Šifra mistra Leonarda

Kniha se mi nelíbila. Ne tak proto, že to byla slátanina, ale ten primitivní literární jazyk mě ubíjel. S tím jsem šla do kina - že hůř už být nemůže. A nebylo. Naopak, film měl atmosféru, spád - dokonce takový, že jsem někde nestíhala a litovala neposkvrněné knihou, kteří museli být často mimo dějovou mísu. Ale jinak jsem vlastně spokojená a myslím, že 2* si Howard nezaslouží - snaha byla. A hlavně (!) jsem neslyšela ani jednou větu: "Konečně to do sebe začlo zapadat", která v knize nechyběla snad na každé straně, ale přiznávám, že v místech návštěvy u Teabinga mě přemohl mikrospánek, takže kdoví. (14.06.2006)

Nemůžu si pomoct, ale mně se to prostě líbilo.:-) Film v podstatě odpovídá knize, až na několik málo změn a hafo dějových zkratek jde o doslovný převod knihy na plátno. To zároveň znamená, že určité směšné (často i nechtěně) okamžiky na plátně zůstávají. Příliš mi to ale nevadilo, po dlouhé době mě mile potěšilo, že se někdo nesnaží o volnou adaptaci, ale o doslovný přepis. Sice to působí staticky, ale já jsem od toho ani nic jiného nečekala. Film zkrátka odráží svou předlohu, která je jednoznačná pitomost (byť čtivá) a těžko z ní šlo vykřesat něco víc. (70%) - Poznámka pro ty, co mají těžký spánek z toho, že tu od začátku pendluju mezi 3* a 4*: Názor rozhodně neměním, pořád zůstávám na 70%, ale poté, co jsem film zhlédla ještě dvakrát, se prostě spíše příkláním k současnému hodnocení. Až bude na CSFD vícehvězdičkové rozpětí, nebudu muset hodnocení průběžně měnit. (17.05.2006)

Ron Howard nepochopil, že Šifra mistra Leonarda je komerční dílo, které se naprosto nezakládá na pravdě. To je na ní zábavné, proto se líbí. Místo toho předstupuje vážný film, který si hraje na učebnici dějepisu. Tom Hanks, jeho paruka ani Audrey Tautou nedělají během filmu nic víc, než že předvádí zběsilé závody mezi uměleckými díly, občas se zastaví, aby mohl Robert Langdon za dramatického hudebního doprovodu (opět přehánějícího Hanse Zimmera, který si pustil své předchozí soundracky a spíchnul tuhle libozvučnou, ale neoriginální hudbu) vysvětlit několik z prstu vycucaných historických faktů. Navíc ten zvrat! Nerad srovnávám knihu s filmem, ale k uvolněné atmosféře knihy se to hodilo... ve filmu to působí jako pěst na oko. Šifra je průměrný film, který vyloženě neurazí, ale myslím, že leckdo čekal víc... včetně mě. (10.12.2009)

Break The Codes. Původně jsem přemýšlel dokonce nad jednou hvězdičkou, ale poté jsem si přátelé řekl ne, že tohle rozhodně není film, jehož směrem by se měla ubírat současná hollywoodská produkce a že nedat odpad jenom kvůli Ianu McKellenovi, který si z filmu délá otevřenou legraci, by bylo poněkud hloupé. Užil jsem slova "film", omlouvám se - Ron Howard, naprosto neschopný vypravěč, natočil za "přispění" nenápaditého scénáristy Akivy Goldsmana spíše divadelní hru anebo adventuru o přesunu z jednoho bodu do druhého (vykonstruovanou, schématickou, klišovitou, křečovitou...) bez možnosti ovládání, při které je nejdůležitější vyslechnout si neskonale hloupé a postupem času průměrně inteligentního člověka svou nafoukanou hloupostí urážející proslovy postav (dokonce i akční scény jsou situovány jako dialog!). Upřímně by mě zajímalo, kde se podělo 130 milionů amerických dolarů, když Šifra není dobrá ani po technické stránce a co víc, nedá se vnímat ani jako žánrová dobrodružná zábava, když si okázalým užitím hudby jako z německé televizní kriminálky a mystického střihu hraje na něco víc (takhle hloupý a nechtěně směšný blábol tady nebyl od Umučení Krista). Svícení scén podřízené přístupnosti, nulová práce s mizanscénou a téměř žádná hloubka ostrosti, zmatečný a okázalý střih dílo zkázy dovršují, o logických dírách velikosti průvanu v mých trenkách po čočkové polívce nemluvě. Herecké výkony na tom nejsou o nic líp, Howard je špatný dir-actor a když člověk pomine figurky jako Molinu a Rena, zbývá mu obstojný Bettany, neuvěřitelný Hanks a ve všech filmech špatně hrající Audrey Tatouová. Svým způsobem mám ten film ale rád, dialog mezi symbyolologem a jeho starým přítelem, který na něj vytáhne skutečnou vědu sémiotiku, mě vždy dokáže svou pompézní arogantností a demencí pobavit. To se nedá ale říct o celku, blockbusterové dno léta páně 2006. (11.01.2007)

Bublina splaskla. Nebo ne? Já jsem to udělal chytře: začal jsem číst knihu těsně předtím, než jsem měl jít na film. Za čtyři dny jsem se dostal do poloviny (čte se to rychle) a právě proto mě první půle filmu nudila. S druhou půlkou už to bylo lepší, ale také žádná sláva, navíc scénář (debilní dějové zvraty, zbytečná doslovnost) sráží skoro úplně všechno, což nemohu říct o režii, která mi tak strašlivá nepřipadla. Nejpodstatnější je ovšem fakt, že ten snímek je neuvěřitelná blbost (třeba umělecká licence, obraz, se bere jako vodítko k historii, po čemž se ovšem nesmíme divit Brownovi), ale to tady bylo řečeno již mockrát, takže nebudu zbytečně rozebírat už proprané, snad jen, že i některé věci v knize lze (i bez znalostí symolololololologie) odhadnout a nejlepší, nejněžnější, velice smířlivý a vlastně jediný okamžik, který se mi na filmu líbil, byl ten, kdy Langdon poklekne. 50%. No a to už by snad, Ježíši (ale ten je v tom ještě víc nevinně spíš by se slušelo zvolat "Browne!"), mohlo stačit, ne? (12.06.2006)