Nepohodlný

Film, ktorý vás hneď od začiatku naštartuje svojím preskakovaným rozprávaním, aby vzápätí pochoval všetky nádeje na emocionálne dielo, pretože tie emócie tam fungujú iba posledných pár minút. Ústrední herci sú skvelí, myšlienka geniálna, ale to je asi tak všetko. Tešila som sa na delikátnu drámu so všetkým, čo k tomu patrí, so všetkými emóciámi, ktoré by sa mi vryli hlboko pod kožu a dočkala som sa iba priemerného spracovania obsiahnutého samoúčelným poukázaním svetovej nespravodlivosti. Škoda. (13.08.2008)

Miluju Město bohů, takže na tenhle film jsem byl hodně zvědavý. Meirelles vyměnil kontinent, ale režijní styl nezměnil. Kamera a střih jsou opět na nejvyšší úrovni. Film není tolik vizuálně působivý jako Město bohů. Herecké výkony jsou úžasné. To samé se dá říct o příběhu s dojemným vyvrcholením. (08.10.2006)

Iba ďalšia z konšpiračných teorií. Téma je zaujímavé, no na city tlačí viac pohľad na africké deti a biedu, ktorá je tu neustále v popredí, ako na hlavnú dejovú líniu. Zväčša sa tuna nič nedeje, mnoho postáv, ktoré stále niečo vysvetľujú (dokopy nič). Od Fernanda Meirellese som po Meste Bohov čakal oveľa viac. Nie je to nič v štýle akčných thrillerov. Réžia sa snaží o niečo, čo sa nedá len tak vykresliť. Herci mi nesadli, ale snaha zrejme bola. Ide o slabý priemer. Nepodarilo sa Fernando... 5/10 (22.11.2007)

Společensko-kritické drama zasazené do prostředí subsaharské Afriky, kam bohaté země rády vyvážejí svůj odpad a své problémy. V zásadě nepovažuju filmový motiv za přehnaný, byť je nutné zdůraznit, že nasazovat oslí hlavu farmaceutickým firmám není vždy moudré. Výzkum nových léků je zatraceně nákladná a nejistá záležitost, takže např. široce rozšířené jánošíkovské představy o tom, že by společnosti své výrobky měly distribuovat nejlépe zdarma, by vedla ani ne tak k poklesu zisku (ten by si firmy zajistily jinak), jako spíš k zastavení vývoje nových léků. Pokud jde o obcházení přísných bezpečnostních opatření při výzkumu, na jejich omezení mají často zájem sami pacienti, aby se zkrátila doba čekání a pomoc přišla včas. Zatímco Ralph Fiennes je jako herecký chameleon ve své roli přesvědčivý a sledovat ho je místy opravdu radost, naráží Rachel Weisz na limity svých hereckých možností a chemie mezi manželským párem nefunguje podle mě tak, jak by měla. Mám problém i s chováním filmových hrdinů, např. závěrečný akt rezignace a pasivního čekání na popravu jaksi nedává smysl. Je to slušný film, ale o čtyřech hvězdičkách jsem ani jednou nezauvažoval. Kromě výše uvedeného by si film zasloužil i kritičtější střih - z těch 130 minut by šlo minimálně 15 snadno obětovat. Celkový dojem: 60 %. (26.01.2013)

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)