláchl z bydlení v paneláku. (Zřejmě už hodně dlouho) miluje Tatianu Vilhelmovou, které právě odlétá za oceán chlapec a kterou čeká jen další a další doplňování regálů v supermarketu. Možná se za ním vydá, ale spíš bude dohlížet na dávnou kamarádku z dětství Annu Geislerovou, kterou sužují psychické trable. Má ženatého milence, dva malé kluky a zmatek v hlavě. Tihle tři tvoří páteř velmi dospělého a výtečně napsaného Slámova dramatu o plápolající naději. Vypráví obyčejně a hlavně uvěřitelně. Prostě se tu žije. Docela těžce. Postavy se vyvíjejí, zrají, některé naopak klesají níž a níž. Nejvděčnější postavu uždibla Anička Geislerová, která mění barvu vlasů i nálady. Je to zralý výkon, naprosto zaslouženě oceněný Českým lvem. To samé platí i u ostatních, kteří si to své kvůli pojetí svých postav krapet víc odedřeli. Vedlejší postavy jsou pak přesné a plné zajímavých rozměrů (Polívka, Huba, Stašová), je patrné, že nad svými postavami přemýšleli. Což dělal zejména Sláma, který svůj klenot točil hóódně měsíců, ale stojí to i po letech za to. (08.04.2019)

Pokud hodně moc přivřu obě oči, možná bych se nakonec i nechal slyšet, že se v Česku každý rok objeví alespoň jedno parádní osudové drama. Roku 2005 o sobě dal razantně vědět Bohdan Sláma, když takto natočil depresivní Štěstí (best kontrast ever). A když píšu depresivní, myslím to naprosto smrtelně vážně. Během dialogů mezi Liškou, Vilhelmovou a Geislerovou s vlastními úsměvy na tváři nepočítejte - v žádném případě. Láska bolí. Fest. (08.01.2014)

Kdybych se nemusel připravovat na rozhovor s Bohdanem Slámou a na text o VENKOVSKÉM UČITELI, asi bych se na ŠTĚSTÍ už nikdy v životě nepodíval a rozhodně bych si ho nepořizoval na DVD._____ Jedná se o zajímavý přiklad filmu, který jednak oslovuje festivalovou porotu svým sociálním tématem a zakomponováním vztahů do "vyprávění" a jednak se zamlouvá spoustě českým kritikům a i divákům, protože je to "film s velkým srdcem, jenž v člověku probouzí sociální cítění". Tím ale jakákoliv zajímavost a diskuze u tohohle filmu končí, protože autentičnosti se nedosáhne prostřednictvím kompozičně promyšleného rámování a práce s hloubkou ostrosti, kdy v druhém plánu jsou banality v podobě kontrastu přirody a průmyslové krajiny, a ŠTĚSTÍ je v zajetí "syndromů českého polistopadového filmu"._____ Herci jsou obsazeni dle svých zavedených rolí, a tak Liška a Vilhelmová hrají postavy jako ze svých předchozích filmů, nejvýrazněji z NÁVRATU IDIOTA, a pokud je někomu dovoleno vymanit se ze "šarže" - případ Polívky a Geislerové -, stejně do ní nakonec spadne, protože scénář postavám neposkytuje dostatek prostoru. Odkazování a silná inspirace v české nové vlně je patrná a ukazuje tak omezený rozhled tvůrců a všech na filmu se podílejících, jenže nejedná se ani o inspiraci zdařilou - kontemplativní vlny se nedosáhne tím, že osudovost se vyznačí blesky, vyšinutost jedné z postav extravagantním oblékáním a lacinými scénami koupání... Ten film neukazuje, proč postavy činí to, co činí, a chce nechat promlouvat obrazy, ale ty jsou plné otravných klišé (kozy v kuchyni) a kýčovité estetiky (to oblečení, ta jakože-vyhrocenost...)._____ Vedle VÁCLAVA vrcholná ukázka "českého chcípáckého filmu", u kterého máme soucítit s postavami na okraji, abychom se cítili tak chápaví a pohnutí (tak leda sami sebou). Je to snobárna a kýčovitá sračka, která se tváří, kdovíjak není duchaplná či oduševnělá, přitom se jedná o okázalou banalitu. A nic víc. (18.01.2007)

Film nám začíná až někde u písmena D a jak se nakonec ukázalo končí u písmene P. Ano přesně takhle. Protože ve filmu se nedočkáme žádného začátku a ani konce. Film končí "Kde je Tonda?" Odpověď "On někde bude.". Cesta vlakem a titulky. No co to jako mělo být? První hodina mě prakticky ani trošku nevtáhla do děje. Poté jsem si přece jen zvyknul a nějak mě to i začalo brát. Bohužel posledních asi 5 minut pro mě přichystalo opět zklamání. Když zhodnotím výkony tak je pravda že zde hlavní herci vlastně hrají charaktery postav, jenž je provázejí celou hereckou kariéru. Táňa je divná a tichá. Aňa je zase ta mrcha. A Pavel hraje opět toho idiota. PS: Tohle má být komedie? No tak to se tedy někdo hezky sekl, protože jedinou vtipnou hlášku vypustil možná Bolek. (21.09.2008)